Jak Rusko přijme nového amerického prezidenta?

09. 11. 2020 • 11:00
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Velmi suše, naprosto v klidu. Ti, kdo sledovali ruskou reakci na americké volby v roce 2016, si možná vzpomenou, jak moc se Rusko stavělo na stranu Donalda Trumpa. Po jeho zvolení propukl dokonce ve Státní dumě jásot. Ale málokdo si vzpomene, že podobný jásot nepanoval v Kremlu. Vladimir Putin, respektive jeho mluvčí Dmitrij Peskov, se omezili na suché konstatování faktu. Důvodem nebylo určitě to, že by přáli Hillary Clintonové, ale prostě fakt, že byli připraveni na obě varianty. Navíc velmi dobře chápou, že byť má americký prezident velké pravomoci, je přeci jen omezen americkým systémem. I v tom se Kreml odlišil od velké části ruských elit, která posuzovala situaci až příliš podle ruské reality, kde má prezident takřka neomezenou moc. Průběh Trumpova prezidentství pak dal Kremlu za pravdu. Žádné z nadějí, že dojde ke zlepšení vztahů a že Rusko jeho zvolením získá nějaké výrazné výhody, se nenaplnily. Trump rozhodně na Rusko nebyl nijak „hodný“, konfliktů vzniklo více než dost. 

Ruská politika, ostatně jak upozorňuji neustále, je ve své podstatě vůči USA reaktivní. Vzorec, který můžeme sledovat, je vyhodnocení situace, která nastala, a nalezení odpovídající reakce, daleko spíše než že by se Moskva upínala na nějaký scénář a následně byla zklamaná, že nevyjde. V Kremlu, respektive na Starém náměstí v Moskvě, kde sídlí prezidentská administrace, tak měli bezpochyby připraven plán pro vítězství jak Donalda Trumpa, tak pro vítězství jeho oponenta Joea Bidena. S drobnou dávkou sarkasmu se dá říci, že pro situaci, kdy nebude dlouho známý vítěz a druhá strana bude samotnou volbu zpochybňovat, měli přichystané šampaňské. Obrovský počet korespondenčních hlasů, volby táhnoucí se několik dní atd. jsou pro Rusko jen důkazem, že USA a jejich demokracie jsou v úpadku. Jakákoli kritika podobných praktik v postsovětském prostoru bude jednoduše svedena na americkou situaci. Navíc, dá se očekávat, že konspirační teorie a různé pokusy dokazovat anomálie ve volbách (imaginární či reálné) budou růst a šířit se rychlostí koronaviru. A že je ruská strana nebude mít tendenci tlumit či vyvracet, je více než jasné.

Obecně Rusové dávali přednost Donaldu Trumpovi před Joe Bidenem, ale rozhodně ne v té míře, kterou bylo možné sledovat v minulých volbách. Podle centra Levada Trumpa preferovalo 16 procent Rusů, Bidena 9 procent, zatímco 65 procent nevidělo žádný rozdíl v tom, který z nich vyhraje. Reflektovali tak silně fakt, že naděje spojované s volbou Donalda Trumpa po minulé volbě se prostě nenaplnily. S vysokou mírou pravděpodobnosti jsou podobně připraveni i v Kremlu, protože zvolení kandidáta s nějakým programem ještě nemusí nutně znamenat, že tento kandidát bude svůj program také naplňovat. Jednoduše si počkat na reálné kroky a na ně pak reagovat je přeci jen efektivnější než snažit se uhodnout, co ten či onen vlastně udělá.

V některých ohledech může být Joe Biden dokonce pro Rusko výhodnější než Donald Trump. Třeba pokud by ukončil podporu frakování, respektive omezení produkce fosilních paliv. V současné době je zkapalněný zemní plyn z USA jedním z konkurentů ruského plynu, v případě, že by Biden ukončil jeho podporu, stěží by jej mohl také vyvážet. Na druhou stranu, otázkou může být, jak se bude nový americký prezident stavět k ruskému prosazování zájmů společnosti Rosatom a zda nebude spíše vyvíjet tlak na další země, aby se podobných, často nesmyslně drahých, projektů vzdaly. Biden by mohl být také ochotnější k podpisům a prodloužením smluv, které se Trump chystal vypovídat, nebo je dokonce vypověděl. Nejčastěji se mluví o smlouvě START (o snížení počtu strategických zbraní). 

