Svět versus Donald Trump. Americký prezident musí nést odpovědnost politickou, ne tu korporátní

12. 01. 2021 • 18:30
KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Kdo seje vítr, sklízí bouři – a jedna z těch vydatnějších sklizní posledních dní jde na vrub stále-ještě-prezidenta Donalda Trumpa, který čelí masivní nevoli soukromého sektoru. Od hlavy USA se veřejně distancuje stále více firem, k Facebooku a Twitteru se přidávají banky Deutsche Bank či Signature, golfové organizace PGA či služby jako Shopify a Paypal. Vlivná média zase apelují, aby Trumpovy někdejší podřízené už raději nikdo nezaměstnal a osobnímu právníkovi Rudymu Giulianimu hrozí vyškrtnutí z americké advokátní komory. Jako by se na moment zapomnělo, že současná situace je především o politické odpovědnosti Donalda Trumpa.

Pověstnou poslední kapkou ve zdánlivě bezedném poháru Donalda Trumpa bylo násilné obsazení Kapitolu nezvladatelným davem prezidentových věrných. Jejich bezprecedentní řádění si vyžádalo pět mrtvých, jakožto i pošlapané symboly americké demokracie a znechucení podstatné části americké společnosti. Trump, který svým lidem v reakci mimo jiné vzkázal „miluji vás“ a „jste výjimeční“, selhal.

Odpovědnost, kterou má americký prezident nyní nést, je ale především ta politická. A dost možná na ni ještě dojde: Demokraté plánují Trumpa pár dní před koncem jeho mandátu odvolat a největší donoři „Grand Old Party“ dávají po útoku na Kapitol jasně najevo, že jejich peníze nejsou k tomu, aby šly do kapes kongresmanům zpochybňujícím americkou ústavu a hodnoty, na kterých země vyrostla. Jenže v mezičase čelí stále-ještě-prezident ještě jinému typu odpovědnosti, když jej ze svých služeb vykazují největší – nejen – americké společnosti.

Začalo to, když nejmocnějšímu muži světa uzavřely jeho účty sociální sítě Facebook a Twitter – prý podněcuje k násilíPosléze se s podobnou argumentací přidal i Snapchat, Reddit či Twitch. Americký prezident, který ovládá nejmocnější jaderný arsenál světa, tak má nyní téměř kompletní zákaz publikovat své názory na sociálních sítích – alespoň pod svým soukromým účtem. Nejde ale jenom o sociální sítě. S Trumpem už nechtějí nic mít ani „jeho“ banky – ta největší německá, Deutsche Bank, největší Trumpův věřitel, nechce s prezidentem dále spolupracovat, tedy – ehm – poté, co jí Trump splatí úvěr 300 milionů dolarů. Další z bank, Signature Bank, zase Trumpovi rovnou začala uzavírat jeho účty

Vyhranily se i společnosti z dalších oborů. Golfová organizace PGA odmítla uspořádat jeden z naplánovaných turnajů v Trumpově golfovém rezortu, společnost Shopify zase s prezidentem USA ukončila spolupráci při prodeji merchandisingu Trumpovy rodiny a platební společnost PayPal zablokovala sbírku pro Trumpovy příznivce.

Bojkot se projevuje i na úrovni lidí, kteří jsou napojení na prezidenta. Trumpovu osobnímu právníkovi Rudymu Giulianimu hrozí vyloučení z advokátní komory, zaměstnanci tiskového oddělení by se zase podle editora amerického Forbesu Randalla Lanea měli dostat na firemní blacklisty. Pokud totiž některá ze společností tyto lidi zaměstná, tak „Forbes bude předpokládat, že všechno, co vaše firma říká, je lež,“ píše ostře Lane. „Budeme to zkoumat, hned několikrát ověřovat, zabývat se tím s úplně stejnou nedůvěrou jako s jakýmkoliv Trumpovým tweetem.“ 

Odpovědnost? Hlavně ta politická

Trochu to připomíná hon na čarodějnice. Velká část americké společnosti jasně řekla, že Donald Trump při obléhání Kapitolu selhal a odpovědnost leží na jeho bedrech. Tato odpovědnost ale musí být především politická. Ve chvíli, kdy sociální sítě a banky pompézně uzavírají Trumpovi jeho účty, zavání to spíše jejich pokrytectvím. Už jen proto, že mnohé z těchto společností mají samy máslo na hlavě. Třeba Twitter, který ostentativně blokuje Donaldu Trumpovi přístup na jeho sociální síť, nemá na druhé straně problém s tím, že jeho pravidla komunity porušuje třeba íránský duchovní vůdce Chameneí, který ve svých příspěvcích například apeluje na vymazání Izraele z mapy. A co se týče Deutsche Bank? Ta si v posledních dvaceti letech prošla více skandály než většina skandalistů globálního ranku. Přiznala třeba manipulaci s úrokovými sazbami, praní špinavých ruských peněz nebo porušování embarga vůči Íránu. To, že donedávna spolupracovala s Donaldem Trumpem, se v tomto kontextu nezdá jako příliš velký průšvih. 

Výzva v magazínu Forbes, aby americké firmy nezaměstnávaly – i bývalé – šéfy tiskového oddělení Trumpovy administrativy, je zbytečně za hranou. Trh si tyto lidi sám nejlépe přebere. Na druhé straně takový apel už nemá daleko k uplatňování principu kolektivní viny vůči komunikoliv, s kým Trump kdy přišel do kontaktu – a to je vlak, do kterého doufejme Amerika nechce naskakovat. Podle stejné logiky by totiž pak mohl být veřejně pranýřován kdokoliv, kdo je přistižen při nějaké lži, případně pracuje pro někoho s odlišnými politickými názory. 

Firmy, které se nyní snaží Trumpa bojkotovat, si ve svém pokrytectví často nevidí na špičku nosu a je na samostatnou úvahu, proč k uzavírání Trumpových účtů, těch bankovních, nebo těch na sociálních sítích, nepřistoupily dříve – když ještě nebylo zcela jasné, zda Donald Trump obhájí svůj druhý prezidentský mandát.