KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když v létě vyšlo pilotní číslo našeho Magazínu I s Romanem Prymulou na obálce coby šéfem junty v černém, bylo to myšleno jako nadsázka. Aranžmá úterního projevu (nyní již) ministra zdravotnictví Prymuly, které jako by onu koláž – včetně „betlému“ dalších postav – kopírovalo, už jako žádná ironie nepůsobilo. Byl to spíš pokus přebít zoufalý dojem z premiéra Babiše ještě silnějším záporným pocitem: strachem ze smrti.
„Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně musí být silný.“ Proto se lidé jako Zeman, Babiš či Klaus dokázali tak dlouho držet u moci, přestože vzbuzovali hromadu negativních reakcí. Nebo spíš právě proto. Tentokrát to ale premiérův PR tým přehnal. Výmluvy ve stylu, že předseda vlády nic neví, nic nerozhodl a za všechno mohou neposlušní občané a nezodpovědná opozice, se daly čekat a také na ně došlo. Ale nasadit „mystérium smrti“? Něco takového v historii České republiky nepamatujeme.
Rejstřík metod Babišových marketérů, jak překrýt premiérovy chyby, je tradičně široký. I během koronakrize sahal od odvádění pozornosti na jiná témata, přes omílání dílčích pozitivních zpráv, normální lhaní, fňukání, masku „opuštěného štěněte“, infantilní „Čau lidi!“, až k přechodu do útoku. Tohle je ovšem novinka.
Zpětně není až tak těžké zrekonstruovat, co bylo záměrem úterního vystoupení ve stylu plukovnicko-zdravotnické junty. Premiér má průšvih jako vrata, obvyklé prostředky už nefungují a je potřeba přijít s větším kalibrem. A co uděláme, když má předseda vlády na svědomí stovky pacientů, kteří zemřeli i kvůli předvolebnímu odkládání nepopulárních opatření? Přeci vyděsíme lidi, že by mrtvých mohlo být ještě mnohem víc! Ve stínu tak masivní hrozby se Babišova chyba začne jevit jako nepodstatná.
