Zrušme daně pro pracující důchodce, státu se to vyplatí, říká Daniel Prokop

Ve Francii mají spočítáno, že šest z deseti Francouzů od státu víc bere, než mu dává. Máme taková čísla i u nás? Kolik je „tažných“ a kolik „chovných“ koní?

U nás máme velkou zaměstnanost a relativně malé, cílené sociální dávky. Takže i lidé, kteří pracují a dostávají třeba dávky sociální podpory, jsou v plusu. Z minimální mzdy odvedete vy a zaměstnavatel skoro 10 000 korun, a ty dávky jsou nižší. Takže jim to spíše jakoby vrací část odvodů.

Odhadl byste, kolik lidí u nás může být čistými příjemci? Ve Francii je to klíč problému, proč se jim nedaří zkrotit obří státní přerozdělování.

Přesně to spočítané nemám, ale budou to hlavně důchodci, nepracující, lidé na rodičovské dovolené. U nezaměstnaných pobírá podporu jen menšina, takže bych to odhadl tak na 30 %. Ale je třeba říct, že dnes je u nás určitě výrazně více čistých plátců, tedy vašimi slovy „tažných koní“.

Takže skóre je pro nás příznivé...

Dnes ano. Ale s demografickým vývojem se to v horizontu dvaceti let může dost proměnit. Stárnutí sice nezastavíme, ale můžeme omezovat nemocnost a snažit se, aby lidé mohli a chtěli pracovat déle.

Jakékoliv umělé posouvání věku odchodu do důchodu dělá hrozný politický rozruch, viděli jsme to ve Francii u Macrona: celá jeho reforma se rozsypala. Je to tedy o motivacích, aby lidé do důchodu nechtěli.

Důchodová reforma Fialovy vlády jde relativně dobrým směrem, ale velká část efektu je udělaná právě posunutím důchodového věku. Jenže to je politicky jednoduché zrušit. Babiš už řekl, že to udělá. Je proto potřeba hledat víc cest, jak zvyšovat efektivní věk odchodu do důchodu.

Tady jsme u jádra věci. Představme si, že by vláda řekla: když dosáhnete dejme tomu 65 let věku, máte dvě možnosti: buď půjdete do důchodu, anebo když budete dál pracovat a důchod si brát nebudete, odpustíme vám všechno. Nezaplatíte ani korunu na daních, ani korunu na odvodech. Váš plat bude rázem o 40 % vyšší. I zaměstnavatel bude motivovaný si vás nechat. To by byla obrovská motivace, ne?

Souhlasím. Byly tam sice některé argumenty proti, třeba že to vytvoří distorze na trhu práce a znevýhodní mladší ročníky. Ale úplné minimum podle mě je odpustit všechny odvody na straně zaměstnance. To je jeho čistá mzda. Ten motivační efekt by byl obrovský.

Proč vám na tohle v NERVu řekli, že ne? Proč takhle jednoduchý, efektivní a politicky neprůstřelný nápad neprošel?

Hlavní důvod je, že stát je v řízení rozparcelovaný do různých skupin – jedna řeší důchody, druhá trh práce. A ti, co řeší důchody, na to nahlíží jen optikou důchodů. Řeší, že když to uděláme, člověk si sice odsune čerpání, ale pak bude mít vyšší penzi. Úplně pomíjejí to, že na trhu práce může být díky tomu o 50 nebo 100 tisíc lidí navíc. Chybí tam ta národohospodářská optika.

To je šílené. Je to jako řídit firmu tak, že sklad vůbec nekomunikuje s marketingem.

Přesně. A navíc dnes to funguje úplně absurdně. Vláda zavedla malou slevu na odvodech, asi 6,5 %, ale ta funguje, jen když pracujete a k tomu už čerpáte důchod. Když si pobírání důchodu odložíte, pak tu slevu nemáte.

Druhé nutné opatření je omezení nemocnosti. Ta je obrovská. Ve věku 55 až 64 let se kvůli ní ztratí zhruba 40 milionů pracovních dní ročně. Jako byste z trhu práce odebrala 150 až 200 tisíc zaměstnanců. A ta nemocnost odpovídá našemu životnímu stylu – alkohol, kouření, obezita.

