KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Podpisem prezidenta byla i v Česku definitivně uvedena v život poměrně novátorská povinnost státu vydávat ročně na obranu částku ve výši minimálně 2 procent HDP. Takto pevně zakotvená výdajová povinnost s sebou nese potenciál potřebného dynamického modernizačního přezbrojení tuzemské armády, ale současně také mnohá rozpočtová, respektive finanční rizika, která mají co dělat s celkově chřadnoucím stavem veřejných financí.
Prezident Petr Pavel podepsal příslušný zákon, v platnost tak vstupuje povinnost vlády dávat na obranu 2 % HDP, a to již v rámci rozpočtu na rok 2024. Je zajímavé, že v dnešní napjaté době schválení tohoto nového principu poněkud zapadlo, i když jde o fatální záležitost, či dokonce o průlom do zaběhnutých mechanismů a pravidel. Nezastíraným záměrem ukotvení „dvouprocentní klauzule“, která plyne ze závazků Česka vůči Severoatlantické alianci, jejímž jsme už téměř čtvrt století členem, je zvýšení výdajů na obranu.
Je férové zmínit, že takto pevně ukovaný nový mandatorní závazek k vyšším obranným výdajům přichází v ekonomicky a rozpočtově nejhorší možné době. Shrňme si základní, varovná fakta. Státní dluh dosáhl 3 biliony korun (přičemž hranici 2 bilionů překročil teprve na konci roku 2020, tedy před necelými 3 lety). Deficit státního rozpočtu na letošní rok, Fialovou vládou optimisticky naplánovaný na 295 miliard korun, přitom směřuje v krutě pesimistické realitě k překročení absolutního „deficitového“ rekordu. „Hrdým držitelem“ toho dosud platného z roku 2021 je vláda Andreje Babiše, která tehdy do rozpočtového „futra“ zasekla sekeru téměř 420 miliard.
