Budoucnost penzijního systému je ponurá. Stát zvyšuje dluhy a podlamuje přirozený růst ekonomiky

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Sněmovna nakonec velkou většinou odhlasovala další nadstandardní zvýšení důchodů, když opětovně prolomila tzv. valorizační pravidlo, tedy přihodila na misku penzijních vah o 300 korun více, než vyžadoval zákon. Valorizační vzorec přitom každému příjemci penzí přiřkl navýšení v průměru „jen“ o 458 korun od ledna příštího roku. Ne snad, že by šlo o jev ojedinělý. Nad rámec valorizace se přidávalo i dříve. Nyní k tomu dochází v situaci, kdy důchodový účet je v minusu a státní rozpočet v propastném deficitu.

Základní protiargumentace je jasná: na zvýšení penzí nad rámec valorizace nejsou prostředky. Penzijní systém je – samozřejmě i vlivem pandemických restrikcí – v minusu. Tzv. důchodový účet byl naposled v plusu (16 miliard korun) na konci roku 2019. Od té doby je permanentně záporný, na konci letošního června činil důchodový deficit devět miliard korun. Je zajímavé, že deficity na penzijním účtu nevznikají propadem v příjmech, jež do penzijního systému odvádějí poplatníci; ty jsou oproti loňsku vyšší. Problém je v tom, že výdaje na důchody (za letošní rok mají dosáhnout 535 miliard korun) rostou rychleji než příjmy.

Argument o nedostatku prostředků na zvyšování penzí je tedy relevantní. Penze jsou a zřejmě i příští rok budou zvyšovány „na dluh“, tedy za cenu prohloubení deficitu státního rozpočtu. Na druhou stranu, deficit vládní kasy je i bez dopadů důchodové valorizace tak vysoký (letos to má být minus 500 miliard, v příštím roce dalších minus 390 miliard korun), že se v něm třistakorunové přilepšení k důchodům (respektive jeho dopady) ztratí...

Bolestivé zvýšení

Výdaje na nadstandardní zvýšení důchodů jsou odhadovány na zhruba 11 miliard korun, což není zanedbatelná částka. Mnozí však také vidí to, že stát vynakládá desítky miliard na kontroverznější záležitosti, než je přídavek důchodům. Objevuje se také argument, že je chyba v plošnosti „nadvalorizačního“ navýšení, jelikož penzistům chudším, ani těm s příjmem kolem průměru, ono navýšení v podobě tří stokorun měsíčně příliš nepomůže. Stejně jako nepomůže těm, kteří se potýkají s abnormálními náklady na bydlení. S tím, že pro státní rozpočet bude naopak i relativně malé navýšení značně bolestivé. I tento argument je věcně racionální. Na druhou stranu, tuzemské penze stále v rámci EU patří mezi ty relativně nižší, i když by se dalo diskutovat o tom, zda má být výše důchodu poměřována s čistou či hrubou průměrnou mzdou, stejně jako o nespočtu dalších ekonomických ukazatelů v různých zemích.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • V jaké formě by dával příspěvek za každé vychované dítě největší smysl?
  • Co se stalo z valorizační klauzule?
  • Co by politici měli udělat pro zlepšení systému penzí?
sinfin.digital