KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Dálniční pravěk v Česku pokračuje. Stát letos zprovoznil jen devět kilometrů dálnic z naplánovaných 34. A na příští rok si vytyčil za cíl otevřít 21 kilometrů. Možná si říkáte, že nakonec dobře, protože kde dálnice nestojí, nemůže se ucpat. Právě permanentní kolaps na některých klíčových místech je dalším charakteristickým rysem dopravy v Česku, dokonce ještě závažnějším než absence nových úseků. Nabízí se ovšem otázka, proč to politici neřeší?
Pomalé tempo rozvoje tuzemské (nejen) dálniční sítě je mementem úřední a politické nevýkonnosti. Vždyť tento problém má – alespoň proklamativně – nejvyšší vládní prioritu. Přesto je zásadní změna v nedohlednu. Pravidelně se opakující nekonečné kolony a zácpy ve městech či na příjezdu do nich trápí řidiče, kupodivu ale příliš nevzrušují politiky ani úředníky, kteří – neznaje řešení – jen udržují status quo.
Lepší zítřky se nerýsují ani na sebevzdálenějším obzoru, natož v aktuálních plánech vládních či komunálních politiků. I proto kolony zdomácněly a staly se absurdně „přirozenou“ součástí života. Avšak silnice a dálnice přeci jako daňoví poplatníci financujeme proto, aby se po nich dalo jezdit, nikoli na nich postávat a jen popojíždět. Řidiči ztrácejí vlastní čas a vlastní peníze, zatímco veřejní provozovatelé silnic a dálnic v dlouhodobém rámci, zdá se, totálně rezignovali na jakékoliv pokusy o zlepšení.
