Spolu s Bohumilem Kartousem je Vít Kučík jednou z tváří českých elfů – hnutí inspirovaného v Pobaltí, které si za svou misi vytklo monitoring dezinformačních kampaní. Kritici o tom mluví spíš jako o napomáhání cenzuře. „Okřídlená nadávka bonzáci a udavači je mimo a nesmyslná. Devadesát procent naší práce je analytika, zbytek tvoří osvěta,“ vysvětluje Kučík s tím, že kampaně, které se do českého kyberprostoru z valné většiny přelévají z ruského online světa, jsou proti zájmům České republiky. Jak šíření dezinformací funguje a jak fungují samotní elfové?
Iniciativa elfů, která už dva roky působí v českém kyberprostoru a monitoruje dezinformační kampaně se podle Kučíka, jednoho z mála členů, kteří nezůstávají v anonymitě, inspirovala v Litvě, kde sdružuje tisíce lidí. I u nás je podle jeho slov elfů více, než by mnozí čekali.
Kvůli svému zaměření na potírání cizí, většinou ruské propagandy, jsou elfové mnohdy kritizováni jako cenzoři či udavači. To ale Kučík razantně odmítá. „Mýty jsou samozřejmě obrovské, vytvořily se o nás narativy, které jsou naprosto absurdní a nemají s realitou nic společného. Kritici nám háží na hlavu, že jsme cenzoři, co chtějí nutit jeden správný názor. Opak je pravdou, my to děláme proto, abychom uchovali svobodu slova v naší zemi. To je pro nás posvátná věc. Ale aby svoboda slova mohla fungovat, prostředí k tomu musí být vhodné, nemůžeme ji realizovat v naprosté džungli, kde nevíte, co je naprostá lež a co kampaň cizích rozvědek,“ vyvrací kritiku Kučík s tím, že žijeme v přelomové době vzestupu nových médií. Formování pravidel jejich fungování podle něj může trvat i celou generaci.
Proč je tvrdé jádro příjemců dezinformaci podle Kučíka v určitých ohledech jako sekta? Proč jsou pro Česko typické v rámci šíření dezinformací řetězové e-maily a jaký je rozdíl mezi českou a italskou dezinformační scénou? Poslechněte si celý rozhovor.
