Místo „Čau lidi!” nekrofilie? Babišův marketing sáhl po mystériu smrti

Martin Schmarcz

15. 10. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když v létě vyšlo pilotní číslo našeho Magazínu I s Romanem Prymulou na obálce coby šéfem junty v černém, bylo to myšleno jako nadsázka. Aranžmá úterního projevu (nyní již) ministra zdravotnictví Prymuly, které jako by onu koláž – včetně „betlému“ dalších postav – kopírovalo, už jako žádná ironie nepůsobilo. Byl to spíš pokus přebít zoufalý dojem z premiéra Babiše ještě silnějším záporným pocitem: strachem ze smrti.

„Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně musí být silný.“ Proto se lidé jako Zeman, Babiš či Klaus dokázali tak dlouho držet u moci, přestože vzbuzovali hromadu negativních reakcí. Nebo spíš právě proto. Tentokrát to ale premiérův PR tým přehnal. Výmluvy ve stylu, že předseda vlády nic neví, nic nerozhodl a za všechno mohou neposlušní občané a nezodpovědná opozice, se daly čekat a také na ně došlo. Ale nasadit „mystérium smrti“? Něco takového v historii České republiky nepamatujeme.

Rejstřík metod Babišových marketérů, jak překrýt premiérovy chyby, je tradičně široký. I během koronakrize sahal od odvádění pozornosti na jiná témata, přes omílání dílčích pozitivních zpráv, normální lhaní, fňukání, masku „opuštěného štěněte“, infantilní „Čau lidi!“, až k přechodu do útoku. Tohle je ovšem novinka.

Zpětně není až tak těžké zrekonstruovat, co bylo záměrem úterního vystoupení ve stylu plukovnicko-zdravotnické junty. Premiér má průšvih jako vrata, obvyklé prostředky už nefungují a je potřeba přijít s větším kalibrem. A co uděláme, když má předseda vlády na svědomí stovky pacientů, kteří zemřeli i kvůli předvolebnímu odkládání nepopulárních opatření? Přeci vyděsíme lidi, že by mrtvých mohlo být ještě mnohem víc! Ve stínu tak masivní hrozby se Babišova chyba začne jevit jako nepodstatná.

Stačí si připomenout známý výrok, že „smrt jedince je tragédie, smrt milionu statistika.“ Prostě vyšší bere. Ostatně všímá si toho v úterním komentáři i kolega Bohumil Pečinka, když píše, že Prymulovo vystoupení bylo „otřesnou ukázkou toho, jak chce vláda získat zpět autoritu – děsit lidi obrazy smrti.“ Vinu ze sebe ale premiér nesmyje, i když může doufat, že vystrašením občanů, že může být řádově hůř, dosáhne toho, že aspoň v první fázi zapomenou na jeho selhání. Někdo ho možná ve fázi dvě bude vnímat i jako zachránce tisíců občanů, když ho nebude soudit podle jeho skutečného jednání, ale podle velikosti hypotetické tragédie.

Může to fungovat? Nepochybně. Jde o tak silný zážitek, že prostě není možné, aby nevyvolal prudké emoce – a s těmi Babiš a jeho tým umějí nakládat daleko lépe než s realitou. Stane se zhruba toto: ti, kdo šéfa ANO nemají rádi, se od něj o to více odvrátí, jeho sympatizanti se k němu naopak přimknou. A to je cíl. Babiš už nemá kde brát nové voliče, musí si za každou cenu podržet své, kteří začali odpadat právě kvůli neschopnosti, kterou ukázal během současné krize.

Když neumíte ochránit lidi, máte jedinou šanci, jak přesto zůstat vítězem. Vystrašit je, aby zapomněli, jak špatně jste si dosud vedli, a drželi vám palce, abyste to teď nějak zvládli. Když už je jasné, že nebude líp, musejí se lidé aspoň bát, že by mohlo být hůř. Marketing založený na mystériu smrti může zabrat, ale za jakou cenu? Lze v použití marketingových prostředků zajít ještě dál? Doufám, že ne. Silnější než mystérium smrti je už jen smrt sama.

SDÍLET