KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Římov u Českých Budějovic se stal jihočeskou vesnicí roku. A jak říká známý obdivovatel Římova František Ringo Čech, je to jen oficiální potvrzení něčeho, co přece všichni víme už dávno. Kdo tohle kouzelné místo jednou navštívil, nikdy nezapomene.
Hned na začátku se musím přiznat k určité podjatosti. Ze Římova pochází z matčiny strany moje rodina a já jsem v Římově trávil u babičky všechny prázdniny. Mám tam příbuzné, kamarády, nedám na Římov dopustit. To by byl ten ryze subjektivní pohled na věc.
Ten objektivní spočívá v tom, že mezi obdivovateli Římova zdaleka nejsem sám. Vesnice nad řekou Malší, 17 kilometrů od Českých Budějovic, učarovala mnoha lidem, včetně známých osobností.
Spojeni s Římovem
Velkým milovníkem Římova byl například pražský dokumentarista a tvůrce mnoha filmů ze sportovních prostředí z celého světa František Papoušek (1918-1992). V Římově trávil, stejně jako jeho otec, s rodinou celé léto a považoval ho za svůj druhý domov.
O malebné „perle nad Malší“ natočil hned sedm dokumentů, včetně toho nejznámějšího s názvem „Kdepak u nás“. Dům na římovské návsi, kde měli Papouškovi přes léto letní byt, byl od časů první republiky domovem i celé řady dalších pražských osobností.
Na prázdniny sem s maminkou jezdíval také další zarytý obdivovatel Římova, pražský hudebník a skladatel František Ringo Čech. Od té doby se pravidelně vrací, koupil si tady pozemek a údajně i hrobové místo.
„Je to velká ostuda, že se Římov stal vesnicí roku teprve teď. Římov je pro mě vesnicí roku už 80 let, kdy jsem sem přijel poprvé,“ řekl Ringo Čech, který byl minulou neděli jedním z hostů slavnostní předání titulu jihočeská vesnice 2026. Podle něj se nad Římovem vznáší „zvláštní spirit“, který nikde jinde v takové míře nenajdete.
Geniální dílo
O nevšedním kouzlu Římova svědčí mimo jiné fakt, že tady na popud jezuity Jana Gurra vzniklo v druhé polovině 17. století poutní místo s loretánskou kaplí a křížovou cestou, která je kopií zastavení Ježíše Krista na jeho poslední pouti v Jeruzalémě. Zároveň se ale podle odborníku jedná o geniální dílo, které rozestavěním konkrétních kaplí v členité krajině pracuje s lidskou myslí a u návštěvníka záměrně navazuje na cestě určité pocity.
Tento
duchovní rozměr Římova ale není jedinou výjimečností
jihočeské vesnice roku. Jestli je Římov v něčem opravdu
výjimečný, pak je (z mého subjektivního pohledu) v pravém slova
smyslu jeho malebnost a rozmanitost.
V Římově kromě křížové cesty nenajdete turistickou atrakci, která by sem lákala autobusy asijských turistů jako do Krumlova či Holašovic. Ano, je tady soukromý zámeček, ve kterém měl projekční kancelář stavitel první koněspřežné železnice František Antonín Gerstner.
Je tady malebný kostel se staletými lipami před vchodem. Návštěvník může zajít do místní galerie, vystavující často díla umělců, spjatých se Římovem, stejně jako do Muzea Roubenka s železniční expozicí.
Nejsou to ale v pravém slova smyslu turistické atrakce s mezinárodním rozměrem, které by ze Římova udělaly nějaké známé turistické centrum. A to všemi negativy s tím spojenými. Mezinárodní overturismus se (naštěstí) Římovu zatím vyhýbá.
Hlavní kouzlo Římova spočívá v jeho – už výše zmíněné – rozmanitosti života: můžete se tu koupat v naprosto čisté řece Malši (přehrada nad Římovem je zásobárnou pitné vody), chodit na houby do hlubokých okolních lesů, hrát fotbal na „starém hřišti“, posedět pod lipami u kostela nebo si projít malebnou římovskou „čtvrť“ zvanou Betlém. A pak si dát pivo v jedné ze dvou místních hospod.
Pokud budete mít štěstí, můžete ochutnat u někoho z místních i vyhlášené „endemické“ sladké pečivo, zvané římovské hady.
Ukradené sochy
Před rokem 1989 fungoval v Římově dokonce ještě biograf, v létě se navíc promítalo i v letním kině u hřiště. Byl tady také malý venkovní hokejový stadión, na kterém se už dnes sice kvůli mírným zimám nebruslí, vznikla ale kolem něj jiná sportoviště. Stejně jako třeba dráha pro lukostřelbu. Ráj rozmanitosti, ráj na zemi.
Porota soutěže o jihočeskou vesnici roku ocenila mimo jiné i skutečnost, že místní římovská pospolitost, vyhlášená už za socialismu, funguje dodnes. Jen ji porotci nazvali oficiálně „aktivním zapojením obyvatel do rozvoje obce a citlivým propojením místních tradic se současným životem“. Budiž.
Římov pořádá jak pravidelná setkání rodáků, tak letní fotbalový turnaj hráčů místního Sokola. Ano, i za socialismu se tady místní klub jmenoval Sokol.
Svou pozici dobrého místa pro život
i turistiku si ves udržuje dlouhodobě, o čemž svědčí i poměrně razantní nárůst počtu obyvatel. Zatímco v roce 2004 tu evidovali 720 obyvatel,
dnes jich tady žije více než tisícovka – přitom trend je na (nejen na českém) venkově právě opačný.
Určitým negativem zůstává, že rozvoj automobilismu přivedl k řece do Římova stovky zájemců o koupání v čisté vodě, takže řeka pod přehradou, v které dříve dováděli prakticky pouze místní a pár chatařů, praská občas ve švech.
Otevření hranic a nové možnosti obchodu vedly k tomu, že zloději postupně ukradli z římovských kapliček zhruba třetinu vzácných barokních soch. Po rozsáhlé rekonstrukci je církev nahradila napodobeninami, zbytek originálů raději nechává v depozitáři.
Kouzlo Římova tím ale nijak nevyvanulo. Jestli se o Českých Budějovicích říká, že by tam chtěl žít každý, pak o Římovu to platí dvojnásob. Pro mě tedy určitě.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
