Schmarcz: Konsolidační banka 2.0? Z ČNB se může stát tiskárna peněz pro vybrané

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V nouzovém stavu se rodí různé nápady. Popřípadě ožívají návrhy, jež byly „u ledu“, ale v rámci pandemické legislativní horečky náhle mají šanci. Takto ve středu vláda protlačila sněmovnou právo České národní banky kupovat dlouhodobé státní dluhopisy – neboli „tisknout“ peníze. Je v něm ovšem skryté riziko, že to povede i ke kupování soukromých dluhů. Z centrální banky by se pak stal bankomat pro vybrané.

Česká národní banka už dlouho chtěla posílit své pravomoci o možnost nakupovat dlouhodobé dluhopisy vydávané různými institucemi a státem. Procesu, kdy centrální banka takto kryje veřejný dluh, se eufemisticky říká „kvantitativní uvolňování“, hovorově (a daleko přesněji) „tištění peněz“. K tomuto instrumentu ráda sahá Evropská centrální banka i americký Fed. Právě takto v časech krize pumpují hotovost do chřadnoucích ekonomik.

Kvantitativní uvolňování má mezi ekonomy zastánce i kritiky, přičemž ti druzí upozorňují zejména na hrozbu inflace a růstu veřejného zadlužení. V českém případě je ve srovnání s USA a eurozónou potíž v tom, že jsme malou zemí a koruna pouze lokální měnou. Inflace a deficit tak mohou mít daleko horší dopady. Už nyní koruna vůči euru znatelně padá právě proto, že je slabší. Když dva dělají totéž, není to zkrátka totéž a „na velikosti záleží“.

Nicméně pokud jde o právo ČNB kupovat státní dluhopisy, stále se pohybujeme v koridoru politicky i ekonomicky možného. Pravicová opozice deklarovala, že se „skřípějícími zuby“ je ochotna novelu podpořit, pokud z ní zmizí ona možnost kupovat i ryze privátní dluhy. Proč ta ochota slevit z dlouhodobých politických principů? Jednoduše proto, že se ODS a další strany zoufale snažily zabránit tomu, aby centrální banka směla pomáhat z bryndy vybraným korporacím, což bychom nakonec zaplatili my všichni.

Babiš a spol. útočí na soukromé vlastnictví. Narazí po poslanecké noci u Ústavního soudu?

sinfin.digital