Nová doba mediální aneb Když Andrew Neil opouští BBC, budou se dít věci

Martin Kovář

09. 10. 2020 • 16:30
KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | O tom, že v posledních letech žijeme v době „na rozhraní“, v době, kdy se komplexní západní společnost ocitla v kritické fázi vývoje, během níž takříkajíc „za pochodu“ dochází k jejím četným proměnám a staré jistoty přestávají platit, není, myslím, sporu. Jsou to změny, které se týkají nejen politiky, ekonomiky, demografického vývoje nebo klimatu, ale také, v neposlední řadě, médií a jejich dopadu na společnost.

Máloco svědčí o proměně mediálního světa tak jako zdánlivě nenápadná zpráva, že Andrew Ferguson Neil opustil po dvou desítkách let hlavní britskou zpravodajskou stanici BBC a vzápětí byl jmenován šéfem ambiciózního projektu s názvem GB News. Jednasedmdesátiletý Neil, legenda britské žurnalistiky, jenž v minulosti působil v různých, vesměs vedoucích pozicích v The Sunday Times, v Daily Mail či jako šéf Press Holdings, mezi jehož tituly patří například prestižní konzervativní časopis Spectator, byl přitom v posledních letech jednou z nejvýraznějších tváří BBC. Ta jeho odchodem ztrácí důležitého člověka a nemůže to pro ni být nijak uklidňující, přestože Neil podle svých slov odchází budovat stanici, která by měla být „američtější“ a má konkurovat hlavně soukromé Sky (kde mimochodem v osmdesátých letech taktéž působil). Neil mluví i o tom, že jde o „nejrajcovnější projekt“, do jakého se kdy pustil, a o největší událost na britské mediální scéně za posledních dvacet let, což přirozeně ohrožuje nejen zmíněnou Sky, ale i samotnou BBC.

I když ponecháme stranou, že poněkud nadsazuje a snaží se dělat svým vyjádřením nové pravicové stanici, jež by měla vysílat už od ledna, reklamu, jde v britském mediálním světě o vcelku mimořádnou věc. Celou záležitost je třeba zasadit do širšího, nejprve britského a poté i světového kontextu. Pravda je taková, že Neil odchází ve chvíli, kdy se to BBC zoufale nehodí. V posledních letech a měsících sílí tlak, jemuž stanice musí čelit, a to jak ze strany stále méně spokojených diváků a posluchačů, kteří mají pocit, že její zpravodajství ztrácí kontakt s realitou, tak ze strany premiéra Borise Johnsona a jeho vlády. Sám Johnson se vyjádřil jednak v tom smyslu, že by mělo dojít k „dekriminalizaci neplatičů televizních poplatků“, na nichž je BBC z nemalé části závislá, a navíc před loňskými volbami do parlamentu zakázal svým ministrům účast v oblíbeném pořadu Today (v rozhlasovém BBC Radio 4), což byl pro vedení stanice jasný signál, že se s ním chystá do „války“. To není žádný důvod k radosti; válčit s Johnsonem znamená problém, o čemž už se přesvědčili mnozí jiní velcí hráči na britské politické, ekonomické i mediální scéně a pro málokoho z nich to skončilo dobře.

BBC čekají v brzké době nevyhnutelné změny. Její nový šéf, třiapadesátiletý Tim Davie, který vystřídal (po sedmi letech) Tonyho Halla, má být tím, kdo jí dá „novou tvář“ a učiní ji atraktivní či alespoň přijatelnou pro diváky, kteří se od ní v posledních letech odvrátili. Davie, jenž v BBC stoupal v řídících funkcích až na vrchol od roku 2005, by mohl očekávání vlády i části veřejnosti dostát; v devadesátých letech působil jako přední konzervativec v londýnském obvodu Hammersmith a ani dnes není žádným „sluníčkářem“; to, že se nebojí sáhnout do zavedených pořádků, pak během své kariéry prokázal hned několikrát. Bude na to mít přibližně rok, v roce 2021 totiž Johnsonův kabinet bude vybírat nového předsedu rady BBC a co bude dál, se uvidí právě podle Davieho výsledků. 

Problém, která má BBC, se ale zdaleka netýká jenom jí, známe ho třeba i z České republiky. Hlavní britská televizní a rozhlasová stanice je zkrátka už dlouho konzervativní, nikoli ovšem v politickém slova smyslu, to ani náhodou, spíše ve smyslu až příliš tradiční, nemoderní, nepružná, nenápaditá, „uvízlá maximálně v devadesátých letech minulého století“, jak se vyjádřil jeden z britských zákonodárců, takže prakticky vůbec neoslovuje mladou generaci. Navíc je „proklatě drahá“, jak řekl pro změnu premiér a, jak čteme z jeho výroků mezi řádky, nenápadně protivládně, tj. protikonzervativně (tentokrát už v politickém slova smyslu) naladěná. 

Nestrannost BBC, jež byla dlouhá desetiletí v Británii i v zahraničí legendární, zpochybňují, zatím spíš nepřímo, nejen ministerský předseda a další členové vlády, ale i část diváků a posluchačů. Zejména v čase tvrdé brexitové kampaně v roce 2016 a v době následných tahanic o to, zda k odchodu země z EU dojde, či nikoli, měli jeho stoupenci po mém soudu do jisté míry oprávněný dojem, že BBC tu méně, tu více straní jejich protivníkům. Tehdy s tím ovšem nemohli prakticky nic dělat.

Drtivé vítězství toryů ve volbách na konci loňského roku ale situaci změnilo. Premiér Johnson je „střelec“, který se nebojí žádného konfliktu, a pokud cítí podporu veřejnosti – jako že ji, pokud jde o BBC, nemůže necítit – dokáže jít tvrdě za svým. Navíc má pravdu; pokud byste totiž nějaký čas sledovali čistě BBC, udělali byste si o „zemi za Kanálem“ jinou představu, než jaká ve skutečnosti je, a to je špatně. „Veřejnoprávní“ televize by měla realitu prezentovat co nejnezaujatěji a nepředpojatě, netendenčně, i když se tato realita jejím redaktorům a jejímu vedení nemusí líbit. Velká část diváků, kteří ji sledují, by v žádném případě neměla mít pocit, že se dívá na zpravodajství tak trochu „z jiného světa“. Když už píšu o předpojatosti BBC, stačí si připomenout očividný šok, jemuž někteří redaktoři, moderátoři a komentátoři BBC propadli poté, co vešel ve známost oficiální výsledek referenda o brexitu, stejně jako patrnou nechuť některých z nich při komentování výsledků parlamentních voleb v loňském roce.

Jak už jsem řekl, nejedná se pouze o problém BBC. Například ve Spojených státech vláda (ani veřejnost) ale tuto záležitost řešit nemusí, žádná veřejnoprávní televize tu totiž neexistuje. Stávající velké televizní stanice, například CNN či Fox News, otevřeně sympatizují s tou či onou stranou tak nepokrytě, že to diváka z našich končin, který není se situací obeznámen, dost možná zaskočí. Jeden z mých přátel, před rokem 1989 disident, se u piva, které jsme si po dlouhé době dali, vyjádřil na adresu CNN značně nelichotivě, když komentoval míru „manipulace“ dnes a v osmdesátých letech. Píšu to jako ilustraci toho, že názor, že televiznímu a rozhlasovému zpravodajství nelze věřit, se zkrátka objevuje, což není dobrá zpráva, a to nejen pro dotčená média a jejich šéfy. 

Výše zmíněný nový generální ředitel BBC Tim Davie si to nepochybně uvědomuje. Ve svém projevu při nástupu do funkce uvedl, že „ani BBC nemá nezcizitelné právo na existenci“. Slyšíte to? Ani BBC, zpravodajská legenda, „nemá nezcizitelné právo na svoji existenci“, pokud nepůjde s dobou a nezmění se/nezmodernizuje se do té míry, aby ji sledovala a rozuměla jí většina diváků a posluchačů. To není výrok některého z ostrých kritiků, to jsou slova jejího generálního ředitele.

Učinit televizní a rozhlasovou stanici, jako je BBC, „oblíbenou“ či „populární“, samozřejmě není snadné, neboť tu primárně není od toho, aby „bavila“. Jednoduše nelze dosáhnout ani toho, aby ji většina lidí vnímala jako politicky nestrannou. Dnešní svět je dramaticky rozdělen, rozpolcen, o čemž svědčí jak poměrně nedávná a již zmíněná brexitová kampaň, máme-li zůstat v Británii, tak současné prezidentské volby ve Spojených státech či dlouhodobá situace v České republice, abych uvedl alespoň několik příkladů. Dosáhnout toho, aby žádná z obou proti sobě stojících stran neměla pocit, že je diskriminovaná či upozaďovaná, prakticky nejde; lze se o to nicméně alespoň pokusit. 

Jak na to nové vedení BBC půjde, teprve uvidíme, výše citované prohlášení Tima Davieho i jeho některé další výroky ale naznačují, že určitou představu má. K jejímu naplnění však bude muset nejen přimět své zaměstnance, což nebude v tak konzervativní instituci, jako je BBC, snadné, ale hlavně dát nové, moderní „BBC 21. století“ nějakou tvář či spíše nějaké konkrétní tváře. Andrew Ferguson Neil by se jako jedna z takových tváří doslova „nabízel“, kdyby ovšem neohlásil svůj odchod ke konkurenci. Jeho rozhodnutí odejít tak může být pro insidery i pro ty, kteří se o mediální svět zajímají „zvenčí“, jasný signál, že on už takové proměně BBC nevěří. Pokud by to tak bylo, bylo by to zlé nejen pro BBC samotnou, ale i pro všechny, pro něž tato stanice velmi dlouho „něco“ znamenala, i pro média jako celek včetně těch našich, třebaže by se na první pohled mohlo zdát, že se jich to nijak netýká. Není to pravda. Z Londýna je v tomto ohledu do Prahy velmi blízko. Blíž, než si myslíme.

SDÍLET