Falešná cena, skutečná prestiž. Jak si profesor vyrobil akademické uznání

Některé kariérní příběhy stojí na talentu, jiné na píli a další na schopnosti být ve správný čas na správném místě. A pak jsou tu i takové, které vypadají spíš jako lekce z toho, jak snadno se v dnešním světě dá vyrobit prestiž, pokud člověk pochopí, jak moc lidé věří kulisám.

Případ francouzského profesora Florenta Montaclaira je zajímavý právě v tom, jak pečlivě měl být vystavěn. Podle médií a vyšetřovatelů začal kolem roku 2015 vytvářet celé okolí údajně prestižního filologického ocenění.

Nevznikla jen samotná cena, ale i instituce, která ji měla udělovat – takzvaná International Society of Philology. Vedle ní se objevila i americká univerzita, která měla celé ocenění podepírat autoritou zámořské akademické tradice.

Mezi oceněnými se podle dostupných informací objevila i známá jména, například Umberto Ecco, což celé konstrukci dodávalo další lesk. Problém byl v tom, že všechno – jak instituce, tak dříve ocenění – podle vyšetřovatelů existovalo v podstatě jen na internetu.

V roce 2016 pak přišel vrchol celého příběhu. Montaclair převzal takzvanou Zlatou medaili filologie při slavnostním ceremoniálu v budově francouzského Národního shromáždění v Paříži. 

Akce působila reprezentativně, účastnili se jí veřejně známí hosté a celé to vypadalo jako potvrzení mimořádného vědeckého postavení. Někteří dokonce cenu přirovnávali k nobelovce. Právě v tom spočívala síla celé konstrukce: ocenění nevypadalo jako domácí improvizace, ale jako něco, co už samo o sobě nese mezinárodní váhu.

Podle žalobce šlo ale o „čistý výtvor“ samotného profesora. Vyšetřovatelé tvrdí, že cenu si fakticky udělil sám prostřednictvím organizace, kterou sám vytvořil, a s pomocí instituce, která měla existovat jen jako webová stránka. Celý příběh se přitom nezastavil jedním večerem. Ocenění mělo žít dál, získávat další laureáty a budovat dojem kontinuity, tradice a uznání.

Po ceremoniálu v Národním shromáždění se Montaclair, který vystoupil na TEDx s přednáškou nazvanou Galileovská výzva, rozhodl, že dalším laureátem má být americký intelektuál Noam Chomsky. Tomu tehdy bylo 87 let a do Paříže si pro ocenění přijel před dvěma sty lidmi. Další úspěch. 

Jenže v roce 2018 Montaclair určil vítězem rumunského akademika Eugena Simiona, tehdy pětaosmdesátiletého, a celý údajný propracovaný podvod se začal rozpadat.

Rumunští novináři z média Scena9, které zaujalo ocenění udělené jednomu z jejich krajanů, začali pátrat hlouběji a zjistili, že Univerzita filologie a vzdělávání i Mezinárodní filologická společnost existovaly výhradně prostřednictvím webových stránek vytvořených a hostovaných ve Francii.

Jak píše deník Le Monde, postupně se ukázalo, že údajná společnost, porota, finanční zázemí i širší institucionální rámec jsou přinejmenším velmi mlhavé. A vyšetřování se táhne dodnes.

Francouzské úřady podle deníku prověřují možné padělání, podvod, užívání falešných dokumentů i neoprávněné užívání titulu. Montaclair totiž chtěl uznat své „vzdělání“ z USA a získat tak doktorát i ve Francii.

Poté, co všechno prasklo, se profesor bránil, že přece nejde o padělání, když to celé vymyslel. A také přiznal, že o tom nikomu neřekl. Ani vlastní rodině.

Na tom všem je pozoruhodné, že nejde jen o historku o jednom profesorovi a jedné přifouknuté medaili. Je to příběh o tom, jak málo někdy stačí k výrobě důvěryhodnosti. Stačí správně zvolený název, trochu latiny či angličtiny, slavnostní fotografie, pár významně znějících institucí a rázem vzniká kredit, který si okolí často ani neověřuje.

A člověk si při tom nevyhnutelně vzpomene, kolik podobných blyštivých značek, pečetí a ocenění koluje i byznysem a veřejným prostorem – a jak překvapivě často neslouží k rozpoznání kvality, ale hlavně k jejímu napodobení. Protože někteří lidé neznají stud. A s naprostým klidem si koupí nějaké super brandové ocenění a nalepí si ho na svůj produkt.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.