Maňák: Vláda překročila Rubikon. EET na drobné podnikatele je nebezpečný útok na svobodu | info.cz

Články odjinud

Maňák: Vláda překročila Rubikon. EET na drobné podnikatele je nebezpečný útok na svobodu

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Poslanci po sáhodlouhých devíti měsících schválili novelu zákona, která ve 3. a 4. vlně uvaluje elektronickou evidenci tržeb mimo jiné na instalatéry, malíře, lékaře či advokáty; nemluvě o chovatelích velbloudů či kosmických dopravcích. Zavedení dalších vln EET je jednak důkazem tendence k zesilování kontroly podnikání, ale také současně dokladem absurdity vládní argumentace, která se zaštiťuje snahou o narovnávání podnikatelského prostředí.

Nejnovější kontrolní opatření proti další skupině podnikatelů je možné považovat za protržení bariér standardní demokratické politiky. Jde o překročení dalšího ekonomicko-politického, potažmo regulatorního Rubikonu.

Jistě, EET je kontroverzní opatření od samého začátku až do konce, od první až do té nejposlednější vlny. Ale zatímco v první a druhé fázi (restaurace, hotely, obchody) se snad ještě daly vystopovat záchvěvy konzistence s realitou (hotely, valná část restaurací, nemluvě o sámoškách či supermarketech používaly elektronické pokladny s účtenkami dávno před zavedením EET), v případě drobných živnostníků jde vskutku o střelbu (elektronickým) kanónem na komára.

Zavedení EET ve 3. a 4. vlně překročilo ty nejvzdálenější hranice přiměřenosti kontroly a otevřelo stavidla nedozírných možností zásahů státu do občanských a podnikatelských svobod. Z podnikatelů se nyní již téměř kompletně stávají „kontrolování podezřelí“. Paradoxem je, že za takového „podezřelého“ (jemuž se dopředu klade za vinu, že chce okrást vládu o poslední daňovou korunu) budou nově pokládáni i doktoři. A co je ještě paradoxnější, třeba i advokáti, tedy profesionálové v oblasti práva a tedy i všech zákonných povinností.

Po zavedení komplexní on-line kontroly všech podnikatelů, kteří teoreticky mohou přijít do styku s hotovými penězi od zákazníků (či pacientů), se ingerence státu do života občanů začínají povážlivě blížit kritické hranici. Každý státní atak vůči svobodě se rodí postupně, po menších krůčcích. Trend salámového odřezávání svobod je však neúprosný.

V tomto kontextu nemá příliš smysl analyzovat údajné přínosy zavedení EET, jimiž se organizátoři tohoto monstrózního kontrolního opatření veřejně zaštiťují. Údajné zvýšení daňových příjmů státu od obětí elektronické kontroly tržeb je zpochybnitelné. I když se úřady holedbají zvýšením výběru daní, jež (virtuálně) přičítají zavedení EET (v 1. a 2. vlně), nelze příčinnou souvislost s EET exaktně prokázat.

Žádný podnikatel neodvádí „daň z EET“, kterou by pak stát dokázal jasně detekovat a kvantifikovat. Poplatníci odvádějí DPH, daň z příjmů či spotřební daň. Přičítat – v situaci, kdy prudce roste ekonomika – meziroční zvýšení výběru té či oné daně zavedení EET, je metodicky nekorektní. Žádný státní úředník nemůže vědět, proč ten či onen podnikatel odvedl na dani více či méně. Přičemž je jasné, že u některých podnikatelů EET skutečně zafungovalo, u dalších ne; a u jiných třeba povede k ukončení živnosti. Sčítat jakékoliv „přínosy“ je matoucí.

Ve 3. a 4. vlně, kdy ostří elektronické sekery dopadne na menší podnikatele či živnostníky (dá-li se tímto výrazem označovat například lékař), nabývá fiskální argument nepřesvědčivé podoby. Předpoklad, že by příjmy státní kasy mohly znatelně stoupnout díky tomu, že malíři, instalatéři a elektrikáři s sebou po kšeftech budou vozit elektronickou pokladnu pro svoji vlastní evidenci, se jeví jako rozporuplný, až téměř absurdní.

