Články odjinud

Komentář: Státní regulace realitek. Nebezpečný pokus o překročení Rubikonu tržní ekonomiky

Komentář: Státní regulace realitek. Nebezpečný pokus o překročení Rubikonu tržní ekonomiky

Na dveře klepe další zbytečné glajchšaltování trhu, tentokrát v segmentu realitních kanceláří a realitních makléřů. V důsledku připravované státní regulace „realitek“ hrozí nejenom zdražení služeb, ale i zaplevelení legislativy dalšími zbytečnými paragrafy, jejichž snahou je přetvářet k obrazu státnímu tržní segment, jenž z pohledu spotřebitelů standardně funguje a přináší zákazníkům to, co poptávají.

Babišova ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová připravila zákon o realitním zprostředkování, který zpřísňuje podmínky pro realitní kanceláře a jejich makléře. Těm by pro působení v branži již neměla stačit volná živnost, jako je tomu dnes. Museli by složitě získávat živnost vázanou, která by byla podmíněna adekvátním vzděláním nebo praxí.

V poslední době začínají zákazníci obcházet zaběhané realitky tím, že si nemovitosti mezi sebou prodávají sami, bez „odborné pomoci“. A funguje to. Zřejmě i v tom je zakopaný pes, který si u dotyčného ministerstva vyštěkal nový zákon, respektive návrh, jenž vstupuje do schvalovacího procesu.

Zaběhané velké realitky čelí tvrdé konkurenci a chtějí využít státní moci ke zregulování trhu tak, aby se trh „pročistil“, tedy zbavil „nepotřebných“ realitek a makléřů a do budoucna se pokud možno co nejpřísněji uzavřel před novou konkurencí.

To je jistě v zájmu stávajících realitních kanceláří, jež čelí odlivu zákazníků, pro které je každá ušetřená koruna při prodeji, respektive koupi nemovitosti dobrá. A to zejména dnes, kdy ceny nemovitostí v Česku zamířily do oblak.

Iniciátoři regulace se ve prospěch umělého, státem vynucovaného „pročišťování“ realitního (přesněji, „realitkového“) trhu zaklínají statistikou. V Česku je prý největší počet realitních zprostředkovatelů na jednoho obyvatele v celé Evropě. A viníkem tohoto údajného „zla“ je podle realitek ten fakt, že realitní činnost v ČR není regulována a může ji dnes vykonávat v podstatě kdokoliv.

Nad takovou argumentací zůstává rozum stát. Od kdy je více firem a jejich zaměstnanců poskytujících služby zákazníkům něčím negativním? To popírá základní tržní logiku. Z její zvrácené verze by totiž plynulo, že ku prospěchu spotřebitelů je co nejméně firem a co nejméně zaměstnanců poskytujících reálné služby… Tedy, čím méně instalatérů či elektrikářů, tím lépe pro obyvatele, snaží se nám namluvit stát v symbióze s realitními elitami.

Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Čím více realitek a makléřů, tím lépe pro spotřebitele, který má větší šanci, že silná konkurence stlačí o kousek níže provizi z prodeje.

A snaha zabránit výkonu činnosti makléře těm údajně méně kvalifikovaným? K pousmání. Když může v Česku vykonávat funkce poslanců či ministrů (jejichž zodpovědnost je fatální, vždyť rozhodují o bilionech korun daňových poplatníků) každý dospělý občan státu (který umí dobře slibovat), proč by každý občan nemohl být třeba i realitním makléřem, když o to stojí a vidí v tom svoji životní šanci?

Realitní makléř přece není doktor ani výrobce léčiv. Je to „jen“ prodavač obyčejných a neškodných věcí, jež vyrobil někdo jiný. Přeprodávat domy, byty či pozemky (nemluvě o jejich nájmech) je přitom stejně rizikové a zodpovědné, jako přeprodávat auta, boty, vagóny, umyvadla, hodinky či koupelnové dlaždice.

Neexistuje žádná specifická natož urgentní potřeba regulovat právě prodejce domů, bytů a pozemků, stejně jako neexistuje potřeba specificky regulovat například prodejce aut, bicyklů, spodního prádla, kuchyňského nádobí a podobného sortimentu.

Proč stát vytváří účelové zákony o tom, kdo, kdy, jak, proč a za jakých podmínek může prodávat to které zboží? Jak hluboko hodlá zajít státní moc (která sama sebe, v rozporu s realitou, vydává za nejvyšší mravní autoritu a vzor férovosti) ve své nedůvěře v trh, respektive v zasévání nedůvěry v přirozené tržní síly?

Dostupnost bydlení v ČeskuDostupnost bydlení v Českuautor: Info.cz

Zjevně velmi hluboko. Stát totiž ze své podstaty nemá v regulatorní činnosti limity. Je to jeho přirozený „instinkt“ a cesta k obhajobě vlastní důležitosti a potřebnosti. Příklad nového zákona o realitkách ukazuje, že ministři jsou schopni v proklamativním (ale ryze hypotetickém) „zájmu lidu“ uzákonit a zregulovat doslova cokoliv. I když není jasné, jak by mohlo veřejnosti pomoci, když stát pomocí legislativy vyžene z trhu část makléřů a potenciálně i nových (a lepších) realitek.

Představa, že stovky nových paragrafů zvýší kvalitu pracovníků a služeb v realitní branži, je stejně naivní, jako představa, že by stovky nových paragrafů automaticky zvýšily „kvalitu“ služeb státu a jeho zaměstnanců…   

Nabízí se také otázka, co je ministerským úředníkům do toho, kolik lidí se zabývá tou kterou (zcela legální) tržní službou? Platí snad realitní makléře stát z veřejných zdrojů? Nikoliv. Ministerstva by se měla trápit spíše počtem státních úředníků a hledat – třeba i legislativní – cesty k redukci sebe sama. Snaha státu o umělé redukování počtu pracovníků v tom či onom soukromém byznysu je nebezpečným překračováním Rubikonu tržní ekonomiky.

Historická zkušenost neklamně ukazuje, že jakékoliv snahy o zregulování specifického segmentu trhu a tedy jeho přetvoření do podoby, která vyhovuje stávajícím subjektům (v tomto případě realitkám) a státu sloužícímu zájmu těchto subjektů, nejsou v důsledku přínosné. Vytváření dalších a dalších legislativních (“zákonných“) překážek pro vstup na určitý segment trhu má vždy za následek újmu na straně spotřebitelů.

Je symptomatické, když část tržních subjektů, která se ocitá v problémech kvůli vysoké konkurenci všeho druhu (jednak jiných realitek, jednak prodejem nemovitostí přes internet bez realitního zprostředkovatele), sahá po záchranné brzdě v podobě státních orgánů, jež pak takové „pomoci“ využívají ke zvyšování vlastního vlivu a moci nad trhem a nad občany. Výsledkem tohoto trendu je omezování tržních svobod, respektive svobody podnikání. Na začátku tohoto procesu přitom mnohdy, paradoxně, stojí právě tržní subjekty…

INFOGRAFIKA DNE: Ceny nájmů rostouINFOGRAFIKA DNE: Ceny nájmů rostouautor: INFO.CZ

Zopakujme znovu, segment prodeje nemovitostí (ať už skrze klasické realitky či bez nich) funguje. Nemovitosti se kupují a prodávají bez zjevných problémů či excesů. A prodávalo by se jich více, kdyby tomu stát nebránil.

Je bizarní, když se stát na jedné straně snaží (což tvrdí stát) regulací realitek „pomáhat“ spotřebitelům při procesu prodeje/koupě, ale souběžně dělá vše pro to, aby se na trhu prohluboval nedostatek nemovitostí: vždyť Česko patří mezi nejhorší země světa v délce povolování nové výstavby.

Regulace činnosti realitek a realitního byznysu tak připomíná snahu regulovat chování písku na dně vyschlé přehrady v situaci, kdy obyvatelstvo zmírá žízní…

Nabízí se logická otázka, komu a čemu vlastně ministerstva slouží? Zájmovým skupinám, nebo všem občanům? Vzhledem k výše uvedenému by v úvahu připadala spíše ta první možnost odpovědi.

Nelze však čekat, že by se něco zásadně změnilo. Příliš mnoho subjektů, včetně ryze soukromých, je dnes závislých na státu a jeho finanční, dotační či legislativní pomoci. A mnoho občanů v sobě živí naději, že se někdy také stanou součástí zájmové skupiny, která využije „pomoc“ státu na úkor spoluobčanů.

Kupující při koupi nemovitosti napřímo moc neušetří. Prodávající si zvyšuje marže>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud