Celý svět má momentálně plné ruce práce hlavně s pandemií koronavirovou, nicméně odborné psychiatrické kruhy již delší dobu varují před pandemií duševních onemocnění. To potvrzuje i přednosta psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze docent Martin Anders. „Kdybychom vzali přísná kritéria pro stanovení přítomnosti duševní choroby, ukazuje se, že v průběhu roku v EU onemocní 27 % populace takovou formou duševní choroby, která by byla diagnostikovatelná,“ vysvětluje Anders. Jak se na duševním zdraví podepisuje „doba koronavirová“ a jak v ní o svou psychickou pohodu pečovat? Jak poznat depresi, s níž by měl člověk vyhledat odbornou pomoc? Podívejte se na celý rozhovor.
Odborné články v
psychiatrických magazínech již delší dobu varují před tím, že
období od roku 2010 do současnosti je obdobím pandemie psychických
onemocnění. Podle psychiatra Martina Anderse to platí hlavně v
zemích, kde probíhají válečné konflikty a v rozvojových
zemích, kde je obecně velmi nízká úroveň zdravotní péče. Jak
Anders upozorňuje v rozhovoru s Janem Paličkou v nové epizodě
pořadu Kapitola, nárůst počtu duševně nemocných se týká i
Česka. „Bohužel nemám zatím jasná data, ale cítíme to
klinicky. Čekám na analýzu Ústav zdravotnických informací a statistiky, kde jsem požádal o srovnání
loňského roku a letoška, jak co do poskytnuté péče, tak do
spotřeby psychoaktivních léčiv,“ popisuje Anders situaci s tím,
že například ve Velké Británii i vinou pandemie koronaviru
stoupl počet pacientů s depresemi na dvojnásobek.
Anders
upozorňuje na skutečnost, že i za použití přísných
diagnostických kritérií se ukazuje, že více než čtvrtina
obyvatel EU ročně onemocní takovou formou duševní poruchy, která
by byla diagnostikovatelná. „Samozřejmě to číslo zní hrozivě,
ale je nutno dodat, že je to celé spektrum závažnosti. Může to
být od těch velmi těžkých až po ty lehčí. Třeba fobie z
pavouků tam spadne, ale to asi není nic, co by vás omezovalo v
běžném životě,“ vysvětluje Anders. Dodává, že opravdu
vážné duševní poruchy pak tvoří asi jedno až tři procenta.
„Největší zátěž z toho všeho připadá na depresivní a
úzkostné poruchy, které bohužel mají tendenci se spojovat,“
doplňuje Anders s tím, že ač v Česku výrazně roste spotřeba
antidepresiv, stále nejsme ani na průměru zemí OECD.