Joe Biden zároveň mluvil o Rusku jako o hlavní hrozbě pro Spojené státy. Ačkoli to může znít divně, i to je svým způsobem pocta. Pro Donalda Trumpa představovalo Rusko jen jeden z problémů, jeho hlavní pozornost se upínala k Číně. Vzhledem k tomu, že návrat do první ligy světové politiky považoval Vladimir Putin za svůj zásadní úkol prakticky od příchodu k moci, takový „růst prestiže“ vlastně nemusí být nic zlého. Otázkou budou pochopitelně konkrétní kroky, jmenovitě třeba nové sankce, ale nedá se očekávat, že by se cokoli radikálně měnilo, a to v případě vítězství jednoho či druhého kandidáta. Moskva tak pouze rétoricky reagovala na Bidenova slova z předvolební debaty, kdy Dmitrij Peskov oznámil, že Bidenových slov o Rusku jako nebezpečí Moskva lituje. Reálně je ale pozice hlavního protivníka Washingtonu pro část světové veřejnosti poměrně atraktivní a Moskvě by mohla přinést další „body“.  

Zároveň je ale v mnoha ohledech pochopitelně Biden pro Moskvu horší. Donald Trump by v případě znovuzvolení neriskoval nic, mohl by v rámci byznysu výrazně proměnit politiku vůči Rusku v jeho prospěch. Jeho první volební období ukázalo, že on, ale ani jeho voliči, si nic nedělají z obvinění z klientelismu, tady by navíc ztratil i limit v podobě potřeby znovuzvolení. Joe Biden je ideologicky současné ruské reprezentaci vzdálenější, než jak tomu bylo u Donalda Trumpa. Na rozdíl od Trumpa ctí Biden internacionalismus. Rusko je v souboji se Spojenými státy či Čínou nejslabším geopolitickým hráčem, Trumpovo stahování ze světového dění mu jen vyhovovalo. Zaplňovalo místo tam, odkud Američané odešli. To se ale může změnit, což je pro Moskvu nepříjemné i vzhledem k probíhajícím otřesům v pro ni strategickém postsovětském prostoru, ať už jde o Ukrajinu, Bělorusko či třeba Kyrgyzstán. Intenzifikace přítomnosti USA ve světové politice nutně nemusí znamenat upozadění Ruska, nicméně jeho náklady na aktivní velmocenskou politiku se změní. Paradoxně, není zřejmé, jestli vzrostou kvůli „dražší“ snaze udržet svoje pozice, nebo naopak klesnou díky tomu, že se Rusko stáhne z pro sebe přeci jen méně strategických oblastí. Opět se dá říci, že Moskva bude jednat ve stylu „uvidíme, co se bude dít“.

Biden se bude bezpochyby daleko více než Donald Trump věnovat otázkám, jako jsou lidská práva a demokracie. Rusko v těchto disciplínách zrovna nevyniká, takže se dají očekávat střety. Na druhou stranu, jak už byl řečeno, průběh voleb v USA, kdy Joe Biden zvrátil vedení na svoji stranu díky korespondenčním hlasům, bude z ruské strany znít jako oblíbený protiargument. I v jiných tématech by pro Rusko neměl být Biden důvodem k obavám. Vyšetřování vlivu Ruska na volby v roce 2016, o kterém Biden byl podle všeho přesvědčený, nebo jiných kauz by také nemělo mít zásadnější dopad, prostě proto, že vztahy jsou už tak špatné, že vlastně ani horší být nemohou. Samozřejmě, samostatnou kapitolou bude vyšetřování okolností více než problematického angažmá syna nového amerického prezidenta Huntera Bidena v ukrajinské plynárenské společnosti Burisma (příznačně pro společnost i ukrajinské byznysové prostředí). 

Při pohledu na reakce ruských analytiků na případné výsledky voleb je zřejmé, že od nich vlastně nikdo nic neočekává. Od Donalda Trumpa se čekala větší vstřícnost vůči Rusku, místo toho nastalo spíše jednání ve stylu „můžeme, protože jsme Amerika“. V tom by pravděpodobně měl být Joe Biden jiný. Ale jinak se všichni shodují v tom, že se toho pro Rusko vlastně až zase tak moc nezmění. Ostatně, ačkoli byl v čele Donald Trump, administrativa jela určitou setrvačností z let minulých.  

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Včera • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Včera • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
15. 01. 2021 • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.