Jen málo zemí užívalo v posledních letech dezinformace a propagandu v takové míře jako Rusko. Přes všechny své pokusy o ovlivňování zahraničního mínění prostřednictvím výmyslů a falešných narativů však Kreml obecně na přípravu většiny svých propagandistických akcí vynakládá překvapivě málo úsilí.
Ruská propaganda narazila, ať už jde o popírání použití kazetových bomb nad Sýrií a současné zveřejnění videa, na němž ruská letadla na základně v Sýrii nesou kazetové bomby, použití upravených záběrů z videohry jako důkazu toho, že Spojené státy v Sýrii ve skutečnosti podporují Islámský stát, vymýšlení alternativ k dobře zdokumentovanému faktu, že let malajských aerolinek MH17 sestřelili jím podporovaní separatisté, což měla vyvrátit vyretušovaná fotografie americké stíhačky, nebo prosazování nesmyslného narativu o tom, že se syrští povstalci sami vybombardovali chemickými zbraněmi.
Starším divákům ruské státní televize taková kvalita informací většinou stejně stačí a navíc jakékoliv zdání demokracie v Rusku erodovalo natolik, že Kremlu už je zřejmě jedno, jak málo uvěřitelná je jeho propaganda pro zbytek národa. Stejně jako za komunismu velká část občanů patrně chápe, že Kreml lže naprosto o všem a, stejně jako za komunismu, se smířila s tím, že se situací nelze nic dělat, popřípadě, že by jakýkoliv jiný režim byl ještě horší.
U zahraničního publika pak Moskva pracuje s tou částí populačního substrátu, který je již v první řadě ochoten věřit narativu Moskvy jen proto, že je protizápadní, a na jeho uvěřitelnosti mu nezáleží. Pro zbytek populace potom stačí, že Moskva vytvoří několik soupeřících protinarativů, což u velké části populace vede k domnění, že se pravdu stejně nikdy nedozví, a že jeho domácí mainstreamová linie je přinejlepším jednou z mnoha možných.
Ve své „speciální operaci“ Kreml naposledy v září loňského roku přiznal 6000 mrtvých vojáků, reálné číslo ke dnešnímu dni je však i podle těch vysoce konzervativních západních odhadů minimálně desetinásobné. Rusko tak utrpělo v prvním roce války na Ukrajině více obětí než ve všech svých taženích od druhé světové války dohromady. Vizuálně potvrzené ruské ztráty se nyní rovnají minimálně 6000 vozidlům a kusům těžké výzbroje (z toho 1780 tankům), z nichž více než 2700 ukořistila ukrajinská armáda.
Samozřejmě i ukrajinská strana využívá propagandy a například ztráty ruského letectva udávané Ukrajinou jsou daleko za hranicí fantazie, přesto se Ukrajina ve velké části svých tvrzení alespoň vzdáleně blíží zdokumentované realitě. Pro ruskou stranu je však desetinásobný rozdíl mezi veřejně předkládanou verzí a zdokumentovanou realitou zcela běžnou součástí vlastního mentálního modelu světa, který navíc rozhodně nezačal s ukrajinskou válkou. Tisíce mrtvých se však přes veškerou vynaloženou snahu nepodařilo zamést pod koberec ani sovětským vůdcům za časů války v Afghánistánu, a to byla válka, která přinesla Sovětům za deset let trvání čtyřikrát méně obětí, než kolik Rusové utrpěli za rok na Ukrajině.
