Pavel Telička je jediným Čechem, který zevnitř z vysokých míst dokonale poznal všechny tři klíčové instituce EU – Radu EU, Evropskou komisi a Evropský parlament – a zároveň umí unii vnímat zvenčí, a to jak z hlediska státní správy, tak soukromého podnikatelského sektoru. Zatímco v první části rozhovoru pro INFO.CZ jste si mohli přečíst o stavu a budoucnosti EU či o klíčových politikách, které bude muset české předsednictví EU řešit, druhá část se zaměřuje na praktickou část českého předsednictví, třeba na to, kde má Česko hledat spojence, či zda budou mít čeští vyjednavači dostatečnou podporu z Prahy.
Je normální, že malá země – mnohdy daleko menší než ČR – na půl roku předsedá unii? Nemá ani lidi, ani peníze jako třeba Německo nebo Francie, přesto se musí tohoto úkolu zhostit. Na co si musí dát největší pozor? Kde jsou skryta hlavní úskalí? Nakolik hraje roli špatná zkušenost z roku 2009? Kde máme hledat obvyklé spojence: Jak zařídit, aby co nejvíce pomáhaly země, které šéfují unii před námi a po nás? ČR má v institucích EU hanebně slabé zastoupení na řídících postech. Bude to za předsednictví dvojnásob vadit? A můžeme vytvořit podmínky, aby se to změnilo?
Rutina je to pro země, které jsou v EU po desetiletí a zvládly řadu předsednictví, které se soustavně pohybují v centru dění. Pro nás to rutina není. Navíc je zde negativní vnímání toho prvního předsednictví, tedy špatná zkušenost, i když do značné míry neoprávněně. V roce 2009 bylo zajisté faux pas shodit vládu, ale jinak to předsednictví nebylo špatné, podařilo se vyřešit například složitou energetickou krizi, i diplomaticky se to zvládlo. Do centra dění jsme se nicméně nedostali, dodnes jsme se tam neukotvili. Národní politická reprezentace předváděla soustavně něco mezi kverulantstvím a odrazem obav generovaných v české kotlině.
O Česku si nikdo nemyslí, že je tahounem, že sedí u toho evropského kormidla, drží ho a nenechá si ho vzít, to ne. Má pověst relativně okrajové země, do které se samo vtlačilo. Předsednictví pro nás tudíž nebude rutina, ale velká příležitost. Ne ani tak k nápravě dojmu z roku 2009, to si už málokdo pamatuje, ale šance si konečně nějakou pozici vybudovat. Témata toho předsednictví jsou proto důležitá nejen pro oněch šest měsíců, ale také jako kotvy, záchytné body, kterých se budeme držet dál a na kterých se budeme profilovat.
