KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Hladíkovo lidovecké ministerstvo životního prostředí přišlo s novým dotačním programem s názvem „Oprav dům po babičce“, v jehož rámci mohou lidé dostat „od státu“ až 1 milion korun na opravu staršího domu, primárně na jeho zateplení. Ukazuje to na banálně prostý fakt neschopnosti politiků jednat úsporně či výdajově efektivně v situaci, kdy vláda už řadu měsíců šermuje lidem před očima svým ozdravným, tedy úsporným rozpočtovým balíčkem.
Opravovat domy, řekněme ty na venkově, který přestává být pro obyvatele tak atraktivní jako velká města, je nezpochybnitelně prospěšná aktivita. Zateplování domů, a tedy zvyšování jejich energetické účinnosti, je chvályhodný postup, proti kterému je těžké cokoliv namítat. Energie užívaná v domech, typicky teplo, by měla být efektivně spotřebována v domě a nikoliv zbůhdarma vypouštěna ven přes nezateplené zdi či stará okna.
Výše uvedené však platí stoprocentně jen tehdy, pokud tyto procesy probíhají „finančně autonomně“, tedy bez přerozdělování veřejných zdrojů, bez tahání peněz z kapes jedněch – třeba těch, kdo nemají kde bydlet – do kapes majitelů domů.
Pokud se stát chystá specifickým skupinám obyvatel „sponzorovat“ opravy jejich soukromého domu a dávat na to majitelům až milion korun z veřejných zdrojů, zpochybňuje tím svoji konzistenci v oblasti makroekonomické zodpovědnosti. Levá ruka státu zřejmě neví, co dělá ruka pravá. Anebo ví, ale ve státní sféře není vyžadováno, aby levá a pravá ruka působily koordinovaně v zájmu celé společnosti, jíž obě tyto „ruce“ patří.
V rámci vládního úsporného (či také „ozdravného“) konsolidačního balíčku, který před pár dny prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně, se slibuje snižovat dotace soukromým subjektům (přiznejme, specificky firmám). K údivu nezasvěceného však náhle ono ministerstvo přichází s úplně novým dotačním programem, který je určen přímo pro občany. A spíše pro ty na venkově, jenž je mnohde voličsky více nakloněn lidovcům než velká města.
Vytváří se tím další nárok na státní kasu. Začnou se natahovat další ruce k veřejným zdrojům, což dále zhoršuje budoucí vyhlídky, bez ohledu na to, zda zdroje tečou od tuzemských či zahraničních poplatníků. Stát si pro sebe vytváří další pravomoc a posiluje roli dobrotivého sponzora všeho, co lze alespoň nějak zdůvodnit.
