KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Mírný růst červencové inflace v Česku na opticky stále „krásných“ 1,7 procenta může na mnohé působit konejšivým dojmem. Existují však důvody, které svádějí k obavám z rodící se hrozby opakování inflačního průšvihu, jaký jsme zažili před čtyřmi lety.
I když by mnozí, včetně hlavních protagonistů nové Babišovy vlády, na tehdejší cenovou katastrofu nejraději zapomněli, nemění to nic na faktu, že současný vývoj je v některých aspektech podobný situaci, jež předcházela minulé inflační vlně tsunami, která u nás kulminovala v září 2022.
Zdánlivě uklidňující čísla
Tempo růstu spotřebitelských cen letos v červenci mírně vzrostlo na meziročních 1,7 procenta z červnových 1,5 %. Dalo by se dovozovat, že se otevírá doslova zářná nízkoinflační budoucnost.
Málokoho by na první pohled trápila hrozba „inflačního tajfunu“, jenž by z měsíce na měsíc odvál do nenávratna hodnotu výdělků i úspor. Přesto lze najít důvody, proč se obávat, že jde jen o zdánlivý a zrádný klid před potenciální inflační bouří.
Inflace, která není „nijaká“
Asi netřeba zdůrazňovat, že inflace (jak všichni pocítili v letech 2022 až 2023) je ekonomická kalamita, která ničí nejen úspory a výdělky, ale rozkolísává celý státní rozpočet mimo jiné proto, že „dobrácké“ vlády chtějí lidem inflaci kompenzovat, což v nastalých tuzemských podmínkách mohou činit pouze na dluh, čímž roztáčejí kola další ničivé inflační spirály.
Ostatně, bez ohledu na mnohem varovnější signály, je vhodné pohlédnout do očí realitě. I nejpovolanější instituce prognózují zrychlení tempa zdražování. Ministerstvo financí očekává v roce 2027 inflační posun na 2,8 %, ČNB věští nárůst inflace na 2,5 %, což je obojí mimo dvouprocentní „toleranční“ pásmo centrální banky.
Všeobecně se však má za to, že jde o snesitelné a obhajitelné hodnoty. Což je otázka názoru. Ani relativně nízká inflace (na úrovni dvou až tří procent) totiž není „nijaká inflace“.
Veřejnost byla bohužel postupně naučena vnímat a akceptovat inflaci kolem 2 % jako standardní či nevyhnutelnou, nebo dokonce „přínosnou“. Z pohledu běžného, ekonomicky aktivního občana jde však o chiméru. I relativně nízká (ale nenulová) inflace je důkazem růstu cenové hladiny a tedy ukrádání z platební síly peněz obyvatelstva.
Ozvěny let 2020 a 2021
Tak či onak, podobnost mezi Babišovským „krizovým vývojem“ z let 2020 a 2021, jenž vedl k rekordní (tzv. „Fialově“) inflaci v roce 2022, a mezi současným děním v rozpočtové dílně nové Babišovy vlády není náhodná. O to větší znepokojení z aktuálního rozpočtového a inflačního vývoje vyvolává. A nejde jen o plané tušení souvislosti.
Připomeňme, že z téměř nulového deficitu v roce 2019 (-28,5 mld. Kč) „vykovala“ Babišova vláda během covidu, tedy v letech 2020 – 2021, šokově vysoké mnohasetmiliardové deficity (rok 2020: deficit: -367 mld. Kč; rok 2021: -420 mld. Kč), přičemž primárně v důsledku toho vyletěla inflace až k rekordním hodnotám (18 % meziročně v září 2022), které se v redukovanější míře táhly ještě celým rokem 2023.
Nezapomínejme, že již koncem roku 2021, tedy během odcházení tehdejší vlády Andreje Babiše, dosáhla meziroční inflace 6,6 %. Dnešní Babišova vláda začíná opět citelně zvyšovat deficity a to z 290 mld. Kč za rok 2025 (rozpočet Petra Fialy a Zbyňka Stanjury) na letošních 310 mld. Kč (což je jen plán, který nemusí být dodržen) a zejména na odhadem necelých 400 miliard v roce 2027.
Deficity znovu rostou
Proč by měl být nynější inflační vývoj odlišný? Peníze se do ekonomiky sypou, jakoby se nechumelilo, respektive, jako by tu stále řádila covidová krize. Rozdíl je v tom, že pandemie dávno zmizela a ekonomika se rekordně nepropadá, nýbrž roste, i když jen střídmým tempem na úrovni 2 až 2,5 % ročně.
Budiž podotknuto, že kamenem úrazu je změna trendu. Fialova vláda v letech 2022 až 2025 sice také vyráběla rozpočty s vysokými schodky, ale byla u ní patrná alespoň symbolická snaha tlumit zadlužování. Fialovy deficity měly sestupnou tendenci, což platí nominálně (s výjimkou roku 2025) i absolutně, pokud jde o podíl deficitu k HDP.
Babišova vláda zatím deficity jen zvyšuje, respektive plánuje zvyšovat. Přičemž ten letošní by snad ještě šlo omluvit „dědictvím Fialovy vlády“.
Ale vize bezmála 400miliardového deficitu v roce 2027 už jde plně za novou vládou a vyvolává obavy z inflačních důsledků tohoto trendu, respektive extrémního schodku, který neblaze připomíná rekordní babišovsko-schillerovskou sekyru z roku 2021.
Politické eskamotérství
V kontextu připravovaného deficitu na příští rok lze mít důvodné pochyby o tom, že by nová vládní koalice myslela vážně svou alibistickou „obhajobu“ o plánovaném snižování schodků v dalších letech.
Je v tom totiž cítit značný díl politického eskamotérství: nejdříve schodek radikálně navýšit (2027), aby byl potom (v roce 2028) „vítězoslavně“ o něco málo snížen (i když i tak bude extrémně vysoký). Navíc, vládní tvrzení o tom, že nyní je nutno deficit zvýšit, aby poté mohl být opět snížen, působí málo uvěřitelně.
Současné počínání a vzletně rozhazovačné vládní plány nezavdávají naději, že bude vůbec kdy ochotna masivně redukovat výdaje, což je jediná reálná cesta k vyrovnanějšímu rozpočtu. Nelze totiž spoléhat na to, že by mělo v dalších letech dojít k ekonomickému boomu, z něhož by plynuly dodatečné stovky miliard korun příjmů do státní kasy (jako tomu bylo v prvních letech předchozí Babišovy vlády).
Naopak, je pevně dáno, že Česko musí podstatně zvyšovat výdaje na obranu; nemluvě o košatých výdajových slibech, množství rozestavěných dálnic, atd. Čekat od Babišovy vlády v dalších letech lepší rozpočet, respektive snižování rozpočtových deficitů zavání naivitou.
Přece si nová vládní koalice nerozvolnila rozpočtová pravidla k tomu, aby konsolidovala své příjmy a výdaje do přijatelnějších schodků. Nedávalo by to logiku. Schválila si (či definitivně schválí na konci srpna) zákon o rozpočtové nezodpovědnosti plný tzv. „únikových doložek“ právě proto, aby mohla deficity zvyšovat.
Poučení z minulosti
Existuje sice rčení o tom, že „nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky“, nebo o tom, že se „historie opakuje poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška“. Spíše se však lze obávat toho, že bude naplněno rčení o tom, že „kdo nezná svou minulost, je odsouzen k tomu ji opakovat“.
My tuto minulost dobře známe. Každý je schopen si dohledat, že před čtyřmi lety vyskočila v Česku inflace na 18 % (což bylo dosavadní historické maximum v tomto století), čemuž předcházel rekordní deficit státního rozpočtu ve výši 420 miliard, vytvořený duumvirátem Andrej Babiš – Alena Schillerová. Ale máme tendenci zapomínat.
Nelze však zatím seriózně dovozovat, že se bude v plné hrůze opakovat inflační výbuch, který započal koncem roku 2021 a táhl se až těsně za horizont roku 2023. Situace je dnes přece jen jiná. Ekonomika nyní roste, zatímco v době covidu zažívala rekordní propad. Úrokové sazby ČNB jsou relativně vysoko, když v roce 2020 byly naopak velmi nízko.
Nejasné je, jaké inflační dopady mohou mít cenové šoky související s nepředvídatelnou ropnou, potažmo válečnou krizí kolem Íránu; přičemž důsledky „nekonečné“ ruské války na Ukrajině lze předvídat ještě hůř.
Naopak, více než jisté a zřejmé je jedno: šestikoaliční vláda ANO, SPD, Motoristů, Svobodných, Trikolóry a PRO dělá vše pro to, aby svou lehkovážnou, potažmo těžkotonážní deficitní politikou inflaci opět rozdmýchávala a vytvářela tak vážnou hrozbu dalšího ničivého „inflačního rozkvětu“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a hlídejte s námi Babiše. Díky moc.
