Babišův černý čtvrtek. Utrpěl trojnásobnou porážku a kapituloval jako žádný jiný premiér

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

24. 04. 2020 • 11:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Premiér včera neměl svůj den. Městský soud v Praze zrušil stěžejní omezení pohybu a podnikání, která nechal šéf ANO vyhlásit mimo režim krizového zákona, aby se vyhnul placení škod. Následně Babiš musel ustoupit vicepremiérovi Hamáčkovi a souhlasit s tím, že kabinet požádá o prodloužení nouzového stavu po dobu trvání restrikcí, aby rovněž nebyly shledány neústavními. A ze stejného důvodu raději zrušil zákaz cestování za hranice, na němž tolik lpěl, což jsme se dozvěděli mimochodem na pozdně večerní tiskovce ministra zdravotnictví.

Mobile-rectangle-3

Předseda vlády utrpěl tvrdou trojnásobnou porážku. Jak se to mohlo stát? Řekněme rovnou, že Andrej Babiš nic prohrát nemusel, kdyby nebyl tak nepřející. A tolik se nesnažil podnikatelům ztížit přístup k odškodnění, odstřihnout svého prvního vicepremiéra od vlivu na řešení krize a držet lidi za „zadrátovanými“ hranicemi jako před rokem 1989. Toto jsou důvody, proč se stal prvním polistopadovým politikem, který musel takto frontálně kapitulovat tváří v tvář tlaku na dodržování občanských svobod.

Andrej Babiš a ministři za ANO si marně stěžují, že úder justice zničil jejich snahu chránit obyvatele před epidemií. Soudce Štěpán Výborný totiž vůbec nezpochybnil relevanci vyhlášených opatření. Pouze vládu upozornil na to, že když omezuje základní lidská práva a svobody, musí se držet právního řádu. Výslovně jí poradil postup dle krizového zákona. Touto cestou se přitom kabinet mohl vydat rovnou, protože v době, kdy ministr zdravotnictví Vojtěch nařídil uzavírání provozoven a omezení pohybu osob, už platil nouzový stav. Šlo jednat v jeho rámci a navíc vláda ani nebyla v časové tísni.

Pod tlakem soudu se nakonec kabinet včera rozhodl udělat přesně to, co jsme mu radili už den před rozsudkem. Zkrátit dobu restrikcí a požádat sněmovnu o prodloužení nouzového stavu do 25. května, kdy by měly skončit. Tím zajistí jejich ústavnost, protože soudce řekl jasně, že mimo krizový zákon je omezování občanských svobod velmi pochybné. Snaha Andreje Babiše zbavit se Jana Hamáčka v čele Ústředního krizového štábu tedy nevyšla a ministr vnitra v něm setrvá do doby, než pominou všechna omezení.

Nakonec tedy Babiš Hamáčka posílili, místo aby ho oslabil. Ve stejném rozporu s původním úmyslem skončil i jeho pokus ztížit živnostníkům a podnikatelům přístup k náhradě škody. Krizový zákon o ní mluví explicitně, zákon o ochraně veřejného zdraví nikoli. Proto tehdy dostal přednost. Jenomže tento postup soud zrušil jako nezákonný, což je pro budoucí kompenzace zásadní. Pokud vláda neuspěje s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, tak svým postupem naopak otevřela cestu k obrovskému množství velmi pravděpodobně úspěšných žalob na stát. Podrobně o tom na INFO.CZ psal advokát Jakub Blažek, který mimo jiné připomíná i teoretickou možnost kompenzace nemajetkové újmy.

Největší blamáží pro premiéra a zároveň největší satisfakcí pro svobodymilovné lidi je zrušení plošného omezení pohybu a zákazu vycestovat ze země. Před pár dny se Andrej Babiš podivoval, proč by lidé vůbec měli chtít někam odjet, což jsme kritizovali. Vláda se tvářila, že hranice zůstanou zavřené nejméně rok. Po rozsudku pražského městského soudu otočila. Jistě nechtěla riskovat další porážku u Ústavního soudu, kam už se kvůli zavřeným hranicím obraceli někteří senátoři. Přičemž strážci Ústavy jsou obvykle přísnější než obecné soudy.

Jak bylo řečeno, Andrej Babiš si celé ponížení mohl ušetřit, kdyby jednal dle logiky výjimečné situace a krizového zákona. Zavírání obchodů a omezení pohybu během mimořádné situace by bylo v pořádku, kdyby ho vyhlásila vláda na základě oprávnění, jež jí dává nouzový stav. Což nakonec v noci udělala. A kdyby se premiér pořád nesnažil vyřadit ministra vnitra, jehož postavil do čela Ústředního krizového štábu až s měsíčním prodlením a pak ho chtěl o měsíc dřív zrušit, vyšel by ze situace jako král, jenž o čtrnáct dní zkrátil omezení.

Babiš chtěl ušetřit na podnikatelích a sebrat všechnu slávu pro sebe. Zažil ale porážku o ostudu. Což podtrhl i způsob, jakým se veřejnost o premiérově ústupu dozvěděla. Ještě včera dopoledne on a ministři za ANO trvali na tom, že se nouzový stav prodlužovat nebude, ale omezení občanských svobod včetně zákazu vycestovat zůstanou. Pak se objevil zásadní rozsudek – a premiér zmizel. Otočku o stoosmdesát stupňů za něj na takřka noční tiskovce vyhlašoval ministr zdravotnictví. Přičemž zásadní věc – otevření hranic – oznámil jen tak mimoděk, na dotaz novinářů.

Takže si to shrňme: Hamáček je zpátky ve hře, pokus podrazit podnikatele zkrachoval a symbolicky stříháme hraniční dráty. Premiér to pořádně schytal. Poražená je ale i pravicová opozice. Až příliš se soustředila na útoky na předsedu ČSSD kvůli jeho tvrdohlavému trvání na tom, že nouzový stav nemá skončit dříve než omezení občanských svobod. Naopak chválila premiéra za to, že ho chtěl okamžitě odpískat, přestože bylo zjevné, že se tak dostane do rozporu s Ústavou a ztratíme právní rámec pro vše, co se v posledních týdnech odehrává. Proto teď ODS a TOP 09 nejsou mezi vítězi.

Jaké poučení z toho všeho plyne? Utrpěla důvěra ve vládu, jejíž předseda předvádí takové veletoče. Jak ji mají občané v krizi respektovat, když ani není jasné, co vlastně platí, a večer je vše zcela jinak než ráno? Jsou tu ale i dobré zprávy. Soud se postavil za občanské svobody. A ukázalo se, že sebesilnější mandát od voličů neopravňuje k ignorování zákonů, lidských práv a k zavádění diktatury většiny. Pořád tedy máme to, co jsme si vybojovali před třiceti lety. A nejen podnikatelé a Hamáček, ale hlavně svoboda vítězí.

SDÍLET

Billboard-bottom-1