KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nezákonný rozpočet? No a co, tak změníme paragrafy a posvětíme si ho zpětně. Vlády čachrují s čísly jen proto, aby nás mohly více zadlužovat, a z pravidel odpovědného hospodaření si dělají trhací kalendář. Tento kabinet v tom není o nic lepší než ten minulý. Nastal čas na radikální řez – co kdybychom politikům úplně sebrali právo rabovat státní kasu?
Kdo může za schodky? Všichni…
Ve Sněmovně se odehrává zuřivá bitva o to, kdo nese vinu za příšerný rozpočet. Jen další v řadě… Protože i když vláda Petra Fialy postupně snížila zděděný deficit na méně než polovinu, neboli byla více než dvakrát lepší než ta předchozí Andreje Babiše, pořád nebyla dobrá. Pořád dělala zbytečně velké schodky, prováděla s veřejnými financemi „kouzla“ a na úplný závěr si připsala zbytečnou kaňku, když nedodržela platná pravidla.
Jedna věc je nepokrýt rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, druhá ani ho nedodat včas, což je povinnost. To první mimochodem udělala Alena Schillerová Zbyňku Stanjurovi taky. A nyní provedla ještě horší věc: překročila závazný deficit daný zákonem o rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard. K tomu všemu přičtěme, že oba ministři financí „netrefovali“ příjmy a výdaje, či skrývali skutečnou výši deficitu do mimorozpočtových fondů…
Zodpovědnost odešla s Kalouskem
Už tyto chyby by stačily, abychom byli na naše vládce pořádně naštvaní. Protože je to přinejmenším šlendrián. Ještě horší však je, jakým způsobem přistupují k zadlužování země. Posledním zodpovědným správcem státní kasy byl Miroslav Kalousek. Právě on utáhl výdajová schémata během světové finanční krize tak pevně, že ještě v roce 2016 díky tomu kabinet Bohuslava Sobotky dosáhl největšího přebytku v historii.
Vše se pokazilo za další vlády. Pod záminkou boje s covidem nejprve Babiš zmrzačil vlastní zákon o rozpočtové odpovědnosti: místo povoleného strukturálního deficitu 1 % HDP nastavil novou hranici na 4 % HDP a vzápětí ho úplně dorazil, když ji zrušil úplně. Což mu umožnilo „legálně“ zatnout strašlivou sekyru ve výší 5,9 % HDP.
Od Fialy jsme čekali, že se během čtyř let dostane zpět k onomu jednomu procentu. Dotáhl to na 1,75 %.
Zákon i nezávislá rada jsou na nás krátké
Nynější Babišův kabinet začal tím, že opět vystřelil deficit nad dvě procenta hrubého domácího produktu. Je to jen začátek a bude hůř? Nebo se stane zázrak a schodky začnou zase klesat? Věří snad někdo tomu druhému?
Ale podívejme se na tento problém obecně. Podle všeho můžeme mít za současných podmínek buď méně, nebo více odpovědné vlády – ale žádnou, která by to myslela s vyrovnanými veřejnými financemi vážně.
Ta současná nejen, že nedodržuje zákon o rozpočtové odpovědnosti, což je nepříjemná novinka, která zpochybňuje samotné základy právního státu, ale navíc nerespektuje národní rozpočtovou radu, tedy nezávislý orgán, který hlídá veřejné finance.
Když k tomu připočteme nevalnou kvalitu rozpočtování a ochotu dělat větší a větší dluhy, máme zaděláno na pořádný malér. Proč by mladí měli děti, když je jednou čeká vysoký účet za tohle všechno?
Řešením by byla fiskální ústava
Existuje řešení? Ano. Jmenuje se „fiskální ústava“. Ta by zaručovala, že žádná vláda nesmí zemi zadlužovat, stanovila by nepřekročitelná pravidla sestavování rozpočtu, chránila instituce typu Národní rozpočtové rady před pomstychtivým rušením ze strany kabinetu, který si nenechá poradit a odmítá zodpovědnost za budoucnost z principu.
Z velkolepých plánů nakonec zůstal jen ten jeden zákon – a i ten je běžný a může ho změnit jakákoli vládní většina.
Kdyby se bylo bývalo povedlo přijmout ústavní normu, nešlo by ji později měnit jen na základě vůle premiéra a ministra financí. Byla by k tomu nutná třípětinová většina v obou komorách parlamentu.
Pokud by nezešílela zároveň opozice a Senát, uchránilo by nás to od nastartování pekelné deficitní spirály. A nyní bychom si nemuseli půjčovat na splátky dluhů za vysoký úrok a vydávat na to přes sto miliard korun ročně (a brzo to může být dvojnásobek).
Příjmy a výdaje určí nezávislý orgán
Řekněte, nebylo by to skvělé? A můžeme jít dál. Mohli bychom vládě sebrat pravomoc libovolně sestavovat rozpočet a tento úkol svěřit nezávislé instituci typu rozpočtové rady.
Ta by na základě platných zákonů spočítala reálné (nikoli z prstu vycucané) příjmy, k tomu povinné výdaje a vymezila by, kolik kabinetu ještě zbývá k utracení, aby výsledkem bylo vyrovnané hospodaření. To by bylo povinné, jen s jistými výjimkami pro časy krizí.
Někdo by mohl namítnout, že tím by kabinety přišly o možnost prosazovat vlastní politiku. Ale kdepak! Pokud by tedy jejich program nespočíval v bezuzdném utrácení a uplácení voličů. To už by pak opravdu nemohly.
Stále by však směly přijímat daňové, penzijní a další zákony, jež mají vliv na příjmy a výdaje. Samozřejmě s tím omezením, že nepovedou ke schodku. A v rámci daných mantinelů rozpočtu by mohly přesouvat prostředky dle svých priorit.
Že to nejde? Ale samozřemě, že jde!
Na vládě by to vypadalo tak, že se ministři nedohadují o absolutních sumách, ale pouze o procentech. Kolik kdo dostane z koláče, jenž je k dispozici – a to tak aby se dopočítali do sta procent. Kdyby se třeba v průběhu roku vyvíjely příjmy lépe, než naznačovaly prognózy, získali by bonus navíc. V opačném případě by se museli spokojit s menší sumou.
To by všechny naučilo myslet na „zadní kolečka“ a vytvářet si rezervy pro případ potřeby. Ne že prostě natáhnou ruku...
Etatisté teď určitě budou hlasitě protestovat, že tohle přece nejde. Začnou křičet, že dluh může být užitečný, že vláda „musí“ investovat, popřípadě že se může vyskytnout „potřeba“ utratit víc.
Nesmysl. Když musí s penězi vyjít zodpovědná rodina, musí i ministr financí. A stát vždycky zhodnocuje vynaložené peníze méně efektivně než soukromník, takže nakonec se jen zvyšují dluhy, zatímco čekání na zvýšení prosperity je marné.
Seberme vládě právo dělat dluhy
Byla by to paráda. Žádné splátky za „výdajové mejdany“. Místo aby si stát od občanů bral více a více (ať již skrze daně, nebo zvýšenou inflaci), nechal by jim peníze v kapsách a umožnil by jim dlouhodobě investovat s vědomím stabilních cen a prostředí.
Vše by šlo doplnit fondy, do nichž by se v lepších časech ukládaly peníze, aby v těch zlých bylo z čeho pomáhat potřebným, aniž by to šlo na dluh, či se musely zvednout odvody do státní kasy.
Nepočítám, že tento nápad projde. Jestli mají politici jednu vlastnost společnou napříč spektrem, je to touha ovládat a určovat naše životy. Ale stojí za to tuhle myšlenku alespoň vyslovit a tím umožnit její naplnění třeba někdy budoucnu. Občané mají v ústavě zakotveno právo na zbraň, ale ne na to, aby vláda nezadlužovala jejich budoucnost. Což je absurdní.
Známá moudrost říká, že dětem nepatří do ruky zápalky. K tomu dodávám: a politikům zase rozpočet. Děti mohou zapálit stoh, vládci nám svou marnotratností podpalují celou zemi.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
