I když to může z dnešního pohledu vypadat neuvěřitelně, Šumava se mohla po válce stát součástí USA. Žádali o to alespoň někteří představitelé šumavských Němců. Chtěli tím dokázat výlučnost Šumavy a jejích obyvatel v rámci celé Československé republiky.
Požadavek, aby se Šumava stala protektorátem, trvalou okupační zónou nebo dokonce dalším státem USA, je součástí německy psaného dopisu poslaném americkému prezidentovi Harrymu Trumanovi 12. června 1945.
Dopis, respektive jedna z jeho kopií, pochází z pozůstalosti prvního poválečného starosty Českého Krumlova Františka Švamberga a je dnes součástí sbírek Jihočeské vědecké knihovny. Citace jsou k dispozici na portálu šumavské literatury Kohoutí kříž.
Šumavští Němci, podepsaní jako „lidé, jimž leží osud Šumavy velice na srdci“, v dopise argumentují tím, že Šumava představovala „v historickém, kulturním i zeměpisném ohledu vždy jediný celek“, v němž žije 244 000 obyvatel. Ti mluví v naprosté většině německy a nechtějí být součástí Československé republiky, která, jak se dá údajně očekávat, nebude uznávat jejich národnostní práva.
Očekávání české bezohlednosti
„Poněvadž připojení ke státu jako Československo nejen neopravňuje takovou naději, ale dává nám naopak při znalosti české národní povahy a také u vědomí prohrané války německého národa z české strany očekávat jen brutalitu, bezohlednost, neporozumění, útlak a otroctví, prosíme Vás, pane prezidente, abyste nad naší vlastí převzal protektorát pro nynější i věčné časy,“ píše se mimo jiné v dopise.
Autoři dopisu přikládají mimo jiné jako důkaz listiny, podle nich dokazující, že dnešní němečtí obyvatelé Šumavy nepřišli do nehostinných hor jako nájezdníci, ale naopak na pozvání českých knížat, která jim zaručila i určitá práva. Ta podle nich nebudou zaručena, pokud bude Šumava znovu přičleněna k Československé republice a její obyvatelé se stanou „otroky“ Čechů. „Víme, že jsme jako součást německého národa prohráli válku. Ji samu, ani poměry, které ji provázely, jsme však my nezavinili,“ píše se v dopise.
Pokud by údajně Spojené státy udělaly ze Šumavy svůj protektorát nebo dokonce nový stát USA, Československo tím údajně nijak strádat nebude. Není totiž na Šumavě hospodářsky závislé, obejde se bez ní.
„My Šumavané jsme v životě uvykli práci a rádi slibujeme, že jako samostatný svobodný stát, resp. spolkový stát pod ochranou Spojených států amerických budeme s největší radostí a navyklou vytrvalostí pracovat tak, abychom svému protektorovi byli v každé době ku cti. Naše území se dokáže samo uživit. To, co mu chybí, rádi přijmeme od své nové mateřské země,“ píší autoři dopisu.
Německý duch Šumavy?
Pod dopisem ale není nikdo konkrétně podepsán, je tedy otázkou, zda skutečně reprezentoval nějaký většinový názor nově vytvořeného orgánu, takzvané šumavské župy. Bez ohledu na tyto otázky je ale podle odborníků poměrně věrnou ukázkou toho, jak malou sounáležitost s Československem šumavští Němci cítili. A jak silně se chtěli zbavit „české nadvlády“. I v rámci skupiny všech českých Němců, později nazvanými sudetskými, se cítili odlišně, doslova jako stát ve státě.
Svědčí o tom už snahy o sebeurčení Šumavy jako celku po první světové válce. „Je to německá duše, která se tu vyjevuje, německý duch, který, opojen přírodou a hotov k obětem, zdolal obtíže horské půdy, německý dech, který tu vysvobodil svět ze samovlády mrtvého kamení,“ napsal o Šumavě v roce rakouský herec, režisér, později povídkář a spisovatel Emerich Rudolf Boyer von Berghof (1890-1950).
V záplavě podobných děl by tento Berghofův text (přeložený bohemistou Janem Marešem) nepředstavoval nijak mimořádný počin, kdyby nebyl zaslán i s doprovodnou přílohou ve francouzštině účastníkům mírové konference v Paříži, konané v lednu 1919.
Obyvatelé Šumavy se prostřednictvím Berghofovy agitační brožury snažili zástupcům vítězných mocností vysvětlit, proč se nechtějí, a dokonce ani nemohou stát součástí nově vznikající Československé republiky a žádají připojení k Rakousku.
Zatímco ale tato snaha mnoha šumavských Němců mohla být po první světové válce teoreticky úspěšná, požadavek na připojení Šumavy k USA (pokud byl myšlen vážně) byl evidentně předem odsouzen k nezdaru. Přitom i šumavský, česko-německý spisovatel Karel Klostermann byl přesvědčen o tom, že Šumavu mohou obývat a využívat jak Češi, tak Němci, a to ke vzájemného prospěchu.
„Věnuji tuto knihu v prvé řadě všem obyvatelům Šumavy, s nimiž cítím, jejichž radosti a žaly jsou radostmi a žaly mými. Věnuji ji chudým a porobeným mezi nimi, jejichž mozolné, svatou prací ztvrdlé ruce jsem tiskl. Věnuji ji celé své české zemi a všem jejím obyvatelům bez rozdílu národnosti a víry, všem těm, kdo mají srdce pro náš les a jeho lid, a prosím je, aby tomuto lidu své sympatie zachovali,“ napsal Klostermann ve své, tehdy ještě německy psané prvotině Böhmerwaldskizzen (Črty ze Šumavy).
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy
