Maňák: Exodus lékařů nelze zastavit. Mezi Českem a „Západem“ pořád zeje propast | info.cz

Články odjinud

Maňák: Exodus lékařů nelze zastavit. Mezi Českem a „Západem“ pořád zeje propast

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA| Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch z Babišova hnutí ANO se pokouší o revoluční čin. Chce systémově bránit odchodu českých lékařů (ale i dalšího zdravotnického personálu) za lépe placenou prací do zahraničí. Zatím není jasné, jak přesně toho chce dosáhnout, ani do jaké míry se mu to povede. Jeho snaha však osvětluje zásadní problém. Odchody tuzemských doktorů „na Západ“ jsou totiž důkazem toho, že ani 15 let členství v EU zatím nepomohlo sblížit úrovně odměňování v Česku a bohatších zemí Unie. Současně ukazuje na dvojsečnost „výhody“ volného pohybu pracovních sil v rámci EU.

Vojtěch chce bránit odchodu českých doktorů do zahraničí tím, že je hodlá finančními pobídkami motivovat k závazku, aby po dobu 3 až 4 let po skončení studia setrvali ve výkonu lékařské činnosti v Česku. Zdravotní sestry chce v tuzemsku udržet zvyšováním výsluh a poskytováním peněz na bydlení.

Fluktuace do zahraničí je u absolventů zdejších lékařských fakult enormní. Z Česka do ciziny za prací odchází podle dat z roku 2016 každý pátý vystudovaný lékař. A netýká se to jen čerstvých absolventů vysokých škol, ale spíše lékařů s plnou kvalifikací. Výběr cílových zemí našich „lékařských uprchlíků“ asi nepřekvapí: doktoři se za lepším ženou hlavně do Velké Británie (což se může s brexitem změnit), Německa či Rakouska. Tempo masivního lékařského exodu prý dokonce narůstá.

Logickým důsledkem exportu našich lékařů je příchod zahraničních doktorů do Česka a to – nepřekvapivě – ze Slovenska, ale také ze zemí, jež nejsou (Ukrajina) a asi nikdy ani nebudou (Rusko) členy EU.

I když se naše politické reprezentace s enormním úsilím a pomocí nemalých zdrojů zabývají tisíci maličkostmi a pseudoproblémy, prchající zdravotníky zatím řešila spíše verbálně, každopádně však s nicotným výsledkem. Což je na pováženou, neboť úbytek tuzemských doktorů a sester, kteří zde absolvovali kvalitní lékařské školy, je problém fatální. Lidské zdraví a péče o něj by přece měly být středobodem zájmu občanů a vlád všech odstínů. Měly, ale nejsou, což také o mnohém vypovídá.

Exodus českých lékařů za lepšími podmínkami do zahraničí má dva zásadní aspekty.

Prvním je smysl a oprávněnost připravovaného „zákazu“ odchodu do v zahraničí, respektive snaha bránit exodu formou jakýchsi ekonomicky vynucených závazků setrvat po absolvování školy alespoň několik let v Česku.

Je evidentní, že snaha státu jakkoliv bránit komukoliv pracovat v jiné zemi EU (nebo od toho odrazovat), je v rozporu s ideou volného pohybu pracovní síly v rámci společného trhu unie.

Současně však v tuzemsku (a pochopitelně v dalších, zejména nových zemích EU) dochází k nepříjemné deformaci a ještě nepříjemnějším důsledkům. Zdejší daňoví poplatníci financují školy, jež vzdělávají lékaře. Poplatníci své daně pochopitelně odvádějí s tím, že tuzemské školy vzdělávají lékaře pro výkon činnosti v Česku, tedy ve prospěch péče poskytované tuzemským daňovým poplatníkům.

V reálu k tomu však dochází jen zčásti, neboť část lékařů, vzdělaných v ČR, odejde sloužit a pečovat o zdraví poplatníkům do jiných zemí. Naši poplatníci tak financují přípravu kvalitních lékařů pro občany v jiných zemích (řekněme v Německu). Je to však řetězová reakce. Totéž se totiž děje poplatníkům v dalších ekonomikách typu Slovenska či Ukrajiny. Na oplátku němečtí daňoví poplatníci skrze eurodotace vypomáhají státním rozpočtům ČR, Slovenska a dalším chudším zemím EU. Přijít na to, kdo komu co dluží, je v takovém propletenci ekonomických toků poněkud nesnadné.

