Místo „Čau lidi!” nekrofilie? Babišův marketing sáhl po mystériu smrti

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když v létě vyšlo pilotní číslo našeho Magazínu I s Romanem Prymulou na obálce coby šéfem junty v černém, bylo to myšleno jako nadsázka. Aranžmá úterního projevu (nyní již) ministra zdravotnictví Prymuly, které jako by onu koláž – včetně „betlému“ dalších postav – kopírovalo, už jako žádná ironie nepůsobilo. Byl to spíš pokus přebít zoufalý dojem z premiéra Babiše ještě silnějším záporným pocitem: strachem ze smrti.

„Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně musí být silný.“ Proto se lidé jako Zeman, Babiš či Klaus dokázali tak dlouho držet u moci, přestože vzbuzovali hromadu negativních reakcí. Nebo spíš právě proto. Tentokrát to ale premiérův PR tým přehnal. Výmluvy ve stylu, že předseda vlády nic neví, nic nerozhodl a za všechno mohou neposlušní občané a nezodpovědná opozice, se daly čekat a také na ně došlo. Ale nasadit „mystérium smrti“? Něco takového v historii České republiky nepamatujeme.

Rejstřík metod Babišových marketérů, jak překrýt premiérovy chyby, je tradičně široký. I během koronakrize sahal od odvádění pozornosti na jiná témata, přes omílání dílčích pozitivních zpráv, normální lhaní, fňukání, masku „opuštěného štěněte“, infantilní „Čau lidi!“, až k přechodu do útoku. Tohle je ovšem novinka.

Zpětně není až tak těžké zrekonstruovat, co bylo záměrem úterního vystoupení ve stylu plukovnicko-zdravotnické junty. Premiér má průšvih jako vrata, obvyklé prostředky už nefungují a je potřeba přijít s větším kalibrem. A co uděláme, když má předseda vlády na svědomí stovky pacientů, kteří zemřeli i kvůli předvolebnímu odkládání nepopulárních opatření? Přeci vyděsíme lidi, že by mrtvých mohlo být ještě mnohem víc! Ve stínu tak masivní hrozby se Babišova chyba začne jevit jako nepodstatná.

Restaurační lockdown je existenční hrozba a temné poselství pro rozpočty

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital