Monarchie je v Británii tak zakořeněná, že přežije i progresivní nenávist. Je jedno, jestli král bude oblíbený, říká Tomský

Audioverze

Pro profesora evropských politických dějin je vždy výhodou, když má ke svému tématu osobní vztah. Alexander Tomský tuto výhodu bezesporu má, když hovoří o moderní historii Spojeného království. V zemi prožil podstatnou část života a všechny dějinné zvraty tak mohl sledovat na vlastní oči. „Když jsem v roce 1968 do Británie přišel, měl jsem možnost vidět poslední zbytky staré imperiální Anglie, stejně jako její přerod do současné podoby,“ říká Tomský v nové epizodě podcastu Historie očima Martina Kováře, kde mimo jiné hodnotí i to, v jaké situaci se nachází monarchie vedená čerstvě korunovaným panovníkem Karlem III. „Význam monarchie je velice silně zakořeněn jak v kultuře, tak v politickém systému, jde o ústavní záležitost. V současné době probíhá kulturní válka vedená levicově progresivní nenávistí, ale monarchie přetrvá, byť v jinak nastavené společnosti. Řešit její budoucnost nemá valný smysl, bude tu i nadále. A je vlastně jedno, zda král bude oblíbený, nebo ne,“ vysvětluje Tomský.

Celou epizodu jako video najdete zde

Vnímání britské královské rodiny se podle Tomského dramaticky změnilo po druhé světové válce, kdy se její členové začali snažit být oblíbení. „To dříve nebylo, nedávalo by to ani smysl, královská rodina to vůbec v předválečné době nepotřeboval. Díky tomu je současný král tak trochu chudák, protože jak se celý život na svou roli připravoval všem na očích, tak ho známe se všemi jeho názory i kontroverzemi. Jeho matka, královna Alžběta II. reprezentovala ještě tu starou hodnotu zdrženlivých majestátních Angličanů, co nepodléhají emocím. Karel III. se dnes přizpůsobuje tomu, že emoce hrají roli a nejen to - city dnes vládou, přičemž z pohledu monarchie je to spíše úpadek, protože city a emoce vládnout nemají. Ale doba si to žádá,“ popisuje současnou atmosféru ve společnosti Tomský s tím, že mnozí Britové, kteří mají výhrady k současnému králi, vnímají mnohem pozitivněji jeho syna, prince Williama. „O něm a jeho rodině se naopak píše vlastně jen pozitivně a je vykreslován v tom nejlepším světle. Což, pro někoho možná trochu paradoxně, je vlastně taky docela smutné, protože aby byl někdo jen takto oslavován by neměla být ani v monarchii samozřejmost,“ uzavírá Tomský.

Proč se po emigraci z Československa cítil Alexandr Tomský jako disident i ve Velké Británii? Jak vnímal nástup Margaret Thatcherové? Jak by se měla Británie vypořádat s americkým importem v podobě progresivistické nenávisti k vlastním dějinám? Poslechněte si celou epizodu.

sinfin.digital