KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nově ustavená vládní koalice do značné míry vsadila na „osvědčenou“ kamuflážní strategii, jejíž podstatou je zamlžování nákladů a výdajů, respektive jejich rafinované přenášení z „místa činu“ tam, kde na ně veřejnost tak dobře neuvidí, tedy do temné propasti čím dál vyprahlejší státní kasy. Finalizovaný vládní program se tak promítá do plejády ekonomických potěmkiád, sloužících k ošálení těch, kteří se rádi nechávají mystifikovat. Logickým důsledkem budou oblafnutí, ale dočasně spokojení občané, na straně druhé však také reálné šrámy na veřejných financích.
Ustavující se trojkoaliční vláda Andreje Babiše se v rámci své kamuflážní strategie chystá například zrušit poplatky spotřebitelů za obnovitelné zdroje energie neboli OZE; či přesněji: POZE. Domácnosti a firmy mají v součtu ušetřit zhruba 20 miliard korun ročně, protože je nebudou muset hradit ve výsledné ceně. Energie by (nejen) díky tomu mohly zlevnit.
Mnohé domácnosti pak v důsledku budou blahořečit vládu a premiér Babiš se bude chlubit schopností zlevňovat energie. Pro širší veřejnost však zůstane zakamuflováno oněch 20 miliard, z nichž se stane nový, povinný výdaj státu/vlády, potažmo dluh, který skrytě padne na bedra poplatníků.
Babišova koalice tak vlastně vůči voličským masám bude – s nadsázkou řečeno – vytvářet dojem, že obnovitelné zdroje nejsou ekonomický problém, respektive, že jejich masivní zakomponování do energetiky nikoho (skoro) nic nestojí, což je opakem reálného stavu věcí.
Energie a média „zadarmo“? Skrytý účet zaplatí všichni
Babišova vláda chce také zrušit tzv. koncesionářské poplatky, tedy každoroční povinné platby veřejnoprávní televizi a rozhlasu všech, kdo mají doma či ve firmě televizi, respektive rádio. Není sporu o tom, že tyto poplatky jsou již nyní jakousi kamuflovanou televizní (1800 Kč ročně), respektive rozhlasovou (660 Kč ročně) daní.
Nově by tedy peníze měly zůstat v kapsách domácností, což je zdánlivě líbivé a příjemné, jenže náklady na provoz ČT a ČRo nezmizí a bude je muset (již mimo přímý dohled poplatníků) uhradit vláda ze státní kasy. A opět se promítnou do zvýšení státního dluhu, jehož tíže den co den padá na bedra celé společnosti.
Důchody: Vítězství bez boje a bez dopadu
Nová trojkoalice se holedbá plánem na „záchranu“ důchodců, pro které plánuje opětovně zafixovat důchodový věk na 65 letech. Jedná se o na efekt zinscenovanou kamufláž skutečnosti. Zakotvit původní věk odchodu do penze je totiž jen gesto, jež ale v celém nadcházejícím volebním období nebude mít sebemenší přímý dopad, potažmo přínos.
Důchodový věk v Česku se dlouhé roky zvyšuje postupně a dosáhnout uvedené hranice má i podle současné úpravy teprve v roce 2030, tedy až za horizontem právě započatého volebního období. Reálně tak sice dnes „prolomení“ hranice důchodového věku nikoho přímo netrápí, ale zastropování se bude vládním marketérům výborně a bez jakékoliv aktuální rozpočtové újmy prodávat zneklidněné veřejnosti. „Vítězoslavné“ zafixování důchodové věkové hranice na někdejších 65 letech je tedy jen dalším krokem v matoucí hře s nejasnou budoucností.
Nižší daně pro firmy, nebo jen pro Agrofert?
Jistou formou kamufláže je ale i plánované snížení daně z příjmu firem z 21 % na 19 procent. Na první, vnější pohled to sice působí jako podnikatelsky blahodárné opatření. Veřejnost může snad i nabýt dojmu, že nová vláda chce pomáhat podnikatelům. Jenže většinu firem mnohem víc trápí přeregulovanost, administrativní náročnost podnikání, ceny energií, nedostatek (kvalitních) zaměstnanců apod.