Nad jedním z proklamovaných „přínosů“ EET je však nutno se ve světle nových skutečností zamyslet důkladněji. Údajné narovnání podnikatelského prostředí v ČR totiž působí jako ironie či nepovedený žert v situaci, kdy stát vyplácí dotace vybraným soukromým podnikům. Co čert nechtěl, tyto zvýhodňující dotace tečou také firmě či firmám ze svěřenského impéria předsedy vlády, který z pozice šéfa vládní strany a ministra financí v Česku prosadil zavedení elektronické evidence tržeb…

Argument o narovnání podnikatelského prostředí, tedy o zavedení dokonale férových a rovných podmínek pro všechny podnikatele formou uvalení EET, tím utrpěl fatální trhlinu, kterou nebude možné nikdy opravit. Pokud mocní podnikatelé či nejbohatší firmy dostávají evropské či národní dotace, které přímo zvýhodňují výrobu jejich komerčních produktů, pak řeči o narovnávání podmínek na trhu působí jednak jako výsměch a jednak jako účelová clona, která má obelstít ne příliš zvídavého diváka tuzemského politického soupeření.

Jinými slovy, je vskutku „úžasné“, když po spuštění 3. a 4. kontrolní vlny budou mít všichni instalatéři, malíři, elektrikáři, advokáti a doktoři dokonale stejné podmínky, či přesněji, budou mít státem do cesty hozenu stejnou překážku v podobě povinnosti sám sebe on-line kontrolovat… Ale i po uvalení EET na subjekty třetí a čtvrté vlny, si – Orwellovými slovy – někteří podnikatelé budou rovnější... Třeba ti, kteří dostávají 100 milionů korun na ryze komerční výrobní linku produkující toastový chleba.

Výrobní dotace pro vyvolené firmy jsou tak zásadním pokřivením podmínek pro podnikání, že je nemůže „narovnat“ ani zavedení té nejdokonalejší elektronické evidence tržeb. I kdyby stát nasadil ke každému drobnému podnikateli jednoho nonstop kontrolujícího úředníka, zůstane podnikatelské prostředí deformováno, dokud stát bude dotacemi a investičními pobídkami zvýhodňovat jednu část podnikatelů (většinou těch velkých a silných) na úkor ostatních.

EET je opakem dotací. Elektronická sebekontrola není pro podnikatele pomoc, nýbrž koule, kterou stát připevnil na nohu každého, kdo inkasuje hotovostní tržby. Je jasné, že hypermarket se s tímto závažím vyrovná snadno, zatímco koule připnutá na nohu samostatně výdělečně činného živnostníka se pro něho může stát smrtícím závažím. Dá se tedy říci, že zavedení EET v mnoha případech ještě prohloubilo propast mezi dotovanými (velkými) podnikateli a nedotovanými podnikateli, jimž stát zavedením EET zhoršil podmínky.

Závaží zvané EET může z nohy sejmout snad jen čas. Zásadní otázkou je totiž dlouhodobá udržitelnost systému elektronické kontroly tržeb. Jednak, rozšiřování EET na další a další skupiny ekonomicky aktivních subjektů vyžaduje nárůst státní administrativy, tedy počtu úředníků, jež musí stát platit z kapes daňových poplatníků.

Druhý aspekt je politický. Opozice již dopředu anoncovala záměr zrušit po příštích sněmovních volbách celou EET. Je tak dost dobře možné (nelze to vyloučit, i když tomu dnes průzkumy nenasvědčují), že po příštích volbách se zrušení (či změkčení) EET stane předmětem agendy nové vlády.

Pak teprve vyvstane zásadní, až téměř nerudovská otázka: Co s úředníky, přijatými do státních služeb za účelem elektronické kontroly obyvatelstva…? Co s drahými IT systémy, nakoupenými na udržování kontroly v chodu? Ta část veřejnosti, která se ještě nenechala opít sladkými koblihami či zvýhodněným jízdným na vlak, se zatím může utěšovat tím, že se EET ještě nevztahuje na všechny obyvatele, ale „jen“ na téměř všechny podnikatele…  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud