KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | O tom, že v posledních letech žijeme v době „na rozhraní“, v době, kdy se komplexní západní společnost ocitla v kritické fázi vývoje, během níž takříkajíc „za pochodu“ dochází k jejím četným proměnám a staré jistoty přestávají platit, není, myslím, sporu. Jsou to změny, které se týkají nejen politiky, ekonomiky, demografického vývoje nebo klimatu, ale také, v neposlední řadě, médií a jejich dopadu na společnost.
Máloco svědčí o proměně mediálního světa tak jako zdánlivě nenápadná zpráva, že Andrew Ferguson Neil opustil po dvou desítkách let hlavní britskou zpravodajskou stanici BBC a vzápětí byl jmenován šéfem ambiciózního projektu s názvem GB News. Jednasedmdesátiletý Neil, legenda britské žurnalistiky, jenž v minulosti působil v různých, vesměs vedoucích pozicích v The Sunday Times, v Daily Mail či jako šéf Press Holdings, mezi jehož tituly patří například prestižní konzervativní časopis Spectator, byl přitom v posledních letech jednou z nejvýraznějších tváří BBC. Ta jeho odchodem ztrácí důležitého člověka a nemůže to pro ni být nijak uklidňující, přestože Neil podle svých slov odchází budovat stanici, která by měla být „američtější“ a má konkurovat hlavně soukromé Sky (kde mimochodem v osmdesátých letech taktéž působil). Neil mluví i o tom, že jde o „nejrajcovnější projekt“, do jakého se kdy pustil, a o největší událost na britské mediální scéně za posledních dvacet let, což přirozeně ohrožuje nejen zmíněnou Sky, ale i samotnou BBC.
I když ponecháme stranou, že poněkud nadsazuje a snaží se dělat svým vyjádřením nové pravicové stanici, jež by měla vysílat už od ledna, reklamu, jde v britském mediálním světě o vcelku mimořádnou věc. Celou záležitost je třeba zasadit do širšího, nejprve britského a poté i světového kontextu. Pravda je taková, že Neil odchází ve chvíli, kdy se to BBC zoufale nehodí. V posledních letech a měsících sílí tlak, jemuž stanice musí čelit, a to jak ze strany stále méně spokojených diváků a posluchačů, kteří mají pocit, že její zpravodajství ztrácí kontakt s realitou, tak ze strany premiéra Borise Johnsona a jeho vlády. Sám Johnson se vyjádřil jednak v tom smyslu, že by mělo dojít k „dekriminalizaci neplatičů televizních poplatků“, na nichž je BBC z nemalé části závislá, a navíc před loňskými volbami do parlamentu zakázal svým ministrům účast v oblíbeném pořadu Today (v rozhlasovém BBC Radio 4), což byl pro vedení stanice jasný signál, že se s ním chystá do „války“. To není žádný důvod k radosti; válčit s Johnsonem znamená problém, o čemž už se přesvědčili mnozí jiní velcí hráči na britské politické, ekonomické i mediální scéně a pro málokoho z nich to skončilo dobře.
