KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Hlava státu to má s vítězem voleb těžké. Problémy, jež doprovázejí vznik nové vlády ještě před jmenováním, nemají v Česku precedens. Dva předsedové proponovaných koaličních stran jsou trestně stíháni. U premiéra hrozí střet zájmů, který už jednou nedokázal vyřešit dle práva. Na ministra zahraničí tlačí Motoristé člověka, který by nám ve světě udělal kolosální ostudu. Co s tím má Petr Pavel dělat?
Nikdo nezpochybňuje právo ANO vést vládu. Ostatně bez něj by to ani nevycházelo matematicky. Nicméně kontroverze kolem vznikající sestavy přesahují všechny meze. Přičemž v našem ústavním systému se hlava státu nemůže vyvléci ze zodpovědnosti za to, koho jmenuje premiérem.
Avšak unést ji není v této chvíli vůbec snadné. Podívejme se na všechny problémy popořadě a na možnosti Petra Pavla vyrovnat se s nimi se ctí.
Království za imunitu
Co se týká údajného záměru koalice nevydat Tomio Okamuru a Andreje Babiše k trestnímu stíhání – tady prezident nic moc nepořídí. Jde o suverénní rozhodnutí Sněmovny. A i kdyby mu vítěz voleb slíbil, že požádá o zbavení imunity, jeho poslanci mohou hlasovat jinak. Pak by sice možnému premiérovi a šéfovi dolní komory nehrozilo během tohoto funkčního období odsouzení, ale šlo by o pořádnou ostudu pro naši zemi.
Hlava státu by se mohla diskrétně s lídrem ANO dohodnout, že mu v případě odsouzení dá milost. Vzhledem k době, která uběhla od přidělení dotace (v roce 2008), by nebylo moc co namítat. Tak dlouhý proces většina právníků nepovažuje za spravedlivý.
Otázka zní, zda jsou na takovou „gentlemanskou dohodu“ oba připraveni. Určitě by to ovšem bylo čistší řešení, než se schovat za imunitu. Navíc by měl Babiš kauzu Čapí hnízdo definitivně „z krku“.
Ať tak či onak – v otázce případného nevydání obou předsedů ke stíhání nemá hlava státu žádné kompetence ani přímé možnosti, jak do procesu vstoupit, kromě veřejných apelů. Pokud se to opravdu stane, pak veškerá hanba a politická odpovědnost padne na ty, kteří se takto rozhodli.
Agrofert bez dotací a zakázek?
Dalším otazníkem je střet zájmů. Ten má dvě roviny. Za prvé člen vlády nesmí sám podnikat ani být členem řídících orgánů právnických firem, za druhé společnosti, jež vlastní, nedostanou žádné veřejné zakázky ani národní a evropské dotace. To první lze snadno vyřešit tím, že Andrej Babiš odstoupí z vedení Agrofertu. Pak mu nic nebrání stát se premiérem. Pokud však zůstane vlastníkem holdingu, odstřihne ho od „penězovodů“.
Proč je tohle problém pro hlavu státu? Dalo by se říci, že je to na předsedovi ANO, jestli se případně smíří s tím, že Agrofert „ostrouhá“. Bohužel tu máme nepříjemný precedens, že premiér Babiš zůstal skutečným vlastníkem firmy, a ta stále inkasovala veřejné peníze. Což byl problém pro Evropskou unii i české soudy.
Zvládne to majitel holdingu napodruhé? Možné to je, slíbil to... ale zatím nikomu nesdělil, jak to hodlá udělat. Zřejmě ani prezidentovi ne.
Jak se říká: Důvěřuj, ale prověřuj. Aby se Česká republika vyhnula případné další kritice z Bruselu a parodování našeho předsedy vlády v zahraničních satirických pořadech, mělo by být jasno před jeho jmenováním. Podmínit tento krok vyřešením střetu zájmů se zdá být tomu nejpřirozenější věcí, jakou by měl Petr Pavel udělat, aby uchránil zemi od případné blamáže.
Přestaňte už otravovat s Turkem
Nakonec, ale ne v poslední řadě, tu máme nominaci Motoristů na post ministra zahraničí. Je evidentní, že Filip Turek objektivně nemá elementární předpoklady reprezentovat Česko na tomto vysokém ústavním postu. Jde o obrovské reputační riziko.
Proč ho nést? Proč ničit pověst státu kvůli jedinému člověku? Nicméně vysílající partaj se ho nechce vzdát – nebo to přinejmenším stále tvrdí veřejnosti.
Správně by měl tomuto adeptovi vystavit stopku uchazeč o křeslo premiéra. Jde primárně o jeho ústavní odpovědnost. Ostatně nová koaliční smlouva mu – na rozdíl od těch, jaké se uzavíraly dosud – dává pravomoc absolutně rozhodovat o složení svého kabinetu a neohlížet se na názor partnerů. S nimi má nominace pouze „projednat“, nikoli se na nich „dohodnout“, jak dříve bývalo zvykem.
Zatím nevíme, zda Andrej Babiš skutečně půjde se jménem Filipa Turka na Hrad. Pokud ano, pak platí totéž, co u střetu zájmů: aby ochránil republiku a národní zájmy, měl by Petr Pavel podmínit jmenování premiéra nabídkou jiného člověka.
Jistě ho může vetovat i později, až udělá z lídra ANO předsedu vlády; ale pak už je dle Ústavy hlava státu ve slabším postavení.
Už vládní předehra je peklo: Jaké bude vlastní drama?
Jak řečeno, žádná vládní sestava nevzbuzovala už předem tolik pochybností a kontroverzí jako ta současná. Takže věci – na něž by u jiného kabinetu byla upřena maximální pozornost – nyní ne snad úplně zanikají, ale tak nějak se „ztrácejí v překladu“.
Humbuk kolem imunity střetu zájmů a Turka je zkrátka tak hlasitý, že překračuje práh bolesti a další problematické záležitosti se těžko vnímají. Alespoň prozatím.
Co nás tedy čeká, až skončí „pekelná“ předehra? Jistě budou pokračovat drsné střety chystaného ministra životního prostředí Petra Macinky s ekology. A nepůjde jen o odborné výtky, ale i o obvinění, že jde na ruku sponzorovi Motoristů ve věci rušení Chráněné krajinné oblasti soutok. To druhé je tedy horší. Stejně tak to nebude mít snadné Ota Klempíř na kultuře. Nicméně jako šikovný marketér si třeba nakonec dokáže umělce získat...
Aby toho nebylo málo, vynořují se kritiky, že členové vlády za SPD vybraní Andrejem Babišem mají nápadně blízko Agrofertu a jeho zájmům. Vlastně jedinými nominanty, kteří s největší pravděpodobností budou přijati dobře, nebo přinejmenším neutrálně, jsou ministři za hnutí ANO.
Dost možná se nám ještě bude stýskat po jednobarevném kabinetu z první poloviny roku 2018...
Nesnesitelná lehkost prezidentování
Opravdu není prezidentu Petru Pavlovi co závidět. Z jedné strany může být obviněn z nerespektování výsledku voleb a zdržování vzniku nového kabinetu. Z druhé strany mu hrozí, že bude vypadat jako slabý prezident, který neumí ochránit esenciální zájmy České republiky. Jak propluje mezi touto Skyllou a Charibdou? To už je opravdu jen na něm. A těžko mu tohle rozhodování někdo závidí…
Sám dlouho říkám totéž, co v neděli bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: hlava státu by se měla připravit na eventualitu nejmenovat Andreje Babiše premiérem, pokud to bude nutné – a tedy jít do tvrdého střetu.
Jistě, od klávesnice se mi to snadno radí, ale nevidím pro Petra Pavla jinou důstojnou cestu, pokud by lídr ANO odmítl vyřešit problém střetu zájmů a Filipa Turka dříve, než bude designován.
Věřím, že na černý scénář nedojde. Oba hlavní protagonisté na mě působí jako rozumní politici. Pravda, Babiš nemá úplnou svobodu a je pod tlakem partnerů. K tomu členové dosavadní vlády jeví nulovou ochotu v zájmu státu nabídnout nouzové řešení, například ve formě odchodu ze sálu, kdyby došlo na nutnost uchýlit se k menšinovému kabinetu ANO.
Evidentně v tom chtějí nechat lídra hnutí „vykoupat“. Avšak stejnou lázeň tím chystají i prezidentovi. Tak schválně, s jakou vládou půjdeme do nového roku 2026?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
