Česká republika uzavřela rok 2025 s hrozivým schodkem 290 miliard korun. Ale to není ještě ta nejhorší zpráva. Lenka Zlámalová a Jaroslav Dědič v novém díle podcastu varují před skrytým nebezpečím: raketově rostoucími náklady na obsluhu dluhu a strukturálním problémem, kdy stát projídá svou budoucnost na úkor investic. Jsme na cestě k nárazu do dluhové brzdy, nebo ji politici raději tiše odstraní?
Co se dozvíte
Schodek 290 miliard není jen číslo: I po očištění o evropské fondy jde o masivní zadlužení v době, kdy ekonomika nebyla v recesi.
Splácíme jen úroky: Obsluha státního dluhu nás stojí přes 100 miliard ročně, což je polovina celého schodku. Jistinu nesplácíme vůbec.
Jsme rizikovější než Francie: Ačkoliv má Česko nižší celkový dluh vůči HDP, platíme jedny z nejvyšších úroků v Evropě (kolem 4,5 %).
Mandatorní výdaje nás dusí: 80 % rozpočtu je „zabetonováno“ v zákonných výdajích, především v důchodech, což znemožňuje investice.
Německý odstrašující příklad: Německo se stalo jedním z největších utrácečů a porušuje vlastní dluhová pravidla, což je varování i pro nás.
Euro není spása: Vstup do eurozóny automaticky nezaručuje levnější financování dluhu, jak ukazuje příklad Řecka či Slovenska.
Jaroslav Dědič: Máme tu nový rok a s ním i staré bolesti. Vyhlášení schodku 290 miliard korun Alenou Schillerovou nelze ignorovat. Můžeme se bavit o tom, že 50 miliard jsou evropské fondy, ale fakticky měla pravdu Alena Schillerová – ten schodek je prostě obří. A co je horší, trend je neúprosný.
Lenka Zlámalová: Ten výsledek je fakt hodně špatný. Hlavně v kontextu toho, co se děje okolo. Ekonomika nám rostla, na daních se vybralo o 116 miliard víc než loni – vláda měla k dispozici extrémní příjmy z windfall tax, z daní firem i lidí. A přesto jsme vyrobili čtvrtý nejvyšší schodek v historii. Kdybychom nezvyšovali daně a ekonomika nerostla, jsme hravě přes 400 miliard minus. To je ta realita.
Paroubkův duch a 100 miliard v kanálu
JD: Co mě na tom děsí nejvíc, je struktura toho dluhu. My v tuhle chvíli platíme 100 miliard ročně jen za obsluhu dluhu. Jen za úroky. A prognóza je 120 miliard. To je skoro polovina toho schodku.
LZ: Přesně tak. Vzpomínáš si na Jiřího Paroubka? Kdysi řekl slavnou větu, že dluhy se neplatí, že se splácejí jen úroky. My jsme přesně v té situaci. Jistinu nesplácíme vůbec. Platíme jen tu „pokutu“ za to, že dlužíme. A to číslo roste exponenciálně.
JD: A přitom se pořád chlácholíme tím, že jsme „best in class“, že máme jen 43 % dluhu vůči HDP.
LZ: To je falešná útěcha. Srovnáváme se s Francií (aktuálně 114 % dluhu vůči HDP) nebo Itálií, ale důležité je, za kolik nám trhy půjčují. A naše úroky jsou 4,5 %. Jedny z nejvyšších v Evropě. Španělsko si půjčuje za 2 %, předlužená Francie za 3,5 %. My jsme na úrovni Británie nebo USA, ale nemáme jejich sílu ani rezervní měnu.
JD: Přesně – ta situace mi připomíná Francii před 20 lety. Tehdy měli taky dluh kolem 40 % HDP. A podívej se, kde jsou dnes. Ta exponenciála nástupu dluhu je neúprosná. A my po té křivce jedeme rychleji než oni tehdy.
LZ: To je to, co investory děsí. Ne absolutní číslo, ale rychlost zhoršování. Investoři vidí, že 80 % našeho rozpočtu jsou mandatorní výdaje – důchody, dávky, platy. To jsou peníze, které musíš vyplatit, i kdyby trakaře padaly. Nemůžeš říct „letos důchody nepošleme“.
A když investoři vidí, že se bojíme sáhnout do důchodového věku nebo valorizací, tak nám tu rizikovou přirážku prostě napálí.
Dluhová brzda? Jen papírový tygr
JD: Blížíme se k dluhové brzdě. V Německu ji mají taky a teď vidíme, že ji prostě obešli nebo ignorují. Stane se to i u nás?
LZ: Nepochybně. Andrej Babiš už avizoval, že zákon o rozpočtové odpovědnosti zruší. U nás to není ústavní zákon, takže to půjde snadno. A současná vláda? Ta to udělá potichu, aby nedráždila trhy. Ale signál je jasný: pravidla se nedodržují.
JD: Je to fascinující paradox. Německo, náš vzor hospodárnosti, je dnes naprosto odbržděné. A my, jako jejich satelitní ekonomika, to odnášíme s nimi.
LZ: Německo se stalo jedním z největších utrácečů v Evropě. A investoři to vidí. Mimochodem, dívala jsem se na švýcarské dluhopisy. Víš, za kolik si půjčují oni? Za 0,2 %. Takže to jde dělat jinak. Ale my jdeme cestou utrácení budoucnosti.
JD: Je to boj generací. Zadlužujeme ty, co přijdou po nás, abychom zaplatili důchody těm, co jsou teď u volebních uren nejsilnější.
LZ: Je to tak. Mladá generace bude muset mít hodně ostré lokty, aby si vybojovala vůbec nějaké peníze na svoji obranu nebo rozvoj. Protože v rozpočtu na ně prostě nezbývá místo. Jen loni šlo na důchody 715 miliard. To je více než třetina všeho, co stát utratí.
Varování z východu i západu: Japonsko a Venezuela
JD: Když se bavíme o předlužení, nemůžeme vynechat Japonsko. 200 % HDP dluh. Dlouho to vypadalo, že to zvládají, protože si ten dluh kupují sami.
LZ: Ale za jakou cenu? Japonsko dramaticky zchudlo. Nedávno jsem mluvila s japonským velvyslancem. Říkal mi, že už není přímá linka Tokio–Praha, protože pro Japonce je Praha moc drahá. Dovedeš si to představit? Japonci, kteří byli symbolem bohatých turistů, si dnes nemohou dovolit cestovat do Česka, protože jejich měna kvůli dluhům a tištění peněz tak oslabila. To je memento i pro nás.
JD: A pak tu máme ten bizár s Venezuelou – Trump naznačil, že by USA mohly intervenovat, a cena venezuelských „prašivých“ dluhopisů vyletěla o 250 %.
LZ: To je spíš hra pro spekulanty. Ale ukazuje to, jak zoufale trhy hledají výnos. Venezuela je země, která má obrovské nerostné bohatství, ale funguje to tam jako prokletí. Místo aby byli bohatí jako Norové, jsou zbankrotovaní. A teď čekají, jestli je Trump zachrání, nebo si ji „koupí“.
Eurozóna: Bulharská cesta nás nespasí
JD: Na závěr – Bulharsko vstoupilo do eurozóny. Čekáš, že naši eurohujeři začnou křičet, že nám ujíždí vlak?
LZ: Zatím je ticho. Možná i proto, že data ukazují, že 71 % zemí eurozóny je na tom ekonomicky hůř než my. A hlavně – vstup do eurozóny ti nezajistí levnější dluh.
JD: Přesně. Slovensko má euro a půjčuje si dráž než my. Řecko si chvíli půjčovalo levněji než Francie. Ty trhy jsou v tomhle nemilosrdné, dívají se na kondici ekonomiky, ne jen na měnu.
LZ: Eurozóna má sice tu „bazuku“ v podobě Evropské centrální banky, která může dluhopisy vykupovat, ale to je nástroj pro krizi, ne pro normální fungování. Spoléhat na to nelze. Bulhaři tam jdou z politických důvodů, hledají ukotvení. My bychom měli řešit spíše to, abychom nedopadli jako Francie.
JD: Protože ten náraz do zdi, o kterém se bavíme, nemusí být formální. Nemusí to být zákonná dluhová brzda. Ten náraz přijde ve chvíli, kdy si trhy řeknou, že Česku už nevěří, a zvednou nám úroky o další procento. A to pak bude fičák.
LZ: A všichni ekonomové – i ti, co byli dříve optimističtí – už teď říkají: Takhle to dál nejde. Konsolidace nebyla a nevidíme ji.
JD: Uvidíme, co přinesou další měsíce...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
