KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Vláda si nechala ve Sněmovně definitivně schválit „zákon o rozvolňování rozpočtové zodpovědnosti“. Sice to z pohledu seriózního národohospodáře nemá logiku, ale zato z pohledu politických zákonitostí se jedná o dlouho očekávaný krok, který se může změnit v pád do propasti. Legalizace „únikových doložek“, jež umožňují nezapočítávat část státních výdajů do vládního rozpočtového deficitu, „organicky“ zapadá do kontextu plíživého zadlužování Česka. Trajektorie tímto dostává jeden jediný směr a to k hledání nových dluhových rekordů.
Poslanecká sněmovna hlasy koaličních poslanců definitivně schválila Senátem vrácenou novelu zákona o rozpočtových pravidlech a o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Tím potvrdila legalizaci ještě větší rozpočtové nezodpovědnosti, jelikož tato novela uzákoňuje možnost „odstínit“ část vládních výdajů před poměrně přísnými pravidly, která stanovují limity pro výši deficitu státního rozpočtu.
Jinými slovy, vláda díky „rozvolňovací“ novele může ještě více zvyšovat výdaje (bez ohledu na příjmy) a chovat se rozpočtově nezodpovědněji, než třeba předchozí Fialův kabinet.
Jak bylo naznačeno, novela rozšiřuje takzvané „únikové doložky“ z pravidel rozpočtové odpovědnosti. Ty státu umožňují legálně překročit povolené limity zadlužení v případě mimořádných událostí či strategických investic.
Mimo pravidla tak budou moci být po delší dobu (10 let) vyváděny vládní obranné výdaje, které jsou nad rámec 2 procent HDP. Nové a ještě fatálnější je to, že stejná výjimka, tedy únik mimo přísná rozpočtová pravidla pro výši deficitu, bude platit pro vybrané státní strategické stavby, tedy například dálnice, železniční koridory, ale třeba i nové přehrady. To vše jsou standardní investice, jaké vždy byly běžnou součástí výdajové stránky rozpočtu.
Rozpočtová zlatá kráva
Nově se z nich stane jakýsi posvátný artefakt, jemuž zákonodárci přiřkli specifické privilegium nulového respektu vůči limitům zadlužování. Působí to hrozivě, ale s ohledem na pokračující trend permanentního zadlužování Česka mohou tyto hrátky s rozpočtovými pravidly překvapit málokoho.
Deficit státního rozpočtu na konci června prudce vzrostl, když dosáhl 184 miliard, což by při aproximaci takového vývoje vedlo na konci letošního roku k podstatně vyšší sekeře, než je schválený schodek 310 miliard korun. Vize pro příští rok je ještě temnější, když mimo jiné bylo čerstvě oznámeno, že vláda (snad) plánuje dát v příštím roce na přímé obranné výdaje o 36 miliard více než letos (což by znamenalo výdaje celkem cca 190 miliard korun).
Když k tomu připočteme přehršli platových valorizací a jiných nových či zvýšených výdajů, jež nová vládní koalice naslibovala, a to včetně státního financování veřejnoprávních médií, pak je zřejmé, že deficit v příštím roce „musí“ nevyhnutelně dále narůstat a že bez rozpočtové finty by deficit překročil hranice legálnosti.
Nápad z dílny Fialy a spol.
Je férové předeslat, že únikovou doložku v mírnější podobě vymyslela a uzákonila ještě Fialova vláda. Tam se však týkala „jen“ výdajů na obranu nad 2 procent HDP, což se vzhledem k aktuálním válečným rizikům dalo alespoň částečně pochopit.
Co je podstatné, ani masivně rozšířená úniková doložka, která bude zahrnovat i stovky miliard vládních „infrastrukturních“ investic, neznamená, že se nově zlegalizované zvýšené deficity (respektive výdaje nad rámec zákona o rozpočtové zodpovědnosti) někde ztratí.
Ne, na takové kouzelnické perpetuum mobile si zatím Babišova vláda netroufla. Takže, i když se vládě podaří uniknout pravidlům a zadluží se více, než by jí to dovolovaly jiné zákony, neoblafne rozpočet jako celek. Zvýšené a pokoutně zlegalizované dluhy nebudou uschovány do tajného sejfu. Zůstanou nadále ve státním rozpočtu, jen díky novým mechanismům rozpočtové kamufláže nebudou v rozporu se zákonnými pravidly.
Z toho plyne, že bude nutné tyto deficity splácet – stanou se součástí státního dluhu, který, pro zajímavost, na začátku příštího roku dosáhne 4 biliony korun, což je prakticky vzato již nesplatitelná částka.
Sekera ve stylu: po nás potopa
A právě v tom je největší nebezpečí masivně rozšířeného mechanismu legalizace nadměrných deficitů. Ta totiž představuje přímý podnět k vytváření vyšších deficitů a k rychlejšímu zvyšování celkového dluhu ČR, tj. k zadlužování všech občanů. Jsme tak v přímém přenosu svědky klasického zneužívání možnosti státu vytvářet na úkor poplatníků enormní finanční sekery k okamžitému politickému prospěchu držitelů exekutivní moci – a to vše na úkor budoucích vlád a zejména budoucích poplatníků.
Vytváření „legálních“ podmínek pro zvyšování rozpočtového deficitu z letošních (snad „jen“) 310 miliard korun na 350 či ještě více miliard v příštím roce je faktickým nastartováním rakety, která kosmickou rychlostí zamíří k překonání deficitového rekordu (ten „shodou náhod“ drží minulá Babišova vláda ve výši -419,7 mld. korun z roku 2021) a k jedné fatální jistotě.
Nejen, že už žádná tuzemská vláda v budoucnu nebude schopna hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, ale všechny následující vlády budou odsouzeny k dalšímu masivnímu prohlubování deficitů za předpokladu, že se tuzemská (o té evropské ani nemluvě) ekonomika bude ploužit dosavadním zhruba dvouprocentním tempem. Redukovat mnohasetmiliardové každoroční schodky státního rozpočtu na přijatelnou úroveň je prostě čím dál politicky neprůchodnější. Voliči většinově netouží po vyrovnaném rozpočtu. Voliči touží po sociálních dávkách, vyšších platech; firmy jsou čím dál dychtivější větších subvencích, atd.
Stojíme nad propastí
Lapálie s rozpočtovými únikovými fintami sice zatím působí jen jako akademická a ryze hypotetická hra se statistickými údaji, ale zmiňovaná novela může být klidně tím posledním krůčkem do smrtící spirály, která zemi stáhne pod hladinu udržitelnosti veřejných financí.
Připomeňme, že podle aktuálně známého vládního výhledu mají v příštím roce vzrůst výdaje státu na dluhovou službu (tj. jen na splátky úroků za státní dluhy) na zhruba 122 miliard a následně na cca 140 miliard korun v roce 2028. To jsou doslova šílené sumy, které by při nižším zadlužení mohly být z větší části využívány na mnohem užitečnější účely, než je vyplácení úroků zahraničním spekulantům se státními dluhopisy. Stáváme se nechtěnými svědky pochmurné bizarnosti: stát si vytváří právní rámec k tomu, aby legalizoval svoje nepravosti, v tomto případě excesivní výdajovou rozhazovačnost.
Navíc, vláda (samozřejmě, kterákoliv) díky zmiňované „rozvolňovací“ novele získala možnost operativně rozhodovat a přesouvat až 10 procent výdajů státního rozpočtu bez nutnosti schválení Poslaneckou sněmovnou. Dochází tím ke zjevnému posilování pravomocí vlády na úkor parlamentu, což působí o to podivněji, když uvážíme, jaký humbuk a jak syčivě hlasité varovné hlasy před posilováním pravomocí prezidenta republiky vyvolala kauza sporu o účast na summitu NATO.
V případě vládními poslanci schválené „novely o rozpočtové nezodpovědnosti“ (jak je neformálně zákon nazýván opozicí) se dá také říci, že vláda posiluje své pravomoci na úkor životní úrovně budoucích generací daňových poplatníků a na úkor svých vládních následovníků, jejichž manévrovací prostor v oblasti státních výdajů bude čím dál menší.
Budoucí vlády budou, chtě-nechtě, tlačeny zděděnou rozpočtovou trajektorií k „udržování“ požáru, tedy každoročních obrovských deficitů, což jako každý neuhasitelný požár musí skončit velmi špatně.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc!
