Zlomená páteř ministra zdravotnictví. Když zapřel svůj podpis, nezapře i nás?

 FOTO: Dan Materna / MAFRA / Profimedia

Martin Schmarcz

30. 10. 2020 • 11:30
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Ne“. Takto odpověděl nový ministr zdravotnictví Jan Blatný na dotaz, jestli podepsal petici Milionu chvilek pro demokracii žádající rezignaci premiéra Andreje Babiše. To je velmi zlá zpráva. Když dokonce člen vlády cítí potřebu zapřít, co napsal černé na bílém, je tu něco ve velkém nepořádku. Máme přece demokracii a ústavou zaručenou svobodu myšlení, svědomí a projevu. Nebo ne?

(Aktualizace: ministr Blatný v pátek večer po jednání vlády přiznal, že petici skutečně podepsal)

Dostát danému slovu je v politice základním zákonem. Jinak se mění v arénu lhářů, křivopřísežníků a slabochů. Sotva může úspěšně vést druhé někdo, kdo má sám zlomenou páteř. Novému ministrovi se to přihodilo hned na první tiskové konferenci. Opravdu to bylo nutné? Pokud je pro něj Andrej Babiš coby premiér stále nezkousnutelný, neměl přijímat nabídku na post v jeho kabinetu. Pokud je kvůli boji s pandemií ochoten ho akceptovat, mohl si to s ním vyříkat a lidem takto vysvětlit. Ne na přímý dotaz lhát jako malý kluk.

Pravdou je, že Andrej Babiš až dosud reagoval na vše, co nějak souviselo s Milionem chvilek, zbytečně hystericky. Pokud mu nyní už podpis pod touto peticí nevadí ani u vlastního ministra, bylo by to jen dobře. K demokratickému vládnutí patří velkorysost a respektování názorů druhých. Naopak je nepochopitelné, proč se Jan Blatný nepřihlásí k něčemu, co lze vidět černé na bílém. Už nežijeme v totalitě, kdy režim nutil významné osobnosti podepsat třeba Antichartu, či se kát za projevené názory.

Podpis pod peticí je dva roky starý a očíslovaný, sotva ho tedy někdo nyní padělal. Podle Deníku N Blatného usvědčuje i jeho pracovní e-mail. Že Blatný podpis zapřel, je v podivném rozporu s jeho krédem, jež vyslovil na téže tiskové konferenci. Prohlásil, že chce změnit strach v respekt, protože: „strach nás paralyzuje a co je ještě daleko horší, rozděluje“. Za chvíli na to už byl sám strachem paralyzovaný dokonale. Těžko ho ale dokáže transformovat v respekt. Ani mezi ním a premiérem – pokud se ho bojí – a už vůbec ho nezíská u občanů, když neumí elementárně dostát danému slovu.

Ještě nad Blatným nelámejme hůl. Možná byl prostě jen zaskočený, nechtěl působit neslušně a dostat premiéra do prekérní situace. Zkušený politik by si takovou věc s Babišem vyjasnil (Reflex, který podpis objevil, se ho ptal před tiskovkou, on ale mlčel). Blatný politikem není. Třeba tak učiní dodatečně a my se dozvíme nějaké trochu přijatelné vysvětlení. Něco ve smyslu, že když máte chránit lidi před smrtící epidemií, musí jít osobní spory, antipatie a dva roky staré křivdy stranou. Že tu práci chce dělat především pro občany atd.

Může se zdát poněkud příkré takto tvrdě kritizovat Jana Blatného, sotva vstoupil do arény, v níž nejvyšší ústavní činitelé lžou zcela běžně, až se jim od pusy práší, nedrží slovo a nikdy se k ničemu nepřiznávají. Jenže to je právě ono. Už tak je to u nás v tomto směru hodně špatné, tak proč se bez odporu smiřovat s tím, že se epidemie viru lhářství bude šířit dál? Zeman, Babiš a další už jsou nakažení a nic moc s tím nenaděláme, neboť pokusy o léčbu nezabírají. Avšak musíme se snažit bránit přenosu na další osoby.

Klíčem ke zvládnutí každé epidemie je izolace přenašečů nákazy. Možná je „nálož“ viru pokrytectví ve společenství současných vládců tak silná, že kdo mezi ně vkročí, dostane dávku, která ho na místě zkosí? Doufejme, že ne. Od lidí, kteří do tohoto klastru přicházejí zvenku, bychom měli spíš očekávat, že ho budou očkovat antigeny pravdomluvnosti a vytvářet protilátky. Ve svém vlastním, ale hlavně v našem zájmu by měl doktor Blatný rychle nalézt vakcínu, která zastaví virus, jenž mění zdravé lidi v prolhané mutanty.

Nezapomínejme, že to byl premiér Andrej Babiš, kdo zavinil, že Česko nebylo připraveno na druhou vlnu. Kdo nechal nečinnou Radu vlády pro zdravotní rizika, již zřídil právě kvůli epidemii COVID-19 a sám se postavil do jejího čela. Kdo kvůli volbám zakázal Adamu Vojtěchovi zavést nutné restrikce a zlehčoval hrozbu i ve chvíli, kdy bylo jasné, že se řítíme do velkého průšvihu. Jan Blatný se musí utkat nejen s koronavirem, ale i s nevyzpytatelným premiérem. Neochrání nás, když si od něj nechá mluvit do své práce.

Čelit Babišovi a jeho marketingovému týmu chce silnou osobnost s velkou mravní integritou. Najít rovnou páteř je tak v této těžké chvíli pro nového ministra zdravotnictví jak otázkou cti, tak nutným předpokladem pro úspěch jeho mise. Coby náměstek velké nemocnice musí dobře vědět, že zdravotníci melou z posledního a nutně potřebují maximální podporu. Nejen materiální, ale i morální. A strach opravdu není dobrý rádce, paralyzuje nás a rozděluje vzájemnou nedůvěrou. V tom měl Jan Blatný na tiskovce naprostou pravdu.

Nejde zdaleka jen o Blatného. Ve svobodné společnosti se jasný názor a držení daného slova cení více než poslušnost a loajalita. Dobrý šéf raději spolupracuje s někým, kdo s ním nesouhlasí a tvrdě ho kritizuje, ale nebojí se mu to říci do očí a za rohem nezmění názor. Je to logické: kdo lže, aby se mi zalíbil, bude příště lhát, aby se zalíbil mým nepřátelům. Že to u nás máme často opačně, je důsledek totalitního lámání charakterů. Dokud nám ale bude vládnout paradigma „zlomené páteře“, nebudeme skutečně svobodní.

SDÍLET