Schmarcz: Konsolidační banka 2.0? Z ČNB se může stát tiskárna peněz pro vybrané | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Konsolidační banka 2.0? Z ČNB se může stát tiskárna peněz pro vybrané

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V nouzovém stavu se rodí různé nápady. Popřípadě ožívají návrhy, jež byly „u ledu“, ale v rámci pandemické legislativní horečky náhle mají šanci. Takto ve středu vláda protlačila sněmovnou právo České národní banky kupovat dlouhodobé státní dluhopisy – neboli „tisknout“ peníze. Je v něm ovšem skryté riziko, že to povede i ke kupování soukromých dluhů. Z centrální banky by se pak stal bankomat pro vybrané.

Česká národní banka už dlouho chtěla posílit své pravomoci o možnost nakupovat dlouhodobé dluhopisy vydávané různými institucemi a státem. Procesu, kdy centrální banka takto kryje veřejný dluh, se eufemisticky říká „kvantitativní uvolňování“, hovorově (a daleko přesněji) „tištění peněz“. K tomuto instrumentu ráda sahá Evropská centrální banka i americký Fed. Právě takto v časech krize pumpují hotovost do chřadnoucích ekonomik.

Kvantitativní uvolňování má mezi ekonomy zastánce i kritiky, přičemž ti druzí upozorňují zejména na hrozbu inflace a růstu veřejného zadlužení. V českém případě je ve srovnání s USA a eurozónou potíž v tom, že jsme malou zemí a koruna pouze lokální měnou. Inflace a deficit tak mohou mít daleko horší dopady. Už nyní koruna vůči euru znatelně padá právě proto, že je slabší. Když dva dělají totéž, není to zkrátka totéž a „na velikosti záleží“.

Nicméně pokud jde o právo ČNB kupovat státní dluhopisy, stále se pohybujeme v koridoru politicky i ekonomicky možného. Pravicová opozice deklarovala, že se „skřípějícími zuby“ je ochotna novelu podpořit, pokud z ní zmizí ona možnost kupovat i ryze privátní dluhy. Proč ta ochota slevit z dlouhodobých politických principů? Jednoduše proto, že se ODS a další strany zoufale snažily zabránit tomu, aby centrální banka směla pomáhat z bryndy vybraným korporacím, což bychom nakonec zaplatili my všichni.

Představte si, že máte firmu s desítkami miliard dluhů, klesají vám zisky, nikdo už vám nepůjčí, a ještě hrozí, že banky zesplatní úvěry, které u nich máte. Ale zázraky se dějí. Když vydáte pořádnou emisi dlouhodobých dluhopisů třeba s polovičním úrokem, než by stála komerční půjčka, a podaří se vám je udat ČNB (na trhu by si je totiž nikdo nekoupil), máte vyhráno. Splatíte staré dluhy a ještě vám zbude levný kapitál. Obdobně vás centrální banka bude moci zachránit intervenčním nákupem vašich bezcenných akcií.

O tom, že by v rámci boje s koronavirem mohla pomoci některým firmám, už se vláda zmínila (mluvilo se o aerolinkách Smartwings), nesetkalo se to ale s kladnou odezvou. Česká národní banka tak ovšem může učinit diskrétně. Vládní poslanci totiž zamázli návrh opozice, aby měla povinnost o těchto transakcích informovat. Kdyby podniky zachraňovala vláda a na krytí těchto operací vydala státní dluhopisy, jež by následně ČNB koupila, alespoň bychom to věděli. Takto nesmíme ani vědět.

Guvernér ČNB Jiří Rusnok během debaty o novele řekl: „Rozhodně žádné zombie podniky nakupovat a udržovat při životě nebudeme.“ Na to předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek opáčil: „No ale když nic takového dělat nebudete, tak proč to chcete mít v tom zákoně? Protože když vám ten instrument dáme, co kdybyste to náhodou udělali?“ Je to tvrzení proti tvrzení. Někdo může mezi řádky číst, že tedy ČNB tyto nákupy fakticky dělat smí, jiný může vzít za vděk ujištěním, že rozšířená práva využije jen pro plnění svých zákonem daných úkolů. Faktem ale je, že bude jen na rozhodnutí centrální banky, jaké dluhopisy či akcie privátních korporací případně nakoupí. A logika velí, že půjde o ty velké, tzv. strategické, ale zároveň dražší.

Pokud má jít o standardní nástroj měnové a cenové politiky, nikoli o dočasnou možnost, jak tahat z problémů třeba i soukromé společnosti, tak proč jsou tyto kompetence časově omezeny jen do konce příštího roku a proč se nesmí veřejnost dozvědět, komu případně ČNB pomohla? To zkrátka vypadá až příliš účelově. A kdyby centrální banka opravdu vytahovala z problémů „strategické“ soukromé firmy, šlo by nakonec o klasickou socializaci ztrát a privatizaci zisků. Šťastlivcům by zůstaly očištěné firmy, všem občanům dluhy a inflace.

Pamětníci vědí, jakým průšvihem a ohromnou černou dírou na peníze se stala Konsolidační banka, do níž Klausova vláda házela transformační dluhy, nedobytné pohledávky a nepovedené privatizace. Máme tu Konsolidační banku verzi 2.0? Možná se to nestane a ČNB provede pouze korektní operace. Hlasitě varovat, že vláda otevřela možnost ke zneužití státu pro soukromý zisk, však musíme dopředu a tím se snažit hrozbu odvrátit. Potom už bude pozdě. Mít centrální banku jako privátní bankomat je příliš lákavé.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud