Bývalý premiér Mirek Topolánek v novém díle podcastu Zlámaný Topol nešetří kritikou na adresu Andreje Babiše a jeho formující se vlády. Za „sráčské“ označil přehazování odpovědnosti za kontroverzní nominaci Filipa Turka na prezidenta Petra Pavla a varuje, že Babišova touha zalíbit se voličům může Česko přivést na francouzskou cestu k ekonomickým problémům. Níže si můžete přečíst stručný výtah z celé epizody.
Co se v článku dozvíte:
Proč je Babišovo jednání v kauze nominace Filipa Turka podle Topolánka „sráčské“.
Jak chce nová vláda podle něj obelstít veřejnost ohledně stavu rozpočtu.
V čem je Babišův střet zájmů vážnější problém než kauza Čapí hnízdo.
Proč je Evropa v nové studené válce mezi USA a Čínou absolutním poraženým.
Jaký vzkaz posílá drsná reforma v Argentině Petru Fialovi a celé ODS.
Proč ODS zoufale chybí lídr typu Winstona Churchilla.
Lenka Zlámalová: Mirku, byl jsi na Hradě při předávání státních vyznamenání. Jak na tebe působily vztahy mezi současnou a nastupující garniturou? A co říkáš na to, že prezident pověřil Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády?
Mirek Topolánek: Bylo to důstojné. Mluvil jsem se stávajícími ministry, mluvil jsem s budoucími ministry. Docela legrace. Abych se ale vrátil k tomu pověření. Zatím to všechno jde podle Babišových not. Já ho nechválím, ale hodnotím, že to z hlediska taktiky i strategie nedělá úplně blbě.
(Mirek Topolánek ukazuje na svém telefonu fotky z předávání vyznamenání na Pražském hradě.)
Lenka Zlámalová: Ale ty ho teď hodně chválíš.
Mirek Topolánek: Lenko, ty jsi fakt novinářka, a to myslím teďka opravdu jako nadávku. Nechválím. Tvrdím, že nakonec v kontextu toho, jak se to vyvíjí, zas nemusí být tak špatný premiér. Na druhé straně kritizuju spoustu věcí. A jedna je čerstvá.
Babišův manévr s Turkem? Je to sráčské
Lenka Zlámalová: A to je která?
Mirek Topolánek: To, že on jakoby nechává na prezidentovi, jestli bude protestovat proti jménu Filip Turek na ministerstvo zahraničí, to je docela sráčské. Premiér plně odpovídá za nominaci svých ministrů. Jestliže má v nominaci Filipa Turka, tak má říct: „Já ho tam chci, já za ním stojím a budu se o tom s panem prezidentem bavit.“ Nemůže říct, ať to rozhodne prezident. To je typický Andrej. On tím přehazuje odpovědnost na někoho jiného, ale ten někdo jiný ji nemá.
Lenka Zlámalová: Aby se ale Andrej Babiš nepřepočítal. Co když prezident Pavel řekne, že se mu nominace sice nelíbí, ale kompetenci premiérovi brát nebude?
Mirek Topolánek: Přesně tak. A ten Babiš bude ve velkém problému. Bude muset suplovat zahraniční politiku, bude mu říkat: „Filipe, starej se o tu svoji Evropu, tam ty to umíš, ale prosím tě, Litva už je moje, jo, a do Ameriky – o tom, vole, ani nepřemýšlej.“ Bude mít strašnej problém. To Babiš docela riskuje. Tohle je jeho první velká chyba, že ten souboj o Turka nevybojoval už v rámci koaličních jednání.
Koalice postavená na přetvářce a budoucí finta s rozpočtem
Lenka Zlámalová: Pokud jde o koaliční smlouvu, na mě to působí legračně. Vždyť tam někdo musí zásadně popřít sebe sama. Buď Motoristé, kteří slibovali vyrovnaný rozpočet, nebo Okamura s referendy.
Mirek Topolánek: Ale to je normální koaliční vyjednávání, kde ten velký pes má prostě větší váhu. To, že Motoristé rezignují na docela nesmyslný cíl okamžitě vyrovnaného rozpočtu, se dalo očekávat. To, že rezignuje Okamura na svoji prioritu referenda o vystoupení z NATO a z Evropské unie, se taky dalo čekat. Všichni tři navíc vědí, že mají společný leitmotiv, a to je nevydání Okamury a Babiše, případně perspektivně Turka. Tato motivace je natolik silná, že ten vydírací potenciál je trochu naoko.
Lenka Zlámalová: A co rozpočet? Tam jsou jejich sliby a realita zcela neslučitelné.
Mirek Topolánek: Oni jsou chytřejší než minulá koalice. Rozpočet schválí v intencích těch čísel, které dal Fiala. A pak v březnu nebo v dubnu přijdou s upraveným rozpočtem, kdy řeknou: „Je to ještě horší, nechali nám ještě horší sračky, než jsme mysleli. Ten Stanjura s tím Fialou byli zločinci a my vám vám dáváme reálný rozpočet.“ A dají tam schodek 350 nebo 400 miliard.
