Tři „E“, na kterých se ODS a Piráti potřebují shodnout

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Hrozí, že by se vláda pěti opozičních demokratických stran stala kočkopsem? Mnozí si to myslí, ale není pro to reálný důvod. Pokud vzniknou nějaké nepřekonatelné problémy, budou na osobní, či chcete-li politické úrovni – prostě že si ódéesáci a korzáři nesednou. U programu by byla důležitá dohoda na trojici E zmíněných v titulku tohoto textu: Evropě, tedy vztahu k Evropské unii. Ekologii – ochraně klimatu. A nakonec na ekonomice, zejména na daních. Je to těžké, ne však nemožné.

Jestli je vláda ODS s Pirátskou stranou možná, to poznáme v dalších měsících podle toho, jak se k sobě Petr Fiala a Ivan Bartoš budou chovat. Koalice se sice tvoří až po volbách, ale koaliční potenciál se buduje už před nimi. V roce 2002 Špidla sestavil vládu levicové ČSSD se středopravicovými KDU-ČSL a Unií svobody. Značné programové rozdíly hrály daleko menší roli než vzájemné sympatie a než antipatie k architektovi opoziční smlouvy Václavu Klausovi.

Právě někdejší premiér je zřejmě jediným, komu se za celou dobu existence České republiky „podařilo“ vědomě obelhat a podrazit své voliče. Že je ve skutečnosti připraven raději se domluvit s Milošem Zemanem, než sestavit ideově homogenní středopravicovou vládu s lidovci a Unií svobody, to ve chvíli hlasování netušil asi nikdo. Ostuda, jež z toho povstala, srazila Klausův koaliční potenciál k bodu mrazu a dodnes leží na ODS jako černý stín.

Všechny ostatní vlády buď byly proponovány dopředu, nebo vznikly z nezbytnosti. V roce 1996 a o deset let později ODS raději sestavila slabé kabinety, než by sáhla po velké koalici se sociálními demokraty. V prvním případě napomohl v roli prostředníka prezident Václav Havel, ve druhém si Mirek Topolánek prostě nemohl dovolit „opoziční smlouvu číslo dvě“. V roce 2010 se Petr Nečas bál menšinové vlády a tak k TOP 09 přibral Věci veřejné. O tři roky později pak na Bohuslava Sobotku nikdo jiný než Andrej Babiš nezbyl.

Německo čeká supervolební rok a „nová Merkelová“ stále není na obzoru

Nynější vláda je důsledkem toho, že „majitel“ Agrofertu sice drtivě vyhrál volby, ale nikomu se s ním nechtělo do vlády. Z milosti prezidenta Miloše Zemana vládl osm měsíců sám, nyní se sociální demokracií. Ta do kabinetu musela, pokud nechtěla riskovat, že ANO zrealizuje celý její program a přejde k němu i zbytek jejích voličů. Že se Babiš stává „nedotknutelným“, stvrdily krajské volby. Byť zvítězil v deseti krajích, má jen tři hejtmany. Ve dvou to bez něj nešlo a ve Zlíně vládne jen proto, že lidovec Jiří Čunek vadil více než on.

Babiše nikdo nikdy nechtěl do vlády dobrovolně. Bylo by absurdní, kdyby mu po osmi letech, co se jeho schopnost najít si partnery k vládnutí limitně a rychle blíží k nule, někdo podal pomocnou ruku. Nicméně, to ještě uvidíme… Nyní se ale podívejme, jaké mohou pro pětici stran demokratické opozice nastat zádrhely při případném sestavování společného programu. 

Už rychlost, s jakou se konzervativní a liberální blok shodly na ideových tezích, usvědčila z omylu ty, kdo věštili, že se na tom Starostové s Piráty a také ODS s lidovci a TOP 09 „seknou“. Ti, kteří si sjednocení demokratické opozice nepřáli, zejména tvrdili, že občanští demokraté se prostě nemohou s KDU-ČSL a TOP 09 shodnout na vztahu k Evropské unii a na klimatické politice. Všechny tři strany si ale evidentně vyšly vstříc. To neznamená, že zde pro případnou širokou koalici neexistují žádné problémy. Především proto, že v těchto otázkách homogennější dvojice Piráti-STAN může „tvrdit muziku“ více, než by se zejména ODS zamlouvalo.

Kdo chce přesvědčovat, musí rozumět lidem, které chce přesvědčovat

Piráti jsou jako jediní v Evropském parlamentu (EP) ve frakci Zelených, kteří jsou v ochraně klimatu velmi tvrdí, a jsou rovněž agresivními eurofederalisty. Mezi ODS, která patří do frakce Evropských konzervativců a reformistů a třemi zbylými stranami, které jsou u evropských lidovců, panují rozdíly v podstatě jen v akcentech. Ty se týkají třeba toho, jak u konkrétního problému naplnit jak ekologickou, tak ekonomickou odpovědnost, neboť všechny čtyři subjekty ctí oba principy.

Zelení jsou spolu se socialisty a frakcí liberálů (k nimž poněkud paradoxně patří ANO) těmi, kdo v EP nejvíce tlačí na klimatickou pilu. Občanští demokraté v tomto tématu ušli za posledních několik let velký kus cesty od skepticismu k realismu a totéž platí pro jejich vztah k Evropské unii, což se projevilo při tvorbě základu společného programu s KDU-ČSL a TOP 09. Piráti by měli pochopit, že dále už ODS moc tlačit nelze, to by se brzo narazilo na „meze pevnosti“.

Občanští demokraté mají z dob vlády Mirka Topolánka zkušenost s partnerem, který je daleko „zelenější a evropštější“ než oni. Řekneme rovnou, že nebýt tehdy předsedou Strany zelených Martin Bursík, který si s premiérem lidsky rozuměl, nebyla by spolupráce zřejmě možná. Za těch patnáct let se nicméně ODS posunula. Klausovi pohrobci v ní už nemají takové slovo a nyní zastává postoje, které – dle mého názoru – vyváženě kombinují ekonomická i ekologická hlediska a umožňují hájit národní zájmy uvnitř EU.

To, co v roce 2006 přijímali mnozí členové ODS úkorně, dnes není zásadní problém. Ale jsou zde jasné limity. Občanští demokraté nikdy při tvorbě vládního programu nepřistoupí na nic, co by ve jménu řešení „klimatické krize“ ohrozilo budoucnost českého průmyslu či energetickou bezpečnost, nebo dobrovolně omezilo míru české suverenity v EU. Je prostě třeba vnímat, že v těchto oblastech ODS již ve jménu kompromisu provedla ústupky sama a nemá kam dál jít.

Jak se rodí fašismus. K novému Mussolinimu stačí překvapivě málo

Poněkud jiná situace je v otázkách hospodářského programu. Všechny strany se shodnou na modernizaci země, problém může nastat při realizací penzijní reformy a u daní. V prvním případě ani ne tak kvůli ideologii, ale prostě proto, že jde o náročný úkol a ve státní kase na něj nejsou peníze. Hypotetická koalice zde tedy může selhat. Nicméně není důvod, aby se tím narušila vzájemná spolupráce, takový potenciál tohle téma nemá.

Zato daně, to je jiná. Zde ODS ukázala jednu ze svých horších vlastností, jíž vystihuje heslo „zinkasuj zisk ihned, případné ztráty řeš potom“. Na zrušení superhrubé mzdy, které dnes definitivně schválila sněmovna, principiálně není nic špatného. Ale přišlo v nevhodné době a ODS se dopustila strategické chyby, když pomohla do sedla svému soupeři a „zazdila“ budoucí koaliční partnery. Piráti zase ukázali radikalismus, když navrhli a spolu s levicí původně prosadili zdanění prodeje firem. A „rušení daňových výjimek“ si dali i do společných ideových tezí se STAN.

V případě změn daní lze očekávat potíže. Občanští demokraté v čase krize umocnili rozvrat veřejných financí. Piráti zase dali nahlédnout do svého myšlení a ukázali malý respekt ke skutečným tvůrcům hodnot, jimiž jsou podnikatelé (byť jejich návrh nakonec Senát vypustil). Když se to pokusíme vyjádřit méně drsně, tak se potvrdilo, že ODS více akcentuje svobodu a Piráti solidaritu. To je třeba mít na paměti, ale nejde o nepřekonatelný problém. Tím spíše, že konzervativní lidovci ctí obě hodnoty prakticky vyrovnaně.

Programové prohlášení by nebylo pro ODS, Piráty, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN velkou překážkou. V roce 2006 to bylo těžší. A ve srovnání s tím, co nám vládne dnes, jde o kompaktní uskupení. Pokud vláda za účasti Fialy a Bartoše nevznikne, bude to mít jediný důvod: vzájemné předsudky. Program poslouží maximálně jako záminka, aby se to „nějak vysvětlilo“ voličům.

Proevropská, ekologicky i ekonomicky odpovědná liberálně-konzervativní koalice není kočkopes. Upřímně, i kdyby rozdíly byly daleko větší, rozbití „zemanovsko-babišovského režimu“ stojí za trochu sebezapření. Mikuláš Minář má pravdu, že hlavně musíme odstranit dnešní marasmus. Ale mýlí se, když zpochybňuje pětikoalici jako nástroj, jak toho dosáhnout. Jiná šance než dohoda na bázi Piráti-ODS tu není, to by napřed musel převálcovat a sebrat voliče ANO. A tomu uvěřím, až to uvidím.

SDÍLET
sinfin.digital