KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Fialova vláda musela v reakci na prudké zdražování energií přistoupit ke zvyšování „kompenzačních“ sociálních dávek a k rozšiřování okruhu jejich příjemců. Bobtnání počtu domácností, jejichž přežití je závislé na dávkách, lze vnímat jako citelné klopýtnutí na cestě k lepším eurounijním zítřkům Česka. Co je však ještě horší: zdražování energií (nikoliv kosmetické, nýbrž zásadní a trvalé) začíná být považováno za „axiom“, tedy za nezpochybnitelný a nevyhnutelný jev.
„Energetické“ kompenzační dávky, respektive zvýšení příspěvku na bydlení a jeho zpřístupnění širšímu okruhu domácností prošly oběma parlamentními komorami a budou již co nevidět připraveny k „čerpání“. Situace je pozoruhodná v tom, že stát lidi doslova „přemlouvá“ k tomu, aby dávkou nepohrdli. „Prosíme vás, kteří jste v té situaci, že se cítíte ohroženi tím, že nebudete schopni uhradit své náklady na bydlení, na zvýšené ceny energií, tak prosím… tu pomoc využijte,“ vyzval ministr sociálních věcí Marian Jurečka. Zmiňovanou dávku dnes pobírá 150 tisíc domácností. Dalších odhadem 200 tisíc má na příspěvek nárok, ale zatím jej z nějakých důvodů nekonzumuje. Růst počtu příjemců sociálních dávek je důkazem neslavného výsledku ekonomické politiky našich vlád. Pokud větší číst občanů potřebuje sociální dávky, pak z logiky věci plyne, že větší část společnosti chudne.
Ne dosti na tom. Vláda připravila komunikační kampaň, která má motivovat lidi k tomu, „aby se nebáli požádat o pomoc“. Stát si tedy bude platit reklamu, jež bude propagovat, čili „prodávat“ sociální dávky. To je značně pochmurné. Vláda marketingově řeší důsledky problému. Neměla by se raději snažit řešit příčinu? Jistě, to se snadno řekne. Hůře se však koná v situaci, kdy problém nemá snadné řešení. A už vůbec ne řešení, které by měla v rukou tuzemská vláda. Samostatnou kapitolou je sociálním resortem vyrobená online kalkulačka, na které si obyvatelé mohou spočítat, zda na příslušnou „energetickou“ sociální dávku dosáhnou a případně v jaké výši. Chtělo by se téměř říci, že distribuce sociálních dávek se stává jakousi internetovou hrou v novém typu zeleně-sociální společnosti, v níž čerpání státních dávek je normou, tedy běžnou či dokonce zábavnou součástí života občanů.
