Maňák: Vláda zapomněla na rodiny s dětmi. Na vše ostatní bohatý stát peníze má | info.cz

Články odjinud

Maňák: Vláda zapomněla na rodiny s dětmi. Na vše ostatní bohatý stát peníze má

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Koaliční drama kolem plánu na neférové zvýšení rodičovského příspěvku neutichá. Naopak, zamotává se s tím, jak si vládní šéfové začínají uvědomovat neudržitelnost původního záměru navýšit částku jen pro rodiny, kterým se dítě narodí počínaje lednem 2020. Příkladem budiž výrok premiéra Andreje Babiše o tom, že si dotyční ministři neuvědomili, že to je vlastně nespravedlivé.

Naopak rodiče miminek a malých capartů si neférovost uvědomili velmi dobře a dali ji najevo tak silně, že se koalice začala chytat za hlavu, co že to vůbec chtěla provést.

Připomeňme na úvod, že stát dnes přerozděluje příspěvek v celkové výši 220 tisíc korun na dítě a vláda se zavázala zvýšit tuto částku o 80 tisíc. Jenže komu? Současné koaliční pnutí vyvolal záměr dát víc jen rodičům dětí narozených po prvním lednu 2020. Ale jak tohle vysvětlil mamince, která porodí poslední prosincový den? 

Hlavní vládní argument pro selektivní (a zjevně nespravedlivé) navýšení „rodičáku“ spočívá v tom, že stát údajně nemá peníze, aby příspěvek navýšil všem. Respektive, že vláda neví, kde na to vzít. Tato selektivní varianta by stála zhruba tři miliardy korun a samotný „argument“ je proto hoden pozastavení.

Pravda je totiž taková, že tuzemský státní rozpočet již několik let nouzí netrpí. Peněz je (díky silnému růstu ekonomiky) ve státní kase více než dost; plán pro letošek je závratných 1505 miliard korun. Jde jen o to, jak s nimi politici nakládají. Nelze než opětovně zdůraznit, že příjmy (a samozřejmě i výdaje) státní kasy v posledních letech rostly nevídaně. Vždyť loni výdaje státu poskočily o 120 miliard a v roce letošním mají nabobtnat dokonce o 141 miliard korun.

A v této „kritické“ finanční situaci naše – více méně socialistická – vláda zjistila, že už nemá ani několik miliard korun na férové (nikoli selektivní) zvýšení příspěvku všem rodinám s malými dětmi. Přitom zůstává už 12 let stejný. O to větším paradoxem je, že se při masivním zvyšování výdajů přerozdělovaných státem „zapomnělo“ (nikoliv ale vinou skutečné zapomnětlivosti) právě na rodiny s malými dětmi.

Poslední vlády, kde měl Babiš klíčové slovo, stihly během zhruba pěti let svého dosavadního působení například navýšit počet státních zaměstnanců o 30 tisíc, což s sebou neslo a nese nemalé náklady. Bylo by asi nošením dříví do lesa připomínat miliardy na dotování projektů typu Čapích hnízd, desítky miliard do zemědělství a pseudoekologie typu biopaliv sycených řepkou olejkou. Nemluvě například o nedávno přiklepnutých miliardách na slevy jízdného pro část populace (netýká se však rodin s malými dětmi). Samostatnou kapitolou je poměrně razantní navyšování starobních penzí (zde ovšem budiž řečeno, že penzisté si své důchody „předplatili“ v rámci průběžného systému) či jiných dávek. A mohl bych pokračovat... Proti tomu stojí průměrné tuzemské rodiny s dětmi, pro které se už takové zdroje nenašly.

Ve světle vládního výdajového rozhazování se rodiny s malými dětmi zkrátka mohou po právu cítit – mírně řečeno – upozaděny. Chtělo by se téměř říci, že budoucnost Česka patří spíše úředníkům, řepce olejce a nepotřebným dotovaným programům, nikoliv dětem či mladším generacím.

ČSSD, jejíž ministryně Maláčová má kvůli „rodičáku“ máslo na hlavě, jelikož dříve slíbila jeho celoplošné zvýšení, oprášila za účelem získání dalších peněz i myšlenku bankovní daně. Jenže tu odmítá premiér Babiš. Ne že by na to banky neměly, jenže to je „řešení“, které nahrává další přerozdělovací marnotratnosti, neefektivitě a pokušení uplácet další voličské skupiny.

Zvyšovat či zavádět nové daně v situaci, kdy státní kasa „přetéká penězi“, je ekonomicky neobhajitelné. Jestliže v dnešní situaci vláda tvrdí, že nemá peníze na systematickou podporu rodin s nejmenšími dětmi, dokazuje tím, že její politika nesahá ani k horizontu nejbližších voleb. Současně to vypovídá cosi nelichotivého o schopnosti koncepčně a promyšleně nakládat s veřejnými prostředky.

Maláčová nakonec přemýšlí nad třemi variantami, jejichž detaily neznáme. A příští týden jde na vládu s návrhem, který vyhodnotí jako nejvíce obhajitelný před koaličním partnerem.

Cílem tohoto textu není orodovat za sociální dávky a rodičovský příspěvek. Rodiny by v Česku měly být schopny žít a přivádět na svět děti nezávisle na dobrodiní státu a dávkách. Mít děti je soukromé rozhodnutí každého z nás. A nemůže při něm přeci hrát roli to, zda právě vládne růžová či bleděmodrá koalice, natož očekávaná výše příjmů státního rozpočtu či jeho deficitu. Jestliže tomu tak není, tedy, jestliže ekonomická situace rodin s malými dětmi je fatálně závislá na politickém rozhodnutí a výši „rodičáku“, svědčí to o ne zrovna povzbudivém ekonomickém vývoji Česka.

Asi nepřekvapí, že Babiš vinu za antisociální a neférové vládní přemítání o selektivní „rodičovské“ hodil na ČSSD a pod tlakem občanské nespokojenosti už vítězoslavně naznačil, že on problém „do konce května“ vyřeší tak, aby na zvýšený příspěvek dosáhly i všechny rodiny, které už dávku pobírají. Nezbývá tedy než napjatě vyčkat, z jakých zdrojů či jakým kouzlem se vládě podaří onu chybějící sumu pro férové zvýšení rodičovského příspěvku vyčarovat. A přitom hádat, kdo si za tento „úspěch“ dokáže připsat největší zásluhu.

„Rodičák“ stoupne na 300 tisíc, ne všem. Maláčová zmínila pleny pro Babiše>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud