Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se odklání od Atatürkova sekularismu a prohlubuje islamizaci země, říká turkolog a první český velvyslanec v Turecku Tomáš Laně. Erdogan podle něj vůči Západu dlouhodobě zkouší, co si ještě může dovolit. To samé se podle Laněho projevuje i v konfliktu s Řeckem, který je momentálně nejviditelnější ve vodách Egejského moře. Jaké dopady může chování Erdoganova Turecka mít na NATO a na vztahy s Evropskou unií? Proč podle Laněho ze strany Turecka nehrozí ozbrojený konflikt? A mají se něčeho bát Češi, kteří zemi navštíví?
Turecko v posledních dnech vzbuzuje na mezinárodně politické scéně obavy aktivitami v Egejském moři, které vedly až k vyhlášení bojové pohotovosti ze strany řeckého námořnictva. „Jedná se o pobřežní vody kolem Kypru, v nichž se nachází velké množství zemního plynu. Kypr je jak známo rozdělen mezi Turecko a samostatnou Kyperskou republiku, Turecko si proto činí na pobřežní vody částečný nárok, ačkoliv turecká kyperská část je mezinárodně neuznaná,“ vysvětluje turkolog a první český velvyslanec v Turecku Tomáš Laně, podle kterého ale ozbrojený konflikt ze strany Turecka nehrozí. „Myslím, že jen budí hrůzu. Turecká politika za současného autoritativního vládce Erdogana je založena na tom, kudy kam se můžeme protlačit a co nám ještě dovolí,“ dodává Laně.
Větší konflikt podle Laněho nehrozí ani v rámci NATO, kterého jsou jak Řecko, tak Turecko členy. „Je to delikátní záležitost. NATO nechce hodit Turecko přes palubu, protože by ho tím uvrhlo do spárů Ruska, a tak našlapují po špičkách. Na druhé straně ani Turecko nechce NATO opouštět a snaží se využívat obě strany. Chtějí být v NATO a mít ho v zádech, chtějí mít v zádech USA a zároveň se činí nepostradatelnými, vyhrožují spojenectvím s Ruskem a mají agresivní teritoriální zájmy v Sýrii a Libyi,“ popisuje chování Turecka Laně a dodává, že ani spojenectví s Ruskem ze strany Turecka není reálnou hrozbou, ale spíše jen výhrůžkou Západu v rámci vyjednávání. Laně upozorňuje i na fakt, že do NATO byly obě země - Řecko a Turecko - přijaty současně i kvůli jejich předcházení vzájemným problémům.
Autoritářský prezident Erdogan podle Laněho prohlubuje islamizaci Turecka, čímž si upevňuje vlastní moc a odklání se od modelu přísně sekulárního státu formovaného Mustafou Kemalem Atatürkem. Vidět to je i na případu přeměny chrámu Hagia Sofia na mešitu. „Část obyvatel to kvituje. Obzvlášť chudší venkované a ti, kteří se z venkova přestěhovali do měst a udrželi si svou víru a zvyky. Erdogan toho využil a vyhrál volby,“ komentuje situaci Laně. Dopad islamizace Turecka by mohlo pocítit i Německo, kde žije početná turecká komunita, čehož Erdogan zneužívá. Ve vztahu k EU podle Laněho jsou turecké výhrůžky puštěním uprchlíků do Evropy opět jen jakýmsi vyděračským mechanismem a reálně k ničemu takovému nedojde. „Erdoganovi jde hlavně o dosažení bezvízového styku s EU a modernizaci celní unie,“ uzavírá Laně.