Největší riziko? Ne Turek, ale Babišův střet zájmů
Lenka Zlámalová: Jaké vidíš v téhle chvíli největší riziko? Na čem by se to mohlo sesypat?
Mirek Topolánek: Ten střet zájmů je velmi těžko řešitelný. Já to vidím jako daleko vážnější problém než Čapí hnízdo. To je jedna z věcí, o které od začátku všichni ví, že může zhatit jeho angažmá ve vládě.
Lenka Zlámalová: On to musí vyřešit do 30 dnů od nástupu na premiérský post. Co když prezidenta podvede? Jaké garance bys chtěl ty jako prezident?
Mirek Topolánek: Kdybych byl prezident, postupoval bych úplně přesně jako Petr Pavel. Chtěl bych tvrdé garance. Pro mě by to bylo alfa a omega. To jmenování je jednoznačně podmíněno vyřešením střetu zájmů. Jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel toto berou za uhelný bod sestavování té vlády.
Studená válka gigantů. A Evropa? Ta nikoho nezajímá
Lenka Zlámalová: Pojďme do zahraničí. Donald Trump se sešel s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jak to číst?
Mirek Topolánek: Ten výsledek bych nazval třemi slovy: stabilizace, příměří, studená válka. Po té horké fázi celní a tarifní války přichází fáze vyčkávání. Snížila se cla, uvolnily se nějaké zákazy u vzácných hornin, Čína dodá sójové boby. Je to ze strany Trumpa evidentní pochopení, že netahá za delší konec provazu. Pro Evropu to ale nejsou dobré zprávy. Evropa nikoho nezajímá.
Lenka Zlámalová: Co si z toho tedy jako Evropa máme odnést? Jsme loseři?
Mirek Topolánek: Ta informace je zřejmá. Musíme přehodnotit svoji misi jako Evropská unie, musíme zvýšit odolnost. Musíme být více samostatní, nebýt natolik závislí energeticky, surovinově, subdodavatelsky. Vidíme permanentní pokles konkurenceschopnosti a vyšší a vyšší závislost. Všechny ty rozsáhlé sociální programy, a tím pádem i to, s čím přichází Babiš, je cesta smrti.
Příběh z Argentiny jako vzkaz pro Fialu
Lenka Zlámalová: Z jiného soudku. Javier Milei, kterého už všichni odepisovali, drtivě vyhrál volby v Argentině.
Mirek Topolánek: To je úchvatný příběh. On přišel s drastickou motorovou pilou, s drastickými scénáři. A teď v těch volbách, kde se čekalo, že prohraje, získal mandát pro pokračování reforem. Je to důkaz, že i v zemi, která je totálně na plech, dokáže postupnými kroky a s podporou lidí prosadit změny.
Lenka Zlámalová: A to je přesně vzkaz pro odcházejícího premiéra Fialu.
Mirek Topolánek: Přesně. Když jsme mu říkali, že není pravda, že když přitvrdí v ekonomických krocích, že ztratí voliče, tak tohle je ten důkaz. Může to být klidně naopak. Chyběla odvaha k těm krokům.
ODS chybí Churchill
Lenka Zlámalová: Když jsi zmínil Fialu, co říkáš na vývoj kolem kandidatury Martina Kupky do čela ODS?
Mirek Topolánek: Strašně bych si přál, aby nalezl v té torně tu maršálskou hůl. Zatím mám pocit, že nenašel ani tu tornu. To, co on nabízí, je strana mírného pokroku v mezích zákona. Není radikál. A to znamená, že ODS nebude nosnou politickou silou v následujících letech.
Lenka Zlámalová: Vidíš u něj vůli k moci?
Mirek Topolánek: Ta mu podle mě nechybí. Ale musí se odříznout od politiky Petra Fialy a od jeho lidí. On je příliš konsenzuální, příliš hladký. Když jsem v roce 2002 říkal, že je čas pro Churchilly, ne pro Chamberlainy, tak si myslím, že je stejná doba. A dnes jsou ti Churchillové ještě potřebnější.
Optimistický konec? Bill Gates se mírní
Lenka Zlámalová: Na závěr něco optimističtějšího. Bill Gates, zdá se, najíždí na normálnější linku v pohledu na klima.
Mirek Topolánek: Nepřeceňujme to. Ale je to změna. Říká, že se musíme na změnu klimatu adaptovat a investovat do technologického a inovačního rozvoje. Je to umírněnější hlas. On byl největší klimatický alarmista na světě. Jestliže z té stavby teď dáváme pryč docela velký kámen, skoro ze základu, tak je otázka, jestli se ta mohyla nezřítí. Ale je to významná, pozitivní změna. Znamená to odkanalizování tlaku a návrat k nějakému normálu a k řešením, ne už jen ke strašení.
