Další plánovaný socialismus s tržním nátěrem nás z krize nedostane. Je tu jen jediný skutečný léčitel, který ekonomiku postaví na nohy

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V těchto stále ještě povolebních a (post)covidových dnech se rodí nová hospodářská politika vlády a zpřesňují se cesty, kterými se pod regulatorním kormidlem státu bude ubírat tuzemská ekonomika. Volbami narýsovaná koalice SPOLU a PirSTAN dochucuje svoji národohospodářskou „kuchařku“, respektive strategii, kterou se bude snažit uplatňovat. Zdá se pravděpodobné, že k novým zítřkům nás opětovně povede sociálně-tržní koncept, v němž primární roli hraje silná vláda a její sociální či dotační transfery a kde trh je jen reliktním konceptem bez původního obsahu.

Jde pochopitelně jen o hypotézu, neboť program nové vlády do této chvíle zatím nespatřil světlo světa. Je proto namístě se znovu objektivně zamyslet nad uplynulým obdobím a poučit se z očividných, byť zčásti okolnostmi vynucených chyb, respektive mylných strategií. Politika prováděná – nejenom u nás – v době koronavirové pandemie jasně a přesvědčivě prokázala, jak dalekosáhle negativní mohou být důsledky přemrštěných regulatorních státních zásahů do tržní ekonomiky a soukromého podnikání (přičemž nezdravě široký rozsah regulací existoval i před covidem). Novodobá „legenda“ praví, že současné vážné ekonomické problémy zavinil koronavirus. Jenže ten byl jen katalyzátorem. 

Pravou příčinou byly zásahy státu do ekonomiky. Přesněji řečeno, o několik dimenzí fatálnější zásah, než bylo doposud zvykem. Pravou příčinou krizových ekonomických důsledků byly restriktivní a lockdownové vlny vůči trhu, když v mnoha krocích šlo o absolutní regulace v podobě totálního zákazu podnikání. To vše „organicky“ doplňováno omezováním základních svobod lidí. Vzpomeňme na zákazy vycházení, nemožnost nakupování, uzavření „hranic“ mezi obcemi atd. Jedním z mnoha důsledků je dříve nevídaný propad ekonomiky a z této propasti vyvěrající dluhová láva, jež hrozí zavalit nejen přítomnost, ale i nedohlednou budoucnost.

Ukázalo se, že hrst regulatorně hrubého písku vhozená do tržního soukolí, do (relativně) svobodného života a do chodu mezinárodního obchodu vede k dalekosáhlým destruktivním důsledkům – primárně (ale nejenom) v oblasti ekonomické. Není předmětem této analýzy přezkoumávat oprávněnost a účelnost státních zbraní použitých ve „válce“ s covidem. Nejde ani o to kritizovat tuzemskou či jinou vládu za zavírání firem, obchodů, hranic mezi obcemi apod. Dá se dovozovat, že pod hrozbou covidu by podobně „lockdownově“ postupovaly vlády téměř všech barev a orientací. Politici třímající mocenské okovy prostě v případě krize nemohou zůstat nečinně stát opodál. Jsou placeni za konání „dobra“ a voliči od nich čekají akci. Taková jsou pravidla soudobé demokratické hry.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Proč by nová vláda měla radikálně omezit zásahy do trhu a soukromého podnikání?
  • A jak nastartovat ekonomiku?
sinfin.digital