Fialova nezkrocená inflace navzdory hezkým číslům trvá. A bude hůř

Oficiální data mohou působit relativně uklidňujícím dojmem, i když v říjnu tempo „zdražování“ mírně vzrostlo na 2,5 % ze zářijové inflace 2,3 % (meziročně). Na první pohled snesitelná čísla se jeví jako téměř zanedbatelný dozvuk ve srovnání s deprimující 18% meziroční inflací ze září 2022. 

Ne každý však zapomíná na setrvalost tohoto nepříjemného jevu a jeho kumulativní efekt. Loni se celková inflace za uplynulé tři roky pohybovala kolem 30 %, což značí, že za tuto dobu „podražilo“ v součtu o téměř třetinu. Nyní (tj. za říjen 2025) se celková tříletá inflace pohybuje nad 14 %, což rozhodně není málo na to, že údajně žijeme v časech „zkrocené inflace“. 

Navíc, dnešní „přijatelná“ inflace, která je jen průměr z velkého „koše“ zboží a služeb, v sobě ukrývá některé spotřebitelsky neblahé trendy. Jistě, na jedné straně setrvale zlevňují energie, když například elektřina v říjnu klesla o téměř 4 procenta, což je pozitivní pro všechny obyvatele. Ale na straně druhé o to více nepříjemně zdražují mnohé důležité potraviny, když maso v říjnu skočilo meziročně nahoru o 6,3 %, mléko, sýry, vejce o 7,7 % a pečivo o 3 procenta. Ceny čokolády a čokoládových výrobků vzrostly o 18,1 %, kávy o 25,8 % a kakaa o 20,2 %. 

A tempo zdražování potravin proti září zrychlilo. Ostatně, meziměsíční (tj. mezi zářím a říjnem 2025) nárůst inflace o poměrně citelných 0,5 % je dostatečně výmluvný. Ve výsledku tedy vidíme navenek přijatelný průměr inflace, ale ve spotřebitelsky (a voličsky) důležitém segmentu, jako jsou potraviny, je situace z pohledu nakupujících výrazně horší.

Je nutno připustit, že dramaticky působící meziroční nárůsty cen u některých specifických potravin, jako je káva, kakao, potažmo čokoláda, mají příčiny v situaci na globálních trzích, a pohybují se tedy do značné míry mimo dosah nejen zdejších potravinářů, ale i zdejších politiků. 

Podobné vnější faktory v podobě zdražování dovážených krmných směsí, potažmo zemědělských surovin působí také na běžnější tuzemské potraviny, včetně masa či pečiva. Zanedbatelný podle zemědělských odborníků není ani vliv rostoucí poptávky. 

Každopádně, nová tuzemská vládní koalice podle předběžných záměrů hodlá vůči potravinovému zdražování v Česku postupovat tak trochu stylem „hlava nehlava“, když zvažuje regulovat, tedy stropovat řetězcům jejich marži. 

Je zatím předčasné kvantifikovat, co konkrétně by s potravinovou inflací tento záměr udělal. Zřejmě by ale vedl k dalším distorzím trhu, k omezování sortimentu či jiným neblahým jevům. Trh totiž za žádných okolností nelze jen tak jednoduše oblafnout. Jisté je jedno, že jakékoliv státní intervence do trhu nakonec stejně v nějaké podobě odnesou zákazníci.

Nelze však ani na chvíli odhlédnout od faktu, že vlivným hybatelem nezkroceně plíživé tuzemské inflace je neustále deficitně přiživované proinflační prostředí vytvářené nezodpovědným hospodařením vlád a následným deformačním vlivem státního rozpočtu na cenovou hladinu v zemi. 

S ohledem na to je skoro až s podivem, že se výsledná inflace u nás nadále drží na vizuálně přijatelných cifrách. Naše poněkud falešně zkrocená inflace má vážnou příčinu, kterou je neustálé každoroční sypání – vládou na dluh generovaných – deficitních stovek miliard korun do ekonomiky. Tedy fakticky „umělých“ peněz, jež nebyly přirozenou cestou vyprodukovány, ale které si vláda vypůjčila z budoucnosti na úkor příštích generací. 

Současná situace se oproti roku 2021, v němž bylo tehdejší Babišovou vládou zaděláno na pozdější „hyperinflaci“ (deficit rozpočtu v roce 2021 dosáhl 420 miliard Kč), sice relativně zlepšila, když na letošek naplánovaný deficit 241 miliard působí pocitově jako znatelný „pokrok“ a navrhovaných 286 miliard Kč schodku na rok příští už také nikoho nešokuje. 

Pořád jde však o nezastavitelné lití toxických, výbušných stovek miliard korun dluhů do stále doutnajícího požáru proinflační ekonomiky. Rok co rok. Může pak někoho překvapit shrnující zjištění, že v Česku již 7 let trvá stav „vymknuté inflace“, která je po celou tuto dobu nepřetržitě vychýlena nad rámec dvouprocentního tolerančního pásma ČNB? Vždyť na úrovni rovných 2 % byla meziroční inflace v Česku naposled na konci roku 2018.

Nezpochybnitelným faktem je to, že Fialova vláda není tím primárním viníkem inflačního vzedmutí posledních let. Ale ze své částečné viny se nemůže vyvléknout. A to i přesto, že zdědila jak inflaci (na konci minulé Babišovy vlády v prosinci 2021 už byla inflace 6,6 %), tak zejména enormní rozpočtové schodky („nadílka“ v podobě -376 mld. Kč na rok 2022), které pak již nebylo politicky průchodné srazit na nižší, či dokonce nulovou úroveň. 

I navzdory všeobecně zatracovanému „konsolidačnímu“ balíčku z dílny Stanjurova ministerstva mohl dosluhující vládní kabinet udělat proti inflaci více. Ale taky méně. Co je však zneklidňující. Pokud inflaci – do důsledku vzato – nezvládli k nule přiblížit ani „nepopulističtí“ politici Fiala se Stanjurou, tak od nově ukuté populistické vlády řízené politiky ANO nelze čekat zlepšení, jakkoliv by si ti zodpovědnější lidé jistě přáli, aby pesimistická prognóza nevyšla. 

S Babišovou „novou“ garniturou však může být s inflací ještě hůř, neboť deficity, tedy pumpování neexistujících, z budoucna nekrytě vypůjčených peněz do ekonomiky budou dozajista pokračovat. Jakousi nadějí na záchranu před deficitně-inflačním šokem by snad mohl být postoj Motoristů, kteří ve svém stranickém programu mají vyrovnaný rozpočet. Je ovšem otázkou, zda budou mít dostatek odvahy na to, aby zabránili Babišovu ANO pokoušet se o další negativní deficitové rekordy.

Tak či onak, ona kdysi tak posměšně skandovaná „Babišova drahota“, která se v podobě inflačního rekordu ve výši 18 % postupně přeměnila v neméně posměšnou „Fialovu drahotu“, se v jisté podobě v novém volebním období opět jako bumerang vrací zpět ke svému prvotnímu iniciátorovi, Andreji Babišovi.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.