Barták: EU bude obtížně vracet Polsko a Maďarsko na „správnou“ cestu | info.cz

Články odjinud

Barták: EU bude obtížně vracet Polsko a Maďarsko na „správnou“ cestu

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Vlády Polska a Maďarska pracují již delší dobu na demontáži právního státu. Hlavním terčem tamních vládců jsou nezávislá justice a svobodná média. Nová Evropská komise i proto ve svém prvním ročním programu zveřejněném minulý týden označila ochranu vlády práva za ústřední téma, kterým se hodlá zabývat. Česká místopředsedkyně komise Věra Jourová se vypravila do Varšavy, kde vyslechla tamní strůjce i odpůrce vládní reformy polské justice.  

Nastoluje se tedy otázka, jakými nástroji je komise vybavena, aby dokázala zjednat nápravu tam, kde dochází k porušování zásad právního státu? Jsou tyto nástroje dostatečně silné, aby je vlády členských zemí respektovaly? Jakou oporu má komise v unijní legislativě? A jak silný je vlastně její mandát, vzhledem k tomu, že jakékoli rozhodnutí o případné sankci musí schválit členské státy, a to jednomyslně?

Evropská komise běžně postihuje nedodržování unijní legislativy tak, že proti členským státům spouští procedury pro porušení práva, které mají několik etap a mohou vést až k sankcím. V tomto případě se však nevynucuje respektování konkrétních norem, například o pesticidech nebo o nakládání s odpady. Reformy justice, úpravy zákonů o médiích, revize národních ústav jsou šedou zónou, které si EU dlouho nevšímala. Zajisté, členské státy si nemohou schvalovat normy, které by příkře odporovaly unijním zákonům či principům zakotveným v Lisabonské smlouvě. Nikde se však nedočtete, jakou míru odlišnosti či nesouladu lze tolerovat. Evropské „acquis“ nedává žádný návod, jak postupovat. Je to nezmapovaný terén.

Není divu. Mechanismus zkoumání vlády práva Evropskou komisí byl spuštěn až v roce 2014 a teprve loni byl obohacen o nové prvky. Do té doby byl odklon členských zemí od zásad a hodnot liberální demokracie západního typu spíše jen hypotézou pro akademické debaty. Pak v Evropském parlamentu a na domácích politických scénách posílili politikové, kteří tento typ demokracie zpochybňovali, stejně jako evropskou integraci. V případě Polska a Maďarska se vyšvihli až na nejvyšší úroveň a zasedli v Evropské radě. Jejich názory a postoje už nejsou jen marginálními argumenty, ale stanovisky svrchovaných států.

Právě proto se Evropská komise nepouští na tenký led politického souboje, pro který ani nemá mandát, ale zaštiťuje se právní argumentací, kde si je jakž takž jistá v kramflecích „Evropská komise zkoumá všechny národní zákony z hlediska souladu s hodnotami EU,“ odpověděla na tuto otázku Věra Jourová. Zdůraznila, že předmětem zkoumání jsou všechny státy bez rozdílu. Všech se také bude týkat zevrubná zpráva o stavu vlády práva, kterou komise hodlá vypracovat na podzim a pak každý rok. „Poprvé budeme mít srovnání zemí, pokud jde o ústavní rovnováhu moci, nezávislost justice, boj proti korupci a svobodu médií. Po takovém srovnání dlouho volají právě země jako Polsko či Maďarsko. Budeme nyní s vládami dohadovat metodiku hodnocení a data, která budeme používat,“ uvedla Jourová.

Odlišná interpretace

Evropská komise zahájila řízení proti Polsku v prosinci 2017. Řízení proti Maďarsku bylo spuštěno v září 2018 z popudu Evropského parlamentu. Obě procedury se opírají o článek 7 Lisabonské smlouvy, který stanoví postup při porušení hodnot svobody, demokracie, vlády práva a lidských práv, popsaných vesměs v článku 2 Smlouvy; krajní sankcí je zbavení dané země hlasovacího práva v Radě EU. Nic takového se však zatím nestalo. O dva roky později jsme nadále svědky přešlapování a váhání. Vzhledem k povinné jednomyslnosti v těchto věcech je jasné, že trest pro Polsko by zablokovalo Maďarsko a naopak. Zatímco Evropský parlament v lednové rezoluci komisi a členským zemím trpce vyčetl, že nic nedělají, Věra Jourová nabádá k umírněnosti: „Ve hře jsou sankce proti suverénnímu státu, to je vysoce hořlavá matérie,“ upozorňuje. Nemyslí si, že by odstranění povinného konsenzu v Radě bylo řešením. „Nevypouštějme džina z láhve. Hrajme s kartami, které máme.“

Tlak Bruselu přináší jistě drobné ovoce a nutí polské i maďarské vládce k lavírování, jehož by se jinak nedopouštěli. Při návštěvě Varšavy se Jourové dostalo od polského ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra příslibu, že se pokusí změnit způsob jmenování soudců, který komise kritizuje. A také, že dialog bude pokračovat. Maďarský premiér Viktor Orbán se sem tam snaží zalíbit křesťanským demokratům z Evropské lidové strany (ELS), kteří pozastavili členství jeho strany Fidesz v ELS, aniž ji docela vyloučili. Na druhé straně měl zmíněný tlak ovšem jen mizivý dopad na veřejné mínění. Ačkoli proti vládnutí Jaroslawa Kaczynského v Polsku a Viktora Orbána v Maďarsku se konají pravidelné protestní demonstrace, postavení vládních stran v obou zemích se po loňských volbách upevnilo.

V sázce je ta vize tržní ekonomiky a liberální demokracie, včetně vlády práva, kterou sdílely zakládající země Evropských společenství a po nich všechny, které se k projektu připojovaly. Pokud některé země dnes na nejvyšší úrovni deklarují, že moderní demokracie by se měly zříct tradičního liberalismu a být spíše „neliberální“, případně katolicko-nacionální, jde o politické koncepty, které jsou s tím původním v rozporu. Jejich stoupenci – a nemusí to být jen Poláci a Maďaři, ale časem třeba i šéf italské Ligy Severu Salvini – mají demokratickou legitimitu, a tudíž si osobují právo na vlastní svébytný výklad oněch hodnot a zásad obsažených v článku 2 Smlouvy. Jak polská, tak maďarská vláda ostatně tvrdí, že jejich právní systémy dokonale zaručují vládu práva. A argumentují článkem 4 smlouvy, ve kterém se praví, že EU má respektovat ústavy členských států.

Podle Jourové je třeba přesněji definovat, kde končí právo a začíná bezpráví. „Například stanovit linii mezi reformou justice, což je suverénní právo každého státu, a demolicí nezávislé justice, což už je zásahem do společného justičního prostoru. Ten nemůže fungovat bez záruky, že v každém státě rozhodují soudci nezávisle, což je důležité pro občany, firmy i investory. Musíme trvat na principu, že nikdo není nad zákonem, že soudci mají sloužit právu, nikoli straně a vládě, a že vítěz po volbách nebere vše.“

Jak dál

Evropská komise může konat z titulu „strážce smluv“ jedině na jejich základě a také tak činí. Bude se dál a zřejmě intenzivněji snažit s Varšavou i Budapeští dohodnout na otupení či zmírnění jejich zákonů, zkoumat tyto zákony a navrhovat pozastavení jejich platnosti, obracet se na Evropský soudní dvůr. Může také podpořit návrh, aby se rozdělování peněz ze strukturálních fondů podmínilo dodržováním pravidel právního státu. Jourová to nevylučuje; chápe takovou hrozbu jako jistou pojistku pro případ, že by obě vlády dál ignorovaly stanoviska komise. „Návrh na provázání přidělování peněz z rozpočtu unie je velmi konkrétní co do popisu situací, které by mohly k takovému kroku vést. A má v sobě zabudován mechanismus, aby nebyli potrestáni nositelé projektů, tedy obce, neziskové organizace nebo firmy,“ říká Jourová. Podotýká, že daňoví poplatníci ze zemí, které do rozpočtu EU více platí, než z něj dostávají, po takové pojistce volají. Což ovšem není případ poplatníků z těch ostatních, včetně Česka…

Půjde to pomalu a ztuha. Nová předsedkyně Ursula von der Leyenová chce sice ochranu právního státu prosazovat, nikoli však spálit mosty mezi Bruselem na jedné a Varšavou a Budapeští na druhé straně. Byly to ostatně země Visegrádu, které významně přispěly k její nominaci na šéfku Evropské komise, když předtím odmítly kandidaturu Nizozemce Franse Timmermanse právě proto, že v minulém volebním období brojil proti vládám obou zmíněných zemí. Von der Leyenová od počátku projevovala jakési pochopení. Bude tedy postupovat diplomaticky, a Věra Jourová samozřejmě s ní.

Je tudíž málo pravděpodobné, že by Evropská komise se svým opatrným přístupem a omezenými právními nástroji dokázala v dohledné době prolomit polskou či maďarskou umíněnost. Evropská rada zase bude paralyzována pravidlem jednomyslnosti při uplatňování článku sedm Smlouvy, jejíž revize není v dohledné době reálná. Podle nezávislého maďarského publicisty Gyorgyho Forise by se EU tudíž měla uchýlit k praxi tzv. zesílené spolupráce, kterou smlouva umožňuje – členské státy by se prostě dohodly na prohlubování integrační spolupráce v té či oné oblasti, a nepřizvaly k této součinnosti Maďarsko, Polsko či jakoukoli jinou zemi, která by porušovala základní pravidla. 

Věra Jourová správně podotýká, že častějším používáním zesílené spolupráce by se některé země mohly ocitnout v „pomalejším pruhu integrace, z čehož může planout řada nevýhod“. Z jejích slov vyplývá, že Evropská komise takový postup navrhovat nebude, ba ani nemůže. Mohou to však udělat svrchované státy. Celý systém EU je postaven na společném rozhodování vlád; role komise je jen podpůrná a rezoluce Evropského parlamentu nejsou závazné. Většina členů „sedmadvacítky“ může rozhodnout, pokud dospějí k závěru, že slevování ze základních hodnot a zásad, na kterých spočívá evropská integrace, vytváří precedens inspirující k dalšímu porušování. To by však muselo převládnout přesvědčení, že politické pojivo složené z principů liberální demokracie západního typu opravdu povoluje a hrozí proto zhroucení celé konstrukce.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud