Chcete být skutečně ekologičtí? Zakažte fotbalové mistrovství světa

O tom, kdo vyhraje světový fotbalový šampionát s českou účastí, se sice rozhodne až ve finále 19. července, už dnes je však jisté, že se bude podle odborníků skutečně jednat o rekordní klimatickou „bombu“. Turnaj totiž bude prvním, kterého se zúčastní 48 týmů a bude se konat ve třech velkých zemích, konkrétně v Mexiku, USA a Kanadě.

Pro srovnání: prvního mistrovství světa ve fotbale v roce 1930 v Uruguayi se zúčastnilo 13 mužstev, z toho jen 4 evropská, a celý šampionát se odehrál v Montevideu, tedy jednom městě. Československá reprezentace účast na turnaji kvůli vysokým nákladům na cestu přes oceán odmítla.

Letos se bude šampionát odehrávat prakticky na celém severoamerickém kontinentu, přičemž vzdálenost mezi stadionem v americkém Miami a kanadském Vancouveru činí 4500 kilometrů.

Podle studie univerzity ve švýcarském Lausanne tak bude nadcházející mistrovství světa ve fotbale v USA, Mexiku a Kanadě „klimaticky nejškodlivější“ sportovní událostí v lidských dějinách.

Spoluautor výzkumu, geograf David Gogishvili, uvedl, že zatímco při olympijských hrách v Paříži v roce 2024 bylo vypuštěno přibližně 1,75 milionu tun CO2 a na mistrovství světa ve fotbale v Kataru v roce 2022 3,17 milionu tun, nadcházející fotbalový šampionát překoná s možná očekávanými 5 až 9 miliony tun CO2 s přehledem všechny rekordy.

A to hlavně kvůli obrovským vzdálenostem mezi jednotlivými stadiony. Zejména letecká doprava – využívaná týmy, funkcionáři, zástupci médií a více než pěti miliony fanoušků, o které FIFA usiluje – představuje největší zdroj emisí CO2. K závěru, že šampionát v Mexiku, USA a Kanadě bude minimálně dvakrát emisně náročnější než poslední mistrovství v Kataru proto dochází i řada dalších studií.

Tento vývoj je navíc pochopitelný. Tak, jak roste zájem o sledování fotbalového šampionátu a tím i jeho ekonomický potenciál, šampionáty se neustále rozšiřují. A jednou z cest, jak pokrýt narůstající náklady, je i rozdělení pořadatelství mezi více zemí. Příští mistrovství v roce 2030 se bude konat dokonce v šesti státech na 3 kontinentech!

Připomeňme si přitom, že žijeme v době, kdy naprostá většina bohatých států deklaruje zároveň snahu o snížení emisí skleníkových plynů možná až na předindustriální úroveň. Politici se zcela vážnou tváří tvrdí, že když přejdeme ze spalování fosilních paliv na ekologičtější způsoby získávání energie, vrátíme naši emisní zátěž třeba o 100 let nazpátek. A přitom si nejen zachováme naši životní úroveň, ale zároveň budeme i nadále bohatnout.

Převedeno do srovnání s mezinárodním fotbalem: je to to samé, jako kdybychom doufali, že na mistrovství světa vyprodukujeme stejně nebo dokonce ještě méně emisí, než když v roce 1930 běhalo na jednom hřišti v Montevideu 13 mužstev v plátěných kopačkách. Ale přitom budeme pořádat současné mistrovství světa se současným komfortem ve třech zemích s pěti miliony diváků. Je to možné? A pokud ano, proč už to nedokážeme dnes?

Zatím to totiž funguje tak, že velkou část emisí, které jsme údajně ušetřili instalací solárních panelů a větrných elektráren (a dalšími ekologickými opatřeními), opět „vypustíme do vzduchu“ právě kvůli takovým megaakcím, jakými jsou dnes mistrovství světa ve fotbale nebo olympiáda. O akcích jako Rallye Dakar nemluvě.

Je to, jako kdybyste celý rok tvrdili, jak v obavě z budoucnosti šetříte každou kapku vody a přitom jste uprostřed roku najednou otevřeli kohoutky a vypustili vodu kvůli nějakým vodním hrátkám pro děti.

Určitě se tady najde dost lidí, kteří řeknou: A to byste chtěl kvůli ekologii lidem zakázat i fotbalový šampionát nebo olympiádu? Odpověď je jednoduchá: Já ne. Já si totiž myslím, že to ani není možné.

Najde se ale dost politiků, kteří stále s vážnou tváří tvrdí, že lze oddělit růst od spotřeby energie a v budoucnu pořádat stále větší sportovní a další megaakce se stále menší nebo alespoň stejnou emisní zátěží. Běžná zkušenost z posledních let přitom ukazuje, že přesný opak je pravdou.

Můj oblíbený „klimaskeptik“ Jaroslav Čížek z think-tanku Realistická energetika a ekologie v této souvislosti trochu nihilisticky tvrdí, že lidstvu není pomoci. Jeho neustálá snaha bohatnout nakonec tak jako tak povede k nějaké zkáze.

Čížek přitom nezpochybňuje to, že za klimatické změny může člověk. Zpochybňuje to, zda jsou lidé skutečně schopni změnit své chování tak, aby těmto změnám zabránili. Stále nákladnější a monstróznější mistrovství světa ve fotbale jsou toho příkladem (byť jen jedním z mnoha).

Pokud by měli politici lidem říci pravdu, museli by přiznat, že neexistuje a nikdy nebude existovat žádný ekologický fotbalový šampionát, pořádaný v šesti zemích na třech kontinentech. Ekologické by bylo, kdyby se žádné takové mistrovství vůbec nekonalo.

Tahle teze se ale pochopitelně prosazuje mnohem hůře než nereálné sliby o záchraně světa prostřednictvím nějaké technologické změny, která nás vůbec nebude bolet.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.