KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Hrozí nám „macinkokracie“? Leda tak v hlavě předsedy Motoristů. Pustil se do války, která ho dalece přesahuje a kterou proto nemůže vyhrát. Vede stranu s necelými sedmi procenty hlasů a třinácti poslanci. Ale tváří se, jako by řídil vládu a byl ve stavu nařizovat prezidentovi, co má dělat, jinak… se rozzlobí a bude zlý. Připomíná řidiče, který jede v Trabantu, ale myslí si, že to je Jaguár.
Cenzor účasti na jednání NATO a prodejce L-159
Zprávy ministra zahraničí poradci prezidenta Petru Kolářovi způsobily politické zemětřesení. Macinka v nich arogantním jazykem sděluje, že když se Petr Pavel nepodvolí a nejmenuje Filipa Turka ministrem životního prostředí, rozpoutá peklo. Později se na tiskové konferenci přiznal, co tím mimo jiné mínil: ve středu během rozhovoru s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem prý oznámí, že on osobně nepustí prezidenta na summit Aliance.
Dalším důležitým sdělením byla výčitka, že kdyby hlava státu nemluvila veřejně o prodeji L-159 Ukrajině, mohla ho vláda schválit, protože Macinka by přesvědčil Okamuru. Tím učinil z koalice partičku lhářů, protože celá komunikace kabinetu stála na tom, že se bez těchto podzvukových letounů neobejdeme. Že to vlastně byla pomsta prezidentovi za jeho vyslovený názor, o tom z vlády nepadlo ani slovo.
Ministr, který neplní slib člena kabinetu
O čem tohle celé svědčí? Že je ministr zahraničí nedospělý? Zcela jistě. Že nezná ústavu? Ani trochu. Že je bezdůvodně namachrovaný? Bezpochyby. Ale co je ze všeho nejhorší? Úplně bezelstně se přiznal, že se nehodlá řídit slibem člena vlády: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“
Evidentně tu máme ministra, který svůj post bere jako šanci prosazovat osobní a partajní přání, i kdyby tím měl uškodit zemi. Třeba tím, že se v rozhodování o bezpečnostních otázkách neřídí národními zájmy, ale osobní uražeností a ješitností. Nebo tím, že v zahraničí pomluví hlavu státu a navíc se bude tvářit jako někdo s rozhodující pravomocí, již ale nemá.
Macinka leze do zelí i předsedovi vlády
Pravomoc rozhodovat o našem zastoupení na summitech hlav států a vlád má pouze premiér. Což je napsáno přímo v ústavě, kterou se Macinka ohání, aniž by ji ale znal. Samozřejmě by se Babiš měl dohodnout s prezidentem, protože on zastupuje stát navenek. Ministr zahraničí v tom nehraje žádnou roli. Leda jako jeden z členů vlády, kdyby dal její předseda o věci hlasovat.
Kromě ukázky sobecké ochoty poškodit vlastní stát, aby dosáhl svého a snahy překračovat kompetence nakonec, leč ne v poslední řadě, musel předseda Motoristů strašně rozčílit lídra vítězného hnutí ANO. Hrozby směrem k Hradu totiž doprovodil sdělením, že k nim má zmocnění premiéra. O čemž pochybuji, ostatně Babiš označil jeho textovky za „nešťastné“. Navíc znovu vtáhl do hry téma Turek, jež má předseda vlády za uzavřené.
Už před několika týdny Andrej Babiš poněkud naštvaně řekl, že tohle jméno už nechce nikdy slyšet. Na Hradě se za něj nebil, jen ho tam donesl. Dokonce odmítl podat kompetenční žalobu. Co tedy chce najednou Macinka řešit? Jde o výsostnou kompetenci premiéra, ten se de facto s prezidentem dohodl a najednou předseda jedné z koaličních stran bez jakéhokoli ústavního pověření přes jeho hlavu hrozí prezidentovi, aby Turka jmenoval?
Zpupnost vám neprojde, když nemáte moc
Porušení slibu ministra, přisvojování si moci, kterou nemá a torpédování dohody mezi prezidentem a premiérem, kteří jediní mají co mluvit do toho, kdo bude a nebude členem vlády. Když odhlédnu od všech emocí, které Macinkovy sms vybudily, tyhle věci jsou zásadní a hned tak nevyšumí, protože se týkají ústavních základů republiky. Do nichž šéf Motoristů schválně a cynicky naboural. Naštěstí jen dvoutaktem, ne dvanáctiválcem.
Ministr zahraničí je zkrátka úplně jiná váhová kategorie než hlavy státu a vlády. Zde si Macinka ukousl příliš velké sousto. A jak známo, zpupnost vám může projít pouze v případě, že k ní disponujete dostatečně velkou reálnou mocí. Věcně vzato je po této ostudě a naštvání všech včetně prezidenta a premiéra Macinka ve své funkci neudržitelný. Zůstává v ní jen a jen proto, že se bez něj (přinejmenším prozatím) Babiš neobejde.
Nabídne opozice pozitivní východisko?
Ve filmu „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“ jezdí hlavní protagonisté buginou. To sice není Jaguár, ale pořád o hodně mocnější vozítko než Trabant. Jak daleko v něm Macinka ještě dojede? To záleží nejen na předsedovi ANO, ale i na opozici. Kdyby jí skutečně záleželo více na zájmech státu než na jejích vlastních, tak by místo jalového (a nejspíše neúspěšného) bušení do premiéra, že ministra zahraničí „musí“ odvolat, nabídla pozitivní východisko.
Dokud bude Babišovi hrozit, že po případném odchodu Motoristů jeho vláda padne, je snadno vydíratelný (i po hlasování o imunitě). Záruka, že strany bývalé vlády se nepřipojí k hlasování o nedůvěře, dokud menšinový kabinet bude dodržovat prozápadní linii zahraniční a bezpečnostní politiky, stát na straně Ukrajiny a proti Rusku, je minimem toho, co mohou bývalí vládci udělat pro republiku.
Když kurz země určují Záporožce a Trabanty
Jaké jsou jiné možnosti? Umím si představit, že Petr Pavel a Andrej Babiš ten rozbitý džbán vzájemné důvěry nějak slepí. Jednak to však už nebude ono, jednak nelze sázet na to, že se rozbíječi uklidní. Petr Macinka, ale i Tomio Okamura spíše ukazují, že v sobě mají ještě velký potenciál dosud nevypuštěné zloby. Ano, jsou namachrovaní vysoce nad svou hmotnostní třídu. Avšak hrají roli jazýčku na vahách a tím získávají „pákový efekt“.
Dokud opozice vlastenecky nezapojí do zápasu o budoucnost země své Škodovky, mohou kurz vlády dál ovlivňovat Záporožce a Trabanty. Bude to nehezký závod v bahně a v krajním případě můžeme tu podívanou mít na očích celé čtyři roky.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
