Články odjinud

Vládní podpora pro BMW je pochybná, investiční pobídky jsou přežitkem minulosti. Komentář Martina Maňáka

Vládní podpora pro BMW je pochybná, investiční pobídky jsou přežitkem minulosti. Komentář Martina Maňáka

Vládní rozhodnutí poskytnout více než půlmiliardovou investiční pobídku německé automobilce BMW v Česku oživilo diskusi nad oprávněností a smyslem tohoto typu veřejné podpory. Dotaci ve výši téměř 529 milionů korun na vybudování testovacího centra bavorského koncernu totiž Babišova vláda schválila v situaci, kdy nalézt průmyslové dělníky je v Česku téměř nemožné.

Na tuzemském trhu pracovních sil chybí údajně až 300 tisíc lidí. Na první pohled proto zaráží, že součástí pobídky pro BMW je i speciální položka ve výši 25 milionů korun na „tvorbu pracovních míst“ a dalších téměř 47 milionů na nové zaměstnance.

Rozhazovačné vládní opatření, které by před lety působilo jako blahodárné, vyvolává v současné situaci značné rozpaky. Domácí ekonomika prochází konjukturou, která z trhu vysála doslova každého, kdo chce skutečně pracovat. Nemalá pobídka pro německou automobilku tak v podstatě znamená, že se vláda rozhodla vzniklý zaměstnanecký deficit dále prohlubovat, respektive financovat z kapes poplatníků.

Počínání vlády je rozporuplné. Jednou rukou složitě „řeší“ dovoz nových zaměstnanců pro podniky, které zoufale shánějí pracovní sílu. Druhou rukou však současně tatáž vláda pomáhá zaměstnanecký deficit prohlubovat vrháním prostředků do uměle vytvářených podnikatelských projektů zahraničních firem.

Neřešme nyní otázku, jakou roli zde sehrál fakt, že dotyčný automobilový výrobce je tradičním dodavatelem vozidel pro vládní ministry a ústavní představitele státu. I bez toho se vládní záměr sponzorovat z veřejných zdrojů rozvoj a vyšší zisky luxusní automobilky jeví jako selským rozumem nepochopitelný.

Zásadním sporným bodem pobídek zahraničním investorům je fakt, že tím stát přispívá k prohlubování nerovného podnikatelského prostředí a s tím souvisejících nespravedlností.

Na jedné straně stát zvýhodňuje rozvoj podnikání firem, jež pro svůj byznys reálně žádnou finanční pobídku nepotřebují. Firma BMW by se v dalších letech zajisté rozvíjela i bez úlev či dotací od Babišovy vlády. Totéž se jistě dá říci o řadě dalších zahraničních podnikatelských kolosů, jež dnešní a dřívější vlády zvýhodnily veřejnou finanční podporou, daňovými úlevami apod.

Na straně druhé tentýž stát a fakticky tatáž vláda vedou otevřenou válku proti menším podnikatelům, jimž v rámci „kolektivní viny“ vypálila na čelo cejch potenciálních podvodníků a podle toho s nimi i zachází: počínaje restriktivní elektronickou kontrolou tržeb (EET) či invazivních kontrolních hlášení k DPH a konče podivným úřednickým „zaklekáváním“ na vybrané firmy.

Masivní pobídkou pro „bavoráky“ je tak ještě více zesilována nevyváženost přístupu státu k firmám. Jedna skupina domácích podnikatelů je vládou relativně přísně finančně trestána třeba i za to, že si na dveře krámku nevyvěsila cedulku o výkonu EET. Druhé skupině podnikatelů vláda na zlatém podnose strká až pod nos nevídané výhody a nemalé finanční prostředky.

Takový přístup není férový. Babišova vláda se přitom ohání svou lidovostí a bojem za zájmy místních obyvatel. Je zjevné, že tento přístup se netýká domácích firem… Ty jsou podrobovány systematickým restrikcím a mohou jen se slzou v oku sledovat pokračování trendu zvýhodňování zahraničních konkurentů a silných korporací formou investičních pobídek.

V neposlední řadě vyvolává otazník i samotný fakt, že vláda podpořila firmu působící v automobilovém průmyslu. Nic proti automobilům a kvalitním automobilkám a nic proti plejádě skvělých subdodavatelských firem působících v Česku. Ale čeho je moc, toho může být příliš.

Opravdu má být Česko i nadále zemí dominantně orientovanou na výrobu (někdo by řekl montáž…) osobních aut? Respektive, má to být vláda, kdo takovou orientaci země nadále uměle posiluje? A co se s domácí ekonomikou stane, až velcí výrobci ze země odejdou jinam za levnější pracovní silou (a případně lepšími pobídkami)?

Mezitím se již legislativně připravuje nový systém, dle kterého si výhradní pravomoc přidělovat investiční pobídky firmám, včetně těch menších, přiděluje sama sobě vláda ČR, tedy desetičlenný manažerský tým premiéra Babiše, jež doplňuje čtveřice bezmocných sociálních demokratů…

Doposud vláda posuzovala jen ty největší, strategické projekty. Pokud návrh na změnu pobídkového systému projde, bude o všech dotacích a úlevách investorům napříště v poslední instanci rozhodovat „šéf“ Andrej Babiš.

Je nabíledni, že takový systém v sobě obsahuje řadu rizik, jež není potřeba detailněji rozebírat. Jaké jsou například záruky toho, že o přidělování investičních pobídek nebudou rozhodovat přátelské vazby a politicko-ekonomické obchody?

Investiční pobídky znamenaly vždy státem organizovanou deformaci trhu. V situaci, kdy o všech pobídkách bude rozhodovat výhradně vláda a fakticky jeden jediný muž, půjde o tržní deformaci centralizovanou ad absurdum.

Přitom – vzhledem k výše uvedenému – se jako nejlogičtější a zdaleka nejrozumnější jeví úplné zrušení institutu investičních pobídek. Většina firem v Česku přece žije a vzkvétá i bez veřejné podpory. Proč by se bez ní nemohly obejít i silné zahraniční firmy typu BMW?

Tento „revoluční“ krok, tedy zrušení „pobídek“, by vedl k alespoň částečnému narovnání podnikatelského prostředí.

Revoluce se však zřejmě konat nebude, protože logika není tím motivem, jímž by se primárně řídil výkon státní moci a vládní exekutivy. Je evidentní, že státní mašinerie se nedokáže vzdát jakýchkoliv svých pravomocí (její cíle jsou totiž přesně opačné), natož peněz, jež může přerozdělovat ve prospěch toho či onoho.

Pobídky snad mohly mít smysl po pádu komunismu, kdy tuzemská tržní ekonomika teprve začínala hledat své základní obrysy. Dnes, tedy téměř po 30 letech budování kapitalismu, jsou investiční pobídky jen reliktem minulosti, když jejich jediným účelem je zachovávání politické moci a přerozdělovací síly státních úředníků a centrální vlády.

Paradoxem je, že zdejší hegemon Andrej Babiš se při zavádění EET zaštiťoval snahou o narovnávání podnikatelského prostředí. Nejenže pomocí EET (natož skrze Účtenkovku) prostředí nenarovnal, ale nadále přispívá k jeho deformaci dalším udržováním investičních pobídek při životě.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud