Jako předseda KSČM jsem se choval nedemokraticky, ale nechtěl jsem trpět probouzení ďáblů minulosti, říká režisér Svoboda

Audioverze

Životní příběh režiséra Jiřího Svobody je v mnoha ohledech pozoruhodný. Navzdory tomu, že ho komunisté vyhodili z vysoké školy a následně ho chtěli vyhodit i ze strany, stanul po sametové revoluci v čele KSČM. Jak sám uznává, proměnit komunistickou stranu v moderní levicový subjekt se nepodařilo. „Nechoval jsem se jako předseda úplně demokraticky, byl jsem tak trochu diktátor a dělal i kroky, které odporovaly tehdejším stranickým stanovám. Ale dělal jsem to vše proto, že jsem nechtěl dopustit probouzení ďáblů minulosti. Bohužel ale těm starým strukturám otrnulo a začaly se vracet zpátky,“ vzpomíná Svoboda v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře.

Video celé epizody najdete tady.

V rozhovoru s Martinem Kovářem Svoboda nevzpomíná jen na své působení v politice, ale hlavně na svou filmovou dráhu a natáčení filmů, které popisují často velmi komplikovaná období a životní situace moderních dějin. „Natočil jsem filmy o česko-německých vztazích jak z období předválečného, tak poválečného. Že se právě touto tematikou chci zabývat, jsem věděl, už když mi rodiče líčili, jak oni sami prožívali tuto dobu a jak rychle a dramaticky se vztahy mezi Čechy a Němci měnily. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl natočit adaptace jedněch z nejlepších děl, co byly k danému tématu v té době napsány,“ říká Svoboda. 

I když se jednalo o kontroverzní témata, tak například u snímku Zánik samoty Bernhof neměli s některými pasážemi problém ani tak čeští komunisté jako polští katolíci, přičemž Poláci film koprodukovali. „Vadila kupříkladu role jeptišky a to, že po jejím zastřelení drží v ruce kříž. Samotného mě trochu překvapilo, že Poláci nepřišli s cenzurou politickou, ale náboženskou,“ říká Svoboda.

Na jaké filmy Jiří Svoboda nejraději vzpomíná a podle které knihy by ještě chtěl točit? Sledujte celou epizodu.

sinfin.digital