Maňák: Pár kilometrů dálnic nic neřeší. Řidiči jsou obětí vládního socialismu v dopravě | info.cz

Články odjinud

Maňák: Pár kilometrů dálnic nic neřeší. Řidiči jsou obětí vládního socialismu v dopravě

Maňák: Pár kilometrů dálnic nic neřeší. Řidiči jsou obětí vládního socialismu v dopravě
 

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Dálniční pravěk v Česku pokračuje. Stát letos zprovoznil jen devět kilometrů dálnic z naplánovaných 34. A na příští rok si vytyčil za cíl otevřít 21 kilometrů. Možná si říkáte, že nakonec dobře, protože kde dálnice nestojí, nemůže se ucpat. Právě permanentní kolaps na některých klíčových místech je dalším charakteristickým rysem dopravy v Česku, dokonce ještě závažnějším než absence nových úseků. Nabízí se ovšem otázka, proč to politici neřeší?

Pomalé tempo rozvoje tuzemské (nejen) dálniční sítě je mementem úřední a politické nevýkonnosti. Vždyť tento problém má – alespoň proklamativně – nejvyšší vládní prioritu. Přesto je zásadní změna v nedohlednu. Pravidelně se opakující nekonečné kolony a zácpy ve městech či na příjezdu do nich trápí řidiče, kupodivu ale příliš nevzrušují politiky ani úředníky, kteří – neznaje řešení – jen udržují status quo. 

Lepší zítřky se nerýsují ani na sebevzdálenějším obzoru, natož v aktuálních plánech vládních či komunálních politiků. I proto kolony zdomácněly a staly se absurdně „přirozenou“ součástí života. Avšak silnice a dálnice přeci jako daňoví poplatníci financujeme proto, aby se po nich dalo jezdit, nikoli na nich postávat a jen popojíždět. Řidiči ztrácejí vlastní čas a vlastní peníze, zatímco veřejní provozovatelé silnic a dálnic v dlouhodobém rámci, zdá se, totálně rezignovali na jakékoliv pokusy o zlepšení.

Je to paradox: kvalita dopravních služeb – rozuměj možnost plynulé jízdy – je z praktického hlediska pro velkou část řidičů důležitější, než to, zda ročně přibudou 4 nebo 34 kilometrů nových dálnic v místech, kde dosud byla jen silnice nižší kategorie nebo netknutá krajina. Přesto je z vlekoucí se výstavby dálnic priorita. Nabízí se otázka, proč si politici netroufají skutečně řešit kvalitu dopravy? A proč to po nich voliči ani nepožadují? Řidiči stojící v kolonách sice možná nadávají, ale jen uvnitř auta. Reálný tlak neexistuje.

Jedním z vysvětlení je skutečnost, že stát dopravní služby poskytuje relativně „zdarma“. Motoristé si proto na dopravní apokalypsu nestěžují, protože „za málo peněz, málo muziky.“ Jistě, značná část z nás platí daně, ze kterých se financuje i dopravní infrastruktura. Přímo s dopravou však souvisí pouze povinná dálniční známka, jejíž cena je stále spíše symbolická. Za pevně danou částku (stojí na rok zhruba tolik, co 100 balíčků žvýkaček) umožňuje neomezenou jízdu. Nevolám teď rozhodně po jejím zdražení, řidiči celkem logicky namítají, že platit skrze dražší známku ještě více peněz za otravné (a drahé: spotřebují mnohem více paliva) stání na neprůjezdné dálnici či na jiné přehuštěné komunikaci, by nebylo férové. Jenže jiný způsob zajištění plynulosti dopravy na veřejných komunikacích než skrze cenovou, tedy tržní regulaci (typově vyšší cena za použití dálnice v dopravních špičkách), neexistuje.

Tu a tam se i u nás objevují nápady na úřední regulaci formou zákazu vjezdu do měst v různých dnech pro vozy se sudými a lichými SPZ. To však zavání omezováním základních svobod, protože bychom fakticky části společnosti zakazovali jezdit autem. Ve svobodném světě musí mít všichni každý den stejná práva a cenová regulace je z tohoto pohledu naprosto férová.

Očekávat od státního provozovatele silnic a dálnic tržní řešení je ovšem stejná utopie, jako očekávat od státu efektivní výstavbu či kvalitní organizaci a správu silniční sítě. Nabízí se také privatizace silnic a dálnic, ale i ta je pro establishment nepřípustným tabu. Což je bizarní vzhledem k tomu, že tržní řešení (respektive soukromí poskytovatelé služeb) ve srovnání s veřejnými/státními „službami“ fungují ve všech jiných oborech ekonomiky téměř perfektně.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud