Západ jako vratký dům z písku. Proč páchá sebevraždu a zrazuje vlastní dědictví?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsem kulturní imperialista. To, čím jsme, z nás nedělá národnost, barva kůže, pohlaví, sexuální orientace, ani místo, kde jsme se narodili. Ale hodnoty, jež vyznáváme. Západní civilizace, jak se zrodila v uplynulých dvou miléniích z odkazu antické filosofie, židovsko-křesťanské morálky a římského práva, je tím nejlepším, co lidstvo kdy mělo. Jsme povinni bránit ji a šířit její ideu. Pro nás, pro zbytek planety, pro příští generace.

Tomáš Garrigue Masaryk měl pravdu, že všechna lidská díla se udržují těmi ideály, z nichž se zrodila. V Afghánistánu jsme prohráli, protože jsme zradili vlastní hodnoty. A nestalo se to poprvé. Nerozhodla síla našich zbraní, ale slabost našich srdcí. Kardinální otázka ovšem zní: Mohli jsme vůbec zvítězit? Nejen v bývalé Baktrii, kam Západ poprvé vstoupil s vojsky Alexandra Velikého. Ale ve Vietnamu, v Indii, v Africe, v arabských a muslimských zemích…? Nemyslím vyhrát jako armáda, ale jako kultura.

To, co dnes nazýváme západní, či euro-atlantickou civilizací, je unikátní směsí starších kultur. Největší vliv na utváření našeho světa měly monoteistické židovské náboženství a jeho etika, starořecká filosofie s důrazem na kritické myšlení a římské právo s rovností před zákonem. Na těchto třech pahorcích – jeruzalémské Golgotě, athénské Akropoli a římském Palatinu – stojí ona úchvatná stavba svobody, humanity a spravedlnosti.

My, kteří žijeme ‚tady a teď', nejsme staviteli Západu, jsme dědici.

Západ se vyvinul v Evropě a v tomto smyslu je vázán na určité místo v prostoru a čase. Ale jak řečeno, jeho kořeny sahají dále do minulosti a zahrnují i myšlenky, které se utvářely a tříbily v Orientu. My, kteří žijeme „tady a teď”, nejsme staviteli Západu, jsme jejich dědici a naší hlavní starostí by mělo být, jak tuto jedinečnou kulturu uchovat pro naše děti a rozšířit ji ve světě. Což se nám dokonale nepovedlo nikde. Spojené státy, Kanada a Austrálie jsou našimi klony, založili je Evropané a dosud zde tvoří většinu.

U původem neevropských obyvatel v zemích, kde dominují oni, je to horší. V nějaké podobě se západní hodnoty uchytily v Latinské Americe, v Indii, v Japonsku, slaběji v Africe či v jihovýchodní Asii. Problém je v tom, že jsme je většinou sami omezili na šíření demokracie a kapitalismu. Jenomže ty nejsou skutečnými hodnotami a striktně vzato také žádné hodnoty nevytvářejí. Budovali jsme je po staletí na základech morálky, práva a rozumu, které jsou opravdovými pilíři naší kultury a daly podobu i našemu politickému a tržnímu systému.

Jižní Amerika je na tom lépe než jiné části světa, které také ovlivňovali Evropané, ale obvykle jen přes obchod, případně státní správu. Proč tomu tak je? Protože sem už s prvními kolonizátory přišli křesťanští misionáři, jejichž působení bylo navíc úspěšné a místní Indiáni tak přejali velký kus našeho kulturního dědictví. Zato děsivé důsledky arabského jara nám názorně ukázaly, jak to dopadne, když si začneme myslet, že stačí exportovat liberální demokracii. Ta bez přijetí západních hodnot vlastně ani nevznikne.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Proč skončila dekolonizace tak špatně?
  • Je pozice Západu skutečně vratká?
  • Proč rozhodují hodnoty a ne instituce?
sinfin.digital