A co s tím?

Výhoda paradoxně je, že jsme zatím nezkusili skoro nic. Máme spotřební daně, ale je v nich obrovská mezera. Máme vysoké daně na cigarety a tvrdý alkohol, ale velmi nízké na pivo a nulové na víno. Přitom u závislých dnes hraje pivo a levné krabicové víno obrovskou roli. 

A také tu není nikdo motivovaný k prevenci. Praktičtí lékaři jsou placeni kapitačně, skoro nezávisle na tom, jestli očkují nebo posílají lidi na screeningy. Pojišťovny nenesou náklady na nemocenskou, tu platí sociální správa. Vlastně nikdo z těch tří hlavních aktérů – lékař, pacient, pojišťovna – není finančně motivován prevenci posilovat.

Takže řešením by mohly být bonusy? Kdo chodí na prevenci, má slevu na pojistném?

Přesně tak. Kdyby lidé, kteří chodí třeba na screening rakoviny tlustého střeva, měli na pojištění pětistovku slevu, účast by se masivně zvýšila. A stejně by se dalo motivovat i praktické lékaře, aby své pacienty k prevenci aktivně vedli.

Máme sice vysokou zaměstnanost, ale lidé se bojí měnit práci. Přitom data ukazují, že kdo změní místo, mzda mu v průměru vzroste o 10 %. To by měla být obrovská motivace.

Je tam určitě nějaká psychologie a zvyky. Já si myslím, že potřebujeme flexibilnější trh práce po vzoru Dánska. Tam lidé častěji střídají práci, rekvalifikují se... a to vede k inovacím v ekonomice. U nás hodně lidí zůstává „zabetonovaných“ na dohodách o provedení práce, kde těží z toho, že neplatí skoro žádné daně a odvody, ale vlastně nedělají nejlepší práci, kterou by mohli.

S tím souvisí i celoživotní vzdělávání, ve kterém jsme na chvostu Evropy.

V Česku pořád přetrvává kultura, že se ve čtrnácti letech naučíte nějaký obor a budete v něm pracovat celý život. To se musí změnit. Musíme se učit obecnější dovednosti, které pak můžeme rozvíjet. A musíme podpořit lidi nad 50 let, aby se nebáli si rozšířit kvalifikaci a mohli zůstat déle na trhu práce.

Vy jste proslulý tím, že tlačíte na růst daní. Proč netlačíte spíš na snižování výdajů?

Já netlačím primárně na růst daní. Hlavní pointa naší navrhované reformy jsou „chytřejší daně“. To znamená snížení zdanění práce, které brzdí růst, a naopak vyrovnat to spotřebními daněmi a daněmi z nemovitostí, které růst nepoškozují. I kdybychom ušetřili 120 miliard na výdajích, což je realistické, stále tu máme obrovský strukturální deficit. Takže myslím, že se daně budou muset zvýšit, a je lepší to udělat chytře.

Ale proč se neinspirovat zeměmi, jako je Švýcarsko, s nízkou daňovou kvótou?

Můžeme se inspirovat Polskem. To roste výrazně víc než my a jejich daně jsou chytřejší. Mají regionální pobídky, rychlejší odpisy pro firmy, které investují v chudých regionech. A hlavně generují obrovské množství vzdělané pracovní síly. Polsko má deset měst v top dvacítce nejrychleji rostoucích měst v Evropě. My máme v podstatě jen Prahu a Brno.

Co by to pro nás znamenalo?

Kdyby se nám podařilo vybudovat další taková centra na Ostravsku, Plzeňsku a třeba spojením Hradce a Pardubic, byl by to absolutní gamechanger pro českou ekonomiku. Dalo by to šanci i lidem z chudších regionů, protože prosperita by jim byla na dosah. 

U nás sice nemáme „skleněné stropy“, ale máme extrémně „lepivou podlahu“. Když se narodíte v chudém regionu, máte výrazně menší šanci uspět. A právě tohle by rozvoj dalších center mohl změnit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.