Kerles: Jak čeští komunisté zradili komunismus | info.cz

Články odjinud

Kerles: Jak čeští komunisté zradili komunismus

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | I když mnozí vyčítají KSČM, že se i 30 let po sametové revoluci stále hlásí k myšlenkám komunismu, který měl v praxi formu tyranie, ve skutečnosti jsou největšími zrádci původních komunistických ideálů sami komunisté. Ze strany, která měla prosazovat myšlenky rovnostářství, se stalo společenství neustále „rozhněvaných“ mužů a žen, které s komunismem nemá kromě názvu už vůbec nic společného.

Příkladů dějinné proměny komunistů existuje mnoho. Třeba ve vztahu k sudetským Němcům. Zatímco dnes KSČM tvrdě kritizuje každého českého politika, který by byť jen naznačil možnost diskuse se sudetoněmeckým krajanským sdružením, před válkou měla strana ve stejné otázce úplně jiný postoj. Stačí si přečíst notoricky známý projev, který pronesl přední ideolog KSČ Václav Kopecký na 6. sjezdu strany v roce 1931. „My, čeští komunisté, prohlašujeme, že budeme hájit a prosazovat právo na sebeurčení až do odtržení od českého imperializmu pro utlačované části německého národa až k posledním důsledkům. Dále prohlašujeme, že stejnou rozhodností budeme chránit a prosazovat, aby se všechny části německého národa sjednotily v jednom státě,“ prohlásil Kopecký.

O tomto projevu dnes čeští komunisté neradi slyší, i když se nejedná zdaleka o jediné prohlášení tohoto druhu. Komunistická strana byla za první republiky jedinou českou politickou stranou, která podporovala požadavky sudetských Němců nejen na autonomii Sudet, ale – jak dokazuje Kopeckého vystoupení – dokonce i jejich spojení s Německem. Logicky. V duchu komunistické „revoluční“ ideologie není (a ani dnes by vlastně neměla být) v rámci třídního boje národnost ani státní příslušnost důležitá. Důležité přeci je (opět v tomto duchu), aby padla nadvláda nenáviděných imperialistů, a až pak nastane diktatura proletariátu, bude úplně jedno, k jaké národnosti se konkrétní dělník hlásí.

Čeští komunisté se přesně dle hesla „Proletáři všech zemí, spojte se. Nacionalismus nemá v našich srdcích místo,“ snažili, v mnoha případech úspěšně, nalákat do svých řad německé dělníky. To, co se stalo po válce a vlastně pokračuje dodnes, lze označit za jeden z nejzásadnějších názorových obratů v dějinách komunistického hnutí v Česku. Už těsně po válce ten samý Kopecký, který souhlasil s připojením Sudet k Německu, volal po odsunu všech Němců bez výjimky, a to včetně antifašistů a německy mluvících Židů. První poválečný ministr školství za KSČ Zdeněk Nejedlý už také nemluvil o potrestání nacistů, ale o „odstranění“ všech německých obyvatel republiky „zcela po husitsku“.

Komunista nemůže být nacionalista

Tahle antiněmecká rétorika, založená na kolektivní vině Němců jako celku, pokračuje ze strany KSČM i po sametové revoluci a ještě zesiluje. A neomlouvá ji ani fakt, že tisíce sudetských Němců byly aktivními nacisty a tisíce komunistů v boji proti nacismu položily život. Když komunistická europoslankyně Kateřina Konečná kritizuje takzvanou dvojí kvalitu potravin, nezapomene zmínit, že EU podlehla tlaku „německých supermarketů“. A Němci vůbec v očích komunistů představují hlavní „utlačovatele“ českého národa. V tomto ohledu nejsou sice komunisté mezi extremistickými stranami žádnou výjimkou, ovšem v jejich případě se jedná skutečně o popření těch nejzákladnějších zásad hnutí, které mají v názvu. Nelze být komunistou a zároveň nacionalistou. Tohle spojení je protimluv.

KSČM přitom popírá zásady komunismu i v mnoha jiných ohledech, třeba v přístupu k uprchlíkům. Není to tak dávno, co čeští komunisté poskytovali za socialismu v Československu azyl „africkým a arabským soudruhům,“ ke kterým se dnes nechtějí znát. Africké „soudruhy“ teď posílají tam, odkud přišli. Kam zmizela komunistická sounáležitost se všemi, které – jak dosud tvrdili předchůdci dnešních komunistů – vyhnaly z domova války a nepokoje, záměrně vyvolané „imperialisty“? Neměli by právě komunisté v rámci své ideologie pomáhat těm nejchudším a nejpotřebnějším?

Konec KSČM?

Místo toho ale dnešní KSČM tvrdě hájí zájmy Číny, která je dnes snad tím nejkřiklavějším příkladem vykořisťování „člověka člověkem“, o kterém mluvili Lenin i Marx. Miliony Číňanů pracují v otřesných podmínkách za nízkou mzdu ve prospěch „nadnárodního kapitálu“ a „úzké vrstvy vyvolených“, aby si „americký strýček Sam“ mohl koupit levnou televizi. To ale českým komunistům (ani těm čínským) vlastně ani trochu nevadí. Stejně jako fakt, že v Česku pomáhají udržet u moci vládu vedenou klasickým „kapitalistou“ Andrejem Babišem.

Komunismus naruby

V čem je tedy dnešní KSČM vlastně komunistická? Aby se nezapomnělo, z jakých kořenů vlastně komunisté pocházejí, pochválí bývalá komunistická poslankyně Marta Semelová občas masového vraha Klementa Gottwalda nebo stranické špičky čas od času prohlásí „že ne všechno za socialismu bylo špatně“. Toť vše. Jinak se ale KSČM už nijak neliší od běžných extremistických uskupení, které kritizují údajný diktát EU, chtějí vystoupit z NATO a stále dokola pláčou nad ztrátou české národní suverenity. Na tom ale není vůbec nic komunistického a dokonce ani levicového.

Pokud by dnes chtěl někdo v Evropě hledat zbytky prapůvodních „komunistických ideálů“, musel by místo do Česka například do sousedního Rakouska. V rakouském Štýrsku se v roce 2006 dohodlo všech sedm komunistických zastupitelů zemského sněmu, že si ze svého zhruba čtyřtisícového platu (v eurech) ponechají po celou dobu mandátu jen polovinu a zbytek věnují sociálně potřebným. Peníze přitom komunisté na rozdíl od mnoha jiných politiků neposílají na žádná humanitární konta, ale opravdu rozdávají takzvaně na ruku.

Za jeden rok tak rozdali 450 chudým obyvatelům Štýrska 69 000 eur (přes 2 miliony korun). Rakouští komunisté se inspirovali u své nejpopulárnější postavy, bývalého štýrského radního Ernsta Kalteneggera, který si od roku 1992 ponechával pouze průměrný plat dělníka (zhruba 2000 eur čistého) a zbytek bez ohledu na aktuální výši svého příjmu rozdal chudým. Než vystudovaný lékař Kaltenegger ze zdravotních důvodů odstoupil z politiky, rozdělil mezi 7000 chudých Rakušanů celkovou částku 800 000 eur (19 milionů korun). Zdůvodňoval to tím, že jako přesvědčený komunista víc peněz nepotřebuje.

Komunismus je podle jedné z jeho základních definic ideologie, „požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi“. A i když Kalteneggerův přístup k penězům a pomoci „chudým“ může někomu připadat spíše jako církevní charita, rozhodně má k původní definici komunismu blíže než celá politika dnešní KSČM dohromady.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud