KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | „Já si strašně přeji jednu kandidátku hodnotově ukotvených stran od středu doprava, chci, aby to byl vítězný projekt, který zemi vrátí demokratickou vládu,“ říká v obsáhlém rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku Echo bývalý lidovecký předseda a zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek. A správně dodává, že i když se lídři všech stran nakonec nějak dohodnou, ani zdaleka to nebude znamenat, že mají vyhráno. Předcházet tomu musí pochopení současné sociální reality.
Kalousek moc dobře ví, o čem mluví, ostatně patří mezi nejzkušenější politické hráče. Musí si také podobné pokusy o integraci moc dobře pamatovat, česká politika něco podobného zažila v čase opoziční smlouvy. A neskončilo to zrovna šťastně. Tato zkušenost nabádá zúčastněné aktéry, což mi nedávno v krátkém sledu potvrdili v rozhovorech předseda ODS Petr Fiala i předseda Pirátů Ivan Bartoš, k maximální opatrnosti. To hlavní je ale ještě v něčem jiném, má to několik vzájemně provázaných rovin. Tak předně: Česko je malé, všichni se tady nějak známe z několika hospod či škol. Jedním z důsledků pro českou politiku je, že se tady namísto ideové a programové debaty vedou mnohdy osobně motivované spory. Což si Kalousek také uvědomuje: „dominantním problémem těchhle spojovacích procesů jsou osobní ambice a osobní animozity.“
Pokud tvrdí, že mu teď záleží na tom, aby vznikla možnost pro vítěznou koalici demokratických stran, nepochybně se najde celkem dost lidí, kteří mu připomenou, že to byl v posledku on, kdo svým manévrem před více než deseti lety, tedy založením TOP 09, započal dezintegraci pravice. TOP 09 sice v prvních volbách, kterých se zúčastnila, uspěla, což krátkodobě umožnilo pravici udržet se u moci, z dlouhodobého hlediska na to ale doplatila. Kalousek si s sebou vzal celou řadu lidí z KDU-ČSL, která následně vypadla ze sněmovny, přetáhl část voličů ODS a navíc koalicí s Věcmi veřejnými legitimizoval nově se rodící populistické a protestní formace. Zbyla pachuť a spousta zlé krve. Navíc platí, že co Kalousek a spol. tehdy zaseli, dnes sklízí Andrej Babiš.
Tím to ale ani zdaleka nekončí. I kdybychom pracovali s hypotézou, že jsou staré křivdy už přece jen zapomenuty, pravici čeká několik dalších překážek. Tou první jsou krajské volby. Ač se Kalousek snaží veřejnosti vsugerovat tezi, že v nich zase o tolik nejde, podle něj dokonce o síle jednotlivých stran neřeknou vůbec nic, řada politiků i voličů bude jejich výsledek považovat minimálně za signál. Ostatně už několik měsíců jsou krajské volby ve veřejném prostoru označovány za test, který naznačí potenciál koordinovaného postupu pravice ve volbách. Pokud opozice v krajských volbách neuspěje, chuť postupovat společně o rok později ve volbách sněmovních bude u řady aktérů o poznání menší.
