Začíná válka s Hradem? Babišova vláda už vypálila první výstřely

Po pravdě řečeno, Andreje Babiše nepoznávám. Ani z jeho prvního působení na postu premiéra, ani dle toho, jak rozumně, pragmaticky a profesionálně vedl povolební vyjednávání při skládání vlády. 

Opravdu se tak strašně moc upíná na hlasování o svém (ne)vydání k trestnímu stíhání, že se z něj stává „espéďák na motorce“? Pořád je sice mezi ním a Tomio Okamurou či Petrem Macinkou značný rozdíl, ale povážlivě se zmenšuje...

Ano, není to premiér, kdo vysílá směrem k Hradu zuřivé invektivy; nicméně kroky, jež nakonec jeho kabinet učinil, musíme chápat jako první skutečné výstřely ve válce proti prezidentovi. 

Zatím šlo jen o poštěkávání marginálních partnerů. Nyní je to ale „směroplatné“. Paušálně zrušit jmenování ambasadorů, které již bylo dohodnuto s hlavou státu za minulého kabinetu, nemá v českých podmínkách obdobu. Nechat prezidenta čekat rovněž ne.

Bitva o velvyslance zuří nyní i v Polsku. Tam jde však o zcela jinou situaci. A jinou tradici. Premiér a prezident jsou reprezentanty dvou stran, které se nemilosrdně řežou už roky – my máme na Hradě nestraníka, který je sice generál, leč v souboji vlády s opozicí je „civilistou“. 

A i když jsme v této funkci měli bývalé šéfy kabinetů, jakmile se „povznesli“ z Malé strany na Hradčany, byli chápáni nadstranicky, jak to platí už od dob Masaryka.

U nás to pravdu chodí jinak. Lépe řečeno, chodívalo to jinak – ale teď Babišova vláda jedná v příkrém rozporu s dosavadními zvyklostmi. Podívejme se o čtyři roky zpět, když nastupující kabinet Petra Fialy zdědil rozhodnutí svého předchůdce o jmenování ambasadorů, jež také mělo vstoupit v platnost až za panování nové vlády. Tehdy šlo o 21 velvyslanců, přičemž ti předešlí byli v červnu 2021 odvoláni právě kvůli blížícím se volbám.

Babišova sestava uvolnila místa pro více než dvě desítky lidí, jež pak obsadila dle svého uvážení – ovšemže po domluvě s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem. Šlo o křehkou dohodu a proběhla o ni velká bitva, kdy se na poslední chvíli „dělila kořist“. 

Nicméně Fialův kabinet dodržel dekorum a ponechal toto rozhodnutí v platnosti – byť ho také mohl zrušit. Dokonce dovolil odjet do Finska i končícímu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi.

Takže zatímco minulá vláda nezrušila ani jmenování politického trafikanta, ta současná škrtla i kariérní diplomaty. Jistě, někteří třeba nakonec přeci jen posty získají, ale v této chvíli platí totální veto. Což je skandální. 

Kdyby Andrej Babiš diskrétně vyjednal s Petrem Pavlem změny na několika ambasách, na nichž mu záleží, šlo by pořád o jednání v rámci regulí. Ale tohle zpupné a hlavně veřejné rozhodnutí nelze chápat jinak než jako agresivní gesto vůči Hradu.

Odůvodnění, jež na tiskové konferenci poskytl ministr diplomacie Petr Macinka, je směsí arogance a ignorance. Prý si chce vláda vybrat ambasadory na základě vlastních, údajně jiných priorit. Opravdu? Vždyť premiér stále opakuje, že orientace a hodnoty české zahraniční politiky se nemění (tedy zůstávají stejné jako po celých třicet pět let, což je správné, neboť máme být pro naše partnery předvídatelní).

Kromě toho je nesmysl, že by určitý velvyslanec dělal nějakou vlastní politiku, popřípadě politiku bývalého kabinetu. To neplatí ani u exministrů. Natož u kariérních diplomatů. 

Ambasadoři jsou dnes něco jako lepší pošťáci, jen plní úkoly, jež jim tajnou depeší přijdou z antén Černínského paláce. Nevzpírají se – a také nejsou stahováni. Ani Alexandr Vondra, který vyjel za Klausovy vlády a odsloužil si celý čtyřletý mandát za té Zemanovy. A ani Adam Vojtěch.

Od vynálezu bezdrátového telegrafu, kdy zprávy přes moře a zpět nejdou několik týdnů, už neplatí, že ambasador je v hostitelské zemi samostatnou osobností, jež musí činit řadu rozhodnutí přímo na místě. Kdyby Macinka raději řekl, že si prostě chtějí dosadit „své“ velvyslance, nebo že to chtěli prezidentovi „vytmavit“, působil by věrohodněji než s výmluvou, kterou přednesl...

Ostatně o tom, že tu jde o něco jiného, než o program, svědčí další akt, který vláda učinila na stejné pondělní schůzi. Totiž že „nestihla“ schůzku ústavních činitelů o zahraniční politice na Hradě. Prý se protáhly tajné body, ministři u sebe během té doby neměli mobily, takže nemohli ani zavolat. 

Něco tak dětinského jsem neslyšel. U jednání je vždy řada poradců – sám jsem na něj chodil jako spolupracovník premiéra. To nemohl zatelefonovat někdo z nich?

Takže Petr Pavel čekal hodinu, a když se nedočkal ani předsedy vlády a ministra zahraničí, ani omluvy za zdržení, tak (zcela logicky) setkání zrušil. 

Tohle se opravdu nedělá, protože jde o prokázání velké neúcty k České republice a jejim institucím. Hlava státu je postavena výše než vláda, a když někoho zve, tak dotyčný zkrátka přijde – bez řečí a včas.

Bohužel máme koalici, jejíž příslušníci si myslí, že mohou úplně všechno jen proto, že mají většinu ve Sněmovně. Ostatně už před jednáním vzkazovali zástupci SPD a Motoristů povýšenecky prezidentu Pavlovi, že ho srovnají a ukáží mu, kdo je v zemi pánem. 

Jenže to je velký omyl, v konstituční republice to takto nechodí. Vláda je hlavou exekutivy, je nejmocnějším orgánem státu – ale není jeho vlastníkem, i ona musí respektovat ústavní pořádek.

Třeba britský král má ještě méně pravomocí než český prezident. Ale je rovněž nejvyšším představitelem země. Umí si někdo představit, že by tamní premiér nedorazil dle termínu do Buckinghamského paláce? Ten náš se ani včas neomluvil. 

Nicméně nejlogičtější by bylo, že by se prostě i s ministrem zahraničí zvedl a jel na Hrad, přestože jednání kabinetu neskončilo. Schůzka s hlavou státu je totiž dle protokolu důležitější a má tedy přednost.

Jednostranné veto na všechny schválené velvyslance a zmeškání schůzky s prezidentem, a to dokonce bez řádného vysvětlení – jak tohle celé bude pokračovat? Jde o bezvýznamné šarvátky, které Andrej Babiš s Petrem Pavlem zase urovná? Nebo o první ostré výstřely skutečné války s Hradem? Nebo ještě třetí možnost: bitva sice opravdu začala, ale jakmile Sněmovna rozhodne o nevydání premiéra, ten vyhlásí mír?

Politika se vyvíjí v čase a nakonec je možné i to, co se aktuálně zdá nemožné, a nemožné, co se nyní zdá možné. Jisté je jedno: od nejvyšších ústavních činitelů se očekává, že budou mít dost rozumu, aby zemi nezavlekli do studené občanské války. A když už vznikne nějaký spor, budou se snažit ho vyřešit smírně. Na tahu je nyní Babiš, protože Pavel si rozhodně nezačal.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.