KAPITOLA

Seniory jsme odsunuli na okraj. Koronavirus odhalil slabost systému, říká Bagarová

Jan Palička

08. 06. 2020 • 09:00

Senioři představují v koronavirové pandemii celosvětově nejohroženější skupinu obyvatel. V Česku covid-19 odhalil, jak nedokonalý je systém, který o ně pečuje, vysvětluje v novém díle pořadu Kapitola manažerka v sociálních službách Simona Bagarová. „Stárnutí i umírání jsme odsunuli na okraj zájmu, seniory vnímáme spíše jako zátěž než přínos,“ dodává. Proč je současný systém přežitý a jak by se měl změnit? A proč na zdraví seniorů mohla často silněji dopadnout koronavirová opatření než samotné riziko nákazy? Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.

Koronavirus odhalil, jak nedokonalý je systém péče o seniory v Česku a jaká má ta ústavní péče slabá místa, míní manažerka v sociálních službách Simona Bagarová, která se spolu se svou organizací Management pro neziskovky sama aktivně podílela na zásobování domovů pro seniory ochrannými pomůckami.

„Původně se roušek mělo sehnat 160, nakonec jich bylo 20 tisíc. Bohužel ve spoustě případů jsme byli vůbec první, kdo oněm zařízením pro seniory jakoukoliv pomoc poskytl,“ říká Bagarová. Taková zkušenost v ní dle vlastních slov vyvolala rozpaky, jak je možné, že skupina dobrovolníků zvládne situaci řešit rychleji než zřizovatelé.

Mezi jednotlivými domovy pro seniory pak podle Bagarové byly obrovské rozdíly v tom, jak zásobování rouškami, dezinfekčními prostředky a dalšími pomůckami zvládaly. „Některá zařízení měla od zřizovatelů úplně všechno v nejvyšší kvalitě, ale byla i taková, co nedostala vůbec nic, jen výzvu ať si to seženou sami. Když se o to pokusili a dali na internet prosbu, že něco potřebují, někteří zřizovatelé je vyzvali, ať to stáhnou, protože to nevypadá dobře z hlediska PR,“ popisuje své zkušenosti z uplynulých měsíců.

Pandemie koronaviru podle ní prohloubila dlouhodobě největší problém u seniorů, kterým je izolace. „Ve chvíli, kdy různá opatření vedla k úplnému přerušení návštěv a kontaktu s vnějším světem, ten problém ještě více vykrystalizoval. To, že ti lidé nemají možnost být tam, kde se cítí doma, je situace, ve které by nechtěl být nikdo z nás,“ říká Bagarová. „Když se zeptáte kohokoliv, jestli chce stárnout v domově pro seniory, s největší pravděpodobností vám odpoví, že ne. Už to je největší nedokonalost celého systému – reaguje na něco jiného, než sami lidé chtějí,“ dodává.

„Způsob řešení, který jsme zvolili, ukazuje, že vnímáme seniory jako skupinu se stejnými potřebami, zájmy a problémy. Přitom jediné, co je spojuje, je zařazení do určité věkové skupiny,“ vysvětluje Bagarová. „Když ty lidi odstřihnete od jejich blízkých, hrozí, že to na jejich zdraví bude mít větší dopad než nějaké riziko nákazy. Obava, že už nestihnou své blízké vidět, je v tomto věku zcela oprávněná. Do toho ze všech stran slyší, jak právě oni se mají co nejvíce bát. Takže tam je neuvěřitelné množství aspektů, které se na jejich zdravotním stavu musely podepsat víc než samo riziko nákazy,“ doplňuje Bagarová.

Systém péče o seniory je podle Bagarové v Česku desítky let zkostnatělý a jen obtížně měnitelný. „Roli hraje i to, že senioři mnohdy již nejsou schopni a ochotni si říkat o svá práva. Plus jsou z generace, která je zvyklá si nestěžovat, tak se s tím často smíří. Nedostává se zpětné vazby pečovatelům a ani vedení. A když vedení neřekne zřizovateli, že by věci mohly být jinak, protože se bojí o peníze, je to začarovaný kruh,“ poukazuje Bagarová na neduhy systému. „Pokud se něco nezačne dít, tak i moje generace čtyřicátníků se těch domovů jednou dočká,“ dodává.

Jedním z významných faktorů přispívajících k nedokonalosti péče o seniory je podle Bagarové i skutečnost, že lidé zcela vytěsnili stáří a umírání ze svých životů. Senioři jsou často považováni spíše za přítěž než přínos. „Ochuzujeme se tak o možnost vnímat konečnost i našich vlastních životů,“ upozorňuje Bagarová.

„Už si neumím představit větší důvod a vhodnější příležitost k tomu, aby se téma deinstitucionalizace začalo řešit nějak systémově. Sedm z deseti seniorů chce žít doma, osm z deseti lidí chce umřít doma. Situace, co nastala, je totálním odhalením nedostatků systému, který by měl reagovat tak, že se začne transformovat a nebude stavět další velkokapacitní zařízení, kde téměř nikdo žít nechce,“ uzavírá Bagarová.

Billboard-bottom-1