Bez ohledu na to je však jistě možné říci, že snaha o udržení českých lékařů v Česku je pochopitelná a oprávněná. Pokud se podaří zavést příslušná opatření nikoliv jako regulace ve formě zákazů (což by bylo v rozporu s principy EU), nýbrž na bázi tuzemských ekonomických pobídek, pak to jistě tuzemský občan a poplatník ocení.

Tak či tak, nelze v tomto směru čekat zázračné výsledky. Naši doktoři i sestřičky budou jistě dále odcházet za prací do bohatších zemí, neboť vábení vyšších mezd v zahraničí neztrácí na přitažlivosti. Vzhledem k členství Česka v EU nelze odchody lékařů a sester (stejně jako jiných profesí) do zahraničí zastavit.

Druhým aspektem lékařského (zdravotnického) exodu je totiž volný pohyb pracovní síly v rámci EU v kontextu „vyrovnávání“ životní úrovně a reálných mezd, jež byly občanům před vstupem Česka do EU (2004) prezentovány jako potenciální přínosy členství.

Ukazuje se, že volný pohyb pracovní síly v rámci EU, tedy jeden z hlavních pilířů unie, má své výhody, ale i nevýhody. V případě ekonomicky motivovaných útěků našich lékařů na Západ jde o výhody pro bohatší státy s vyšší životní úrovní a vyššími platy. A nevýhody pro chudší státy, mezi které Česko nadále patří.

Volný pohyb pracovní síly umožňuje odcházet za lepším platem na Západ, což vyvolává „podtlak“, jež k nám nasává zaměstnance z chudších zemí (což není typický příklad Slovenska), většinou mimo EU. Zatímco u oborů, jako je sběr ovoce, služby servírek či au pair nejsou odchody českých pracovníků za prací do ciziny pro Česko fatální, v oblasti medicíny jde o zásadní, ale logický problém, který vyplývá z ekonomické situace ČR a z členství v EU.

Tím se dostáváme k palčivému tématu životní úrovně v Česku ve srovnání se Západem. Životní úroveň, potažmo reálná mzda v Česku roste, o tom nemůže být sporu. A to se pochopitelně týká i lékařů a zdravotních sester. Průměrné mzdy sester a porodních asistentek se posunuly k 36 tisícům korun a v některých větších nemocnicích překračují 40 tisíc.

Jenže, o mzdovém dohánění Západu nemůže být ani po 15 letech členství v EU řeč. Problém je v tom, že země jako Německo (i když jejich růst HDP není tak vysoký jako v ČR) na nás v platech a v životní úrovni jaksi nechtějí počkat. Tamní byznys jede na plné obrátky a životní úroveň dynamicky roste. 

Tuzemská ekonomika bývá nikoliv neprávem přirovnávána k montovně; tomu odpovídají i výplaty. Mzdová hladina v Česku je ve srovnání se Západem nadále nízká, což potvrzují oficiální data. ČR se v rámci EU ve výši hodinové mzdy motá stále kdesi na chvostu, typicky kolem 20. místa. Průměrná mzda v Německu je více než trojnásobná než u nás. Doktorům, sestřičkám ani pracovníkům jiných profesí se proto nelze divit, když odcházejí hledat mzdové štěstí do bohatších států Unie. Ostatně, sama EU tento trend podporuje. 

Je tedy nad slunce jasné, že dokud se nevyrovnají životní úrovně Česka s nejbohatšími státy EU, budou lékaři a sestřičky odcházet za lepším životem do ciziny, i když se je stát bude snažit umělými akcemi udržet ve vlasti. Vzhledem ke členství Česka v EU a předpokládanému vývoji tohoto uskupení je ovšem možné, že mzdová propast mezi Českem a Západem zůstane navěky stejně hluboká, jako je dnes. S logickými dopady v podobě exportu domácích a importu zahraničních lékařů.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud