V další epizodě podcastu Nový svět míříme do Itálie. Jakkoli se zdá, že je pro nás Čechý díky své blízkosti srozumitelná, opakovaně se ukazuje, že to tak úplně není. A máloco to v poslední době dokládá tak dobře, jako kritika a pobouření nad osobou premiérky Giorgie Meloniové. Ta jako mladá působila v řadách postfašistického hnutí, a proto ji dodnes někteří označují za fašistku „nejhrubšího zrna“. Je to ale skutečně tak? Odpověď už asi tušíte.
„Nikdy nebyla tolik fašistka, jako byla spousta ctihodných českých politiků v mládí komunisty. Její distanc jako dospělé političky je jednoznačný,“ glosuje to trefně Martin Kovář a dodává tolik potřebný historický kontext a podrobnosti.
Možná se na to totiž můžeme dívat z opačné strany. Jak totiž říká Miroslav Bárta, jinde v Evropě se ženy do politiky hledají často obtížně a na sílu – a tady jedna úspěšná zcela přirozeně je a má nakročeno k dlouhé kariéře. „Italové mají štěstí, že v politice nemají jen ty dominantní alfasamce typu Berluconi, ale i moderní silné ženy. Svým způsobem je Italům co závidět,“ dodává Bárta.
Proč je tedy omyl, označovat Meloniovou za fašistku a nálepkovat podobně takřka každého z politiků, kteří s ní jednali? Kde jsou kořeny skutečného fašismu a proč v Itálii uspěl? Proč je ženský prvek v italské společnosti a rodině zásadní? Které filmy ukazují pravou Itálii? A jak to, že je Michal Půr Ital?
