KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Babišova vláda nakonec přece jen zacílila svůj daňový apetit na jeden celý tržní segment, i když sektorové zdanění jako takové premiér navenek odmítl. Jak jsme se minulý týden dozvěděli, obětí jednorázového záseku se mají stát pojišťovny. Proč? S jemnou nadsázkou řečeno, vláda využila faktu, že mají finanční rezervy, které by se daly „bezbolestně“ přemístit do státní kasy.
Vláda a její finanční ministerstvo se v rámci tzv. „daňového balíčku“ pokoušejí uzákonit jakési jednorázové, či přesněji „dvourázové“ zdanění technických finančních rezerv, které si povinně vytvářejí tuzemské pojišťovny. Pokud by se jí tento daňový kousek povedl, získala by od pojišťoven během dvou let zhruba 10,5 miliardy korun.
Nelze s jistotou předpovědět reálné důsledky. Pojišťovny, nepochybně ve vlastním zájmu, argumentují možnými negativními dopady na klienty či dokonce škodami plynoucími z dopadu klimatických změn, jež svými rezervami chtěly pokrývat... Bez ohledu na to je jisté, že zásah shůry není ve prospěch pojišťoven ani klientů. Jinak by šlo o důkaz prospěšnosti zdaňování pro zdaňované subjekty, což je nesmysl.
Jde tu však o princip. Sledujeme vládní pokus o jakousi elegantní analogii sektorového zdanění, které se tváří jako ryze technická záležitost, ovšem s výnosem desítky miliard pro nenasytné erární potřeby. To, k čemu se – přes nátlak ČSSD – hegemonické hnutí ANO neodhodlalo v oblasti bankovnictví, chystá se nyní v modifikované podobě provést v sesterském pojišťovnictví. Obětí se stává celý sektor a to na základě politického motta: „ber, kolik můžeš, tam, kde jsou dostupné peníze a kde se masivní zdanění nesetká s masivním voličským odporem“.