Samozřejmě, nižší sazba korporátní daně je obecně vzato pro každou firmu lepší než sazba vyšší. Nelze se ale zbavit dojmu, že jedním z nejvýznamnějších beneficientů tohoto daňového záměru budou nejziskovější mamutí holdingy, jako je třeba Agrofert, jenž nadále ovládá pravděpodobný příští premiér Babiš.
Také plánované zrušení daně z přidané hodnoty (DPH) u léků na předpis je evidentně kamufláž, tedy, pokud by se zrušením této daně opravdu podařilo zajistit zlevnění léků. Pacienti budou na jednu stranu jistě potěšeni z toho, že léky (snad) stojí o něco méně. Ale současně se již nebudou zajímat o to, že vládě vypadnou příjmy ze zrušené DPH.
Jistě, snížení daňových příjmů, tj. fakticky ponechání více peněz v kapsách zákazníků, může být samo o sobě chvályhodným jevem, neboť peníze v rukou vlády nejsou zárukou jejich optimálního využití. Jenže to by platilo jen tehdy, pokud by programem vlády bylo redukovat stát a snižovat jeho celkové výdaje. Programem etablující se nejvyšší státní exekutivy je však pravý opak, tedy výdajová exploze.
Hra na slepou bábu s Bruselem: Povolenky, které nezmizí
Doslova zlatým hřebem kamuflačních programových plánů Babišovy trojkoalice je deklarovaná eliminace emisních povolenek pro domácnosti (systém ETS 2) čili jakési unijní emisní daně, jež byla v rámci greendealovského menu uvařena v rámci EU a uvalena na všechny členské státy.
Jejich účelem je zdražit vypouštění skleníkových emisí ze spalovacích motorů a z domácího topení plynem či uhlím. Pravdou je, že tuzemská podpora těchto povolenek je blízká nule, neboť v záchranu planetárního klimatu skrze evropské povolenky už věří asi jen málokdo.
Tak či onak, zamýšlené „řešení“ vzniklé situace formou ignorování těchto povolenek, tedy fakticky odmítnutí implementace systému ETS2 v jeho plné míře a následné placení mastných pokut do Bruselu, kamufluje fakt, že povolenky budou navzdory tomu platné. Vláda se jen bude chovat jako pštros, který před povinností strká hlavu do písku a vybízí k takto podivné činnosti i veřejnost. Evropská unie totiž emisní povolenky nehodlá (zatím) rušit. Kamuflážně-pštrosí přístup nové vlády tak tuzemské veřejnosti předává vysoce kontroverzní vzkaz: „nedodržujte platné zákony a ignorujte daně“.
Zlatý hřeb kamufláže: Rozpočet, který neplatí
A ve stejném duchu odhalujícím jednu mystifikaci a finanční kamufláž za druhou by se dalo dlouze pokračovat, když například záměr na opětovné zavedení slevy na jízdné pro studenty a seniory ve výši 75 % ukrývá skutečnost, že reálná cena jízdného je jiná (tj. o tři čtvrtiny vyšší) než ta oficiální a že i tuto eskamotáž bude muset „stát“ (poplatníci včetně studentů) zaplatit, nebo se o to alespoň marně pokoušet, jelikož státní dluh je už dávno nesplatitelný.
Nelze však zapomenout všeobjímající a zastřešující megakamufláž, k níž zřejmě dojde u nejzásadnějšího vládního zákona, tedy státního rozpočtu na rok 2026 a to v případě, že Babišova vláda v praxi naplní svůj nečekaný záměr udržet deficit rozpočtu ve výši 286 miliard Kč, který jí zanechává ministr Stanjura, potažmo odcházející Fialův sbor ministrů.
Jediným skutečným výsledkem této rozpočtové šarády však nevyhnutelně musí být nedodržení uvedeného deficitu a výrazně vyšší zadlužení, když znalci hovoří o tom, že na plnění svých zatím nesmělých počátečních rozdávačných plánů bude nová vláda potřebovat minimálně o 80 miliard korun více, než kolik je dnes na výdaje určeno v existujícím návrhu.
Každopádně, pokud vládní koalice proklamativně přijme, tj. formálně převezme rozpočet s deficitem 286 miliard (se skrytým plánem jej během příštího roku od základu předělat), pak půjde o klasickou zamlžovací taktiku, která sice nebude použita poprvé, ale která tentokrát o to „přirozeněji“ zapadne do nikdy nekončící falešné hry o přízeň čím dál zmatenějších voličů.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
