KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Česko zřejmě i po volbách zůstane příjmovým „daňovým rájem“, dá-li se takto označit stav, kdy sazba příslušné daně spadla na 15 % a nikdo se nechystá ji zvyšovat, i když se země topí v dramaticky rostoucích dluzích a kdy ideu razantních výdajových úspor státu lze považovat jen za utopický sen. Situace začíná připomínat jakési deformované perpetuum mobile: vláda utrácí, respektive přerozděluje čím dál více (v příštím roce je v plánu 1,9 bilionu korun), ale neplánuje lidem brát více z jejich platů a mezd. Je to dočasně „dokonalý“ systém, jenž Česku dala vládní koalice ANO a ČSSD. Zdrojem dočasného „blaha“ je rostoucí dluh a planá naděje v jeho splacení v neurčité budoucnosti. Tento systém bude dále pokračovat, jelikož jej nikdo z hlavních politických subjektů nehodlá měnit.
Všechny strany, jimž preference a politická přijatelnost dávají šanci na účast ve vládě, chtějí i v dalším volebním období nadále rozdávat, ale současně nezvyšovat daně. Myšleno daně příjmové. Zdá se to neuvěřitelné, ale z těch subjektů, které – dle dosavadních průzkumů – mají nějakou šanci dostat se do sněmovny, navrhuje zvyšování příjmových daní pouze ČSSD. A ta ještě svůj záměr směřuje „jen“ na vyšší zdaňování příjmů „bohatých“. Což připomíná střelbu na postřeleného. Při loňském rušení superhrubé mzdy byla při snížení sazby příjmové daně zaměstnanců z 20 % na 15 procent současně zavedena také daňová progrese na „bohaté“ v podobě speciální 23% sazby na příjmy přesahující 140 tisíc Kč měsíčně.
Tak či tak, strany či koalice z těch, co mají reálnou šanci proklouznout do sněmovny, se zaklínají nezvyšováním daní, s výjimkou daní spotřebních či hazardních, pokud jde o zdaňování běžných občanů. Důvod je prostý: strany se bojí o své volební vyhlídky. To vše se odehrává v situaci „předluženého Česka“, jehož vláda během tří let nasekala skrze rozpočtové deficity sekeru přesahující 1 bilion korun (loňský deficit činil 367 mld., letos to má být 400 mld., na příští rok návrh rozpočtu počítá s 377 miliardami deficitu). Je možné, že již v nadcházejícím volebním období vyskočí veřejné finance z loňských 38 % až k limitu 55% podílu vládního dluhu k HDP. Podle některých odhadů by k tomuto nárazu mohlo dojít už v roce 2024. Dle příslušného zákona by pak muselo následovat zatažení za „dluhovou brzdu“, tedy povinnost rázně zastavit další zvyšování dluhu. Což se jeví jako v praxi zcela nepředstavitelné...
Svým způsobem je dobře, že se hlavní subjekty zaklínají nezvyšováním příjmové daně. Čím více peněz přiteče státu, tím pro ekonomiku a svobodu občanů hůře. Současně jsou však tzv. nízké daně kritizovány za to, že přispívají k prohlubování vládního zadlužování.
Předpokládá se, že snížení sazby příjmové daně zaměstnanců z 20 na 15 procent bude mít za následek to, že jen za letošek zůstane lidem v kapse o 80 až 120 miliard Kč více. Kolik to bude ve skutečnosti, ukáže až závěrečný účet po skončení roku. Lze důvodně tvrdit, že pro ekonomiku je přínosnější, když peníze zůstanou v kapse občanů, než kdyby se dostaly do rukou neefektivně rozhazovačných vládních politiků. Jen poplatníci vědí vždy nejlépe, jak správně využít své vlastní peníze. Oněch cca 100 miliard ročně, o které veřejné finance letos (stejně jako v dalších letech) tzv. „přijdou“, ovšem stát nenahradil jinými příjmy, ani o tuto částku nesnížil výdaje. Vláda rozpočtově funguje dál tak, jako kdyby tuto sumu měla, což je nezodpovědné. A žádná změna tohoto trendu se zatím nerýsuje